Happy ending CZ

Kapitola 9

David

Měl jsem zavřené oči a naprosto jsem se nachával unášet tou melacholickou melodií skladby.

Otevřel jsem oči. Vlak zpomaloval. Na této zastávce jsem měl vystupovat. Všichni ze sedadel už vstavali a já se nechtěl mezi nimi mačkat, tak jsem zůstal sedět a počkám si až vystoupí.

Možná bych mohl zůstat sedět i kdyby se vlak rozjížděl dál. Mohl bych se vymluvit, že jsem zaspal ve vlaku a přejel zastávku. A nikdo by nevěděl, ze jsem rozklepaný jako štěně.

Stejně poznají, že jsi nicka, že jsi zbabělec a padavka. Nic nedokážeš!!

Né. Jdi pryč. Teď opravdu nepotřebuji tuhle tvoji ''podporu".

Vlak zastavil. Lidé okolo mě procházeli, aby se dostali blíže k východu. Už vidím posledního člověka. Pohni se!! Vstaň!! Poslední člověk prošel okolo mě.

Zavřu oči. Vstaň už!! Copak chceš si nechat ujít šanci někoho poznat?! Copak ti to opravdu stojí zato, že už nikdy nic nedokážeš?!

Otevřu oči a vstanu. Blížím se k východu a přitom vdechuji a vydechuji kyslík pusou, abych alespoň trochu zmírnil třes.

Jsem venku. Všichni lidé, co přijeli vlakem se mnou už dávno odešli. A lidé, kteří jeli dále, vlakem který jsem přijel, už nastoupili.

Rozhlédl jsem se. Na pravo. Nikdo. Na levo. Nikdo. Počkat. Ano někdo tam byl. Byl to on. Stál tam. Stál tam a díval se na mě. Měl na tváři úsměv. Asi bych se taky usmíval, kdyby se mi netočila hlava a nezačalo mě bolet břicho. Vnitrně jsem byl šťastný jako malé dítě ale nedokázal jsem se moc usmívat.
Nedokázal jsem se ani pohnout.

Naštestí on se pohnout dokázal. Rozešel se mým směrem. Až teď jsem si všimnul té holky, Gabriela, jeho sestřenice. Znal jsem ji od pohledu z instagramu.
Blížil se. Já jsem se taky rozešel jeho směrem, protože kdybych se ani nehmul, vypadal bych opravdu jako zbabělec nebo blbec

Byli jsme tady. U sebe. V naprosté blízkosti.

,, Můžu tě obejmout?" zeptal se Tadeáš.

,, Proč?" zeptal jsem se.

,, Protože." a jak to dořekl, už jsem byl v jeho bětí. Byl o trochu menší než já, a tak mě obejmul okolo hrudi.
Já jsem chvíli váhal ale nakonec jsem mu objetí opětoval. Ruce jsem obmotal okolo ramen a spojil je za jeho zády.

Chvíli jsme se tak objímali a jenom tam tak stáli.
Pohnul se, a tak jsem usoudil, že chce z mého svření už ven.

,, Ahoj" řekl a usmál se.

,, Ahoj" odpověděl jsem mu na jeho pozdrav. Dokonce jsem se i usmál.

,, Ahoj, já jsem Gabriela ale říkej mi Gabča. Jsem Tadeášova sestřenka. A ty se nemusíš ani představovat, vím všechno" promluvila poprvé ta Gabča.

,, Ahoj," podíval jsem se na ni ,, já taky vím vše. Tadeaš mě taky informoval." a podíval jsem se zpět na Tadeáše, ktery stál vedle mě.
Táďa se nadechoval, že něco řekne ale než to stihl, přerušila ho Gabča.

,, Jdem na to jídlo né? Křena vám rady dělám jenom proto, že mi za to Taďa slíbil jídlo." řekla rychle.
Asi s ní nebudu vycházet mic dobře, protože nemám rád ukecaný holky.

