Happy ending CZ

Kapitola 29

David

Jenom tam tak stáli. Tadeáš se sklopenou hlavou a přivřítýma očima a jeho mamka s pohledem netknutým a upřeným na něj. Jakoby se zastavil čas, nikdo se nepohlnul a nikdo neměl odvahu něco říct.
Nakonec veškerou odvahu sebrala jeho mamka a promluvila.

,, Já vím.'' řekla prostě. ,, Já vím'' zopakoval a udělala pár kroků dopředu aby mohla Táďu obejmout. Ten zůstal stát nehnutý a nejspíš překvapený z mamčiny reakce.
Brzy se probral a mamku taky obejmul a stisk ještě víc zesílili. Byla to chvilka, kterou si oba dva užívali a Táďovi nejspíš i spadl kámen ze srdce. Jeho strach z toho, že by to mamka nepřijmula byla nastěstí zbytečná.

,, Jak jako že to víš?'' Uvolnil trochu objetí Tadeáš aby se mohla zeptat.

,, Jsi můj kluk, Táďeáši. Poznala jsem to už dávno, jenom jsem čekala až mi to řekneš.'' odpověděla mu mamka a z jejího hlasu byl slyšet přicházející pláč.
Opět své objetí ještě více zpevnili.
,, Mám tě ráda.'' řekla a teď už byl slyšet v jejím hlase pláč.

,, Já tebe taky.'' odpověděl jí Táďa a bylo poznat, že měl taky na krajíčku.

Jeho mamka objetí uvolnila a podívala se na mě. ,, Pojď za náma.'' řekla a i když jí slzy máčeli obličej, neměla se za co stydět. Byl to pláč štěstí a ten je vždy ten nejlepší.

Nic jsem neřekl, vstal jsem a obejmul jsem Táďu a jeho mamku za boky a oba dva mě obejmuli okolo ramen. Jeho mamka se jenom zasmála a po obličeji jí sklouzla další slza.
Táďa nebrečel ale slzy se už leskly v jeho očích. Byl jsem rád. Rád, že to tak dobře dopadlo.

Chvíli jsme se tak objímali a pak jeho mamka vykročila nohou zpět a objetí tím ukončila.

,, Tak kamarád jó? dala si jeho mamka ruce v bok a podívala se na mě.
Já nic neříkal. Nevěděl jsem co říct. Ano lhal jsem jí ale to jenom proto, že jsem držel v tajnosti  Táďovo tajemství.

,, Já jsem mu to řekl aby to řekl.'' řekl Tadeáš a upoutal naši pozornost.

,, Já vím. V pořádku. Chápu to jenom si z vás dělám srandu.'' usmála se jeho mamka zatímco si utírala uniklé slzy.

,, A taťka?'' zeptal se Táďa zvědavě.

,, Ten to neví. Řeknu mu to ale nevím jak bude reagovat. Hlavně si z toho nic nedělej. Já tě mám ráda ať se stane cokoliv na světě.'' opět ho obejmula a dala mu pusu na čelo, i když si musela stoupnout na špičky.

,, No nic. Jdu něco dělat. Buďte tu hodní a žádné nevhodné věci.'' varovala nás a odešla pryč z pokoje.

,, No vidíš. Já ti to říkal. Všechno je v pohodě.'' řekl jsem po dlouhé době a přitáhnul jsem si ho do objetí. Neprotestoval a zabořil svou hlavu do mého ramene.

,, Ale taťka.'' vydechl všechen vzduch a zase se hluboce nadechl ,, To asi nebude tal jednoduché.'' řekl posmutněle.

,, S taťkama je to vždycky horší. Ale bude to dobré. Neboj.'' uklidňoval jsem ho.

Jenom se zabořil ještě víc do mého trička a já ho k sobě ještě víc přivinul.

(Omluva za chyby.)