Happy ending CZ

Kapitola 17

David

Mamka uvařila špagety s boloňskou omáčku. Všem nám chutnalo. Mamka prozatím neměla žádné otázky.

,, A kolik ti vlastně je Táďo? Můžu ti tak říkat?'' zeptala se nakonec mamka.

,, Jo můžete. A je mi 14.''

Jenom jak řekl věk, začala mamka kuckat a vykulila oči v překvapení. ,, Páni, tak mladý. A odkud jsi?'' pokračovala mamka.

,, Jsem z Želechovic. To je kousek od Zlína.''

,, A když je ti teda 14, tak asi chodíš do deváté třídy, že?'' Táďa přikývl a mamka pokračovala ,, A jak jste se vůbec poznali, když nechodíte do stejné školy nebo nejste ze stejného města?''

,, No,'' začal jsem ,, prostě jsem ho uviděl na jedné aplikaci a tak jsem mu napsal.'' pokrčil jsem rameny.

,, Ty a někomu napsat?'' divila se mamka.

,, No jó no. Já vím.'' dal jsem mamce za pravdu. Opravdu jsem byl totiž vždycky stydlivý a nikdy jsem nezačínal navazovat kontakty.

,, No jo, introvert jeden.'' přitakal Táďa. A já jej spražil pohledem.

,, Přesně. Myslím Táďo, že to s ním budeš mít těžký.'' povzdechla si mamka a podívala se na mě.

,, Já si nějak poradím.'' řekl Táďa a podíval se na mě. Já se na něj taky podíval a oba jsme se usmáli. Nevím proč se usmál Táďa ale já proto, že jsem si zrovna teď vzpoměl, jak sebejistý byl, když přede mnou klečel. Asi na to budu muset vzpomínat pořád. Nejde na to nevzpomínat, vždyť to bylo úžasné a hlavně nečekané.

,, No nic. Už jste dojedli, že?'' zvedla se ze židle mamka a vzala nám prázdné talíře aniž by čekala na naši odpověď.

,, Děkujem. Bylo to dobré.'' pochválil Táďa mamce večeři. Mamka se usmála a začala skládat nadobí do myčky.

,, My jdem do pokoje jo?'' oznámil jsem mamce.

,, Dobře.'' řekla a pokračovala ve skládání nádobí.

A my jsme se odebrali do pokoje.

Skočil jsem na postel a přetočil jsem se na záda. Byl jsem plný jídla.

,, Aaaah. Jsem úplně nacpaný.'' oznámil jsem Táďovi a pozoroval jsem ho, jak si lehá za mnou na postel.

,, Já taky. Co budeme dělat teď?'' zeptal se, zdvihnul hlavu a podíval se na mě.

,, Asi by jsme se měli převléct do pyžam. A pak si pustíme nějaký ten film né.'' a zrovna jsem se natahoval pro notebook.

,,Souhlas.'' rozzářil úsměv na své tváři Táďa.

Vytáhl jsem mu ze skříně jedno z mých pyžam a zrovna si ho začal oblékat. Já ho napodobil.

Dívali jsme se na film a já, popravdě usínal. Nebylo to tím, že bych se nějak nudil ale byl jsem prostě a jednoduše unavený. Spíše nevyspaný.
Podíval jsem se na Táďu a zjistil jsem, že je na tom podobně. Proto jsem se ho zeptal.

,, Nemám to vypnout?'' zívnul jsem na něj.

,, Né, to už'' udělal pausu aby si mohl zívnout a pokračoval ,, se na to dodíváme.''.

,,Dobře.'' neprotestoval jsem nijak.

Za nějakou dobu jsem se vzbudil. Probudily mě závěrečné titulky, což znamenalo, že jsem usnul.
Podíval jsem se na Táďu. Spal. Vypnul jsem notebook a dal jsem ho na noční stolek.

Co s Táďou? Usnul mi na posteli. Mně to samozřejmě nevadí ani v nejmenším ale jestli by ho tady našla ráno mamka, asi by nás oba zabila.
Co se dá dělat. Budit ho v žádném případě nehodlám. Vlezl jsem si za ním pod peřinu a přikryl nás.

Už se těším zítřejšího rána a dne.

(Omluva za chyby.)