Ale velmi mě zaujal obsah jejích slov. Řekla, že jí Táďa slíbil jídlo, když s náma půjde. Což znamená, že nechtěl jít se mnou sám. Možná má taky nervy na pochodu, jenom to umí lépe skrývat.

Podívám se s nechápavým obličejem na Táďu.

,, No có no. Jdem na to jídlo né?"
Rozešel se směrem od nás.

S Gabčou jsme se rozešli za ním.

,, Neboj, moc dlouho vás nebudu otravovat. Jenom to jídlo a zmizím. Ani nevíš jak byl nervózní. Úplně mě škemral abych šla. A abych ho hlídala, kdyby chtěl říct nebo udělat nějakou blnost."

Fakt mluví rychle a hodně. Ale to nevadí, alespoň mi dává informace.

Dohnali jsme ho. Šli jsme všivhni tři vedle sebe.

,, Na co máte chuť? Kam půjdem?" zeptal se Táďa.
Ani jsem nemusel odpovídat.

,, Já bych si dala harnolky!" řekla nadšeně Gabriela.

,, A co ty, Davčo?" zeptal se Táďa a podíval se na mě.

,, Mně je to jedno." odpověděl jsem jednoduše.

,, Super, jde se na hranolky!!" řekla radostně Gabča.
Já s Tadeášem jsme se usmáli.

...
....

Stáli jsme řadu v KFC.

,,At tě ani nenapadne mi něco zaplatit." naklonil jsem se blíž k Táďovi a řekl to výhružně. Stál totiž ve frontě přede mnou.
Gabča nám držela místo u stolu.

,, No sice jsem to měl v plánu" podíval se mi do očí a byli jsme od sebe pouhopouhých pár milimetrů ,, ale pokud nechceš. Vezmu jen Gabči." řekl a odpověděl prodavačce, která se ho ptala, co to bude.

,, Dvoje hranolky a dvě pepsi." prodavačka si to zapsala a papírek poslala dál. Teď se zeptala mě.

,, Jedny hranolky a jednu pepsi prosím." řekl jsem a viděl jsem jak si Tadeáš bere tácek s jídlem.

,, Jdu najít Gabču. Pak nás najdi."
řekl a čekal až odpovím. Jenom jsem přikývl a on šel hledat stůl.
Zachvíli jsem měl taky tácek v rukách a vydal jsem se je hledat. Procházel jsem okolo stolů a každý znich jsem očima prohledával, jestli u něj nesedí oni.
Najednou mě něco zastavilo v chůzi. Otočil jsem se a zjistil jsem, že to byla Táďova ruka na té mojí.

,, Tady jsme prosim tě." usmíval se na mě Tadeáš.

,, Tak tady je tolik lidi, že jsem vás prostě neviděl." bránil jsem se a posadil se vedle něj. Naproti Táďi seděla Gabča a už se ládovala hranolkama.

,, Jí si nevšímej. Jí jak zvíře." řekl Tadeáš, když si všiml mého pohledu, kterým jsem sledoval Gabču.

,, Hej já jsem tu. A já pospíchám. Mám někde být." dala si poslední hranolku do pusy. ,, No dík za jídlo Tadeáši. A ahoj Davide. Zase můžeme někdy zajít na jídlo ale já už musím. Tak se mějte. Čau." řekla rychle zatím co se oblékala do bundy.

,, Čau." odpověděli jsme s Táďou zároveň ale to už jsme viděli pouze její záda.
Oba jsme se vzpamatovávali z jejího rychlého odchodu.

,, No a už jsme tu jenom my dva." řekl první Tadeáš.

,, My dva a hranolky." usmál jsem se pokusil se o vtip.
Zabralo to. Tadeáš se zasmál.

Vzal jsem hranolku a dal mu ji před ústa. ,,Otevřít." otevřel ústa a já mu ji tam dal. Oba jsme se začali smát.

(První setkání. Co vy na to? Líbí? Na fotce i s Gabčou. Dneska víkendový speciál tisíc+ slov.)