Lilly: Iron Man's Daughter (CZ) ✓

2.

Ze spánku mě probudila Happyho ruka na mém rameni. Ani jsem si neuvědomila, že jsem usnula. Pomalu jsem se narovnala a podívala se z okýnka. Usmála jsem se a z uší si vyndala sluchátka. Byl to skvělý pocit, být zase doma. „Za chvíli budeme přistávat. Tony na tebe bude čekat doma." Informoval mě Happy, když se díval do telefonu. Přikývla jsem. Po chvíli ticha jsem pohled z okna přesunula na toho muže, co byl jako rodina a zamračila se. „Asi netušíš co se děje, že?" Zeptala jsem se a Happy se na mě podíval, jako kdybych se ho zeptala na něco, co bylo mimo tuto planetu. „Obávám se, že ne. Tvůj otec mi neříká o všem." Přikývla jsem a pousmála se. „Někdy není jediný." Znovu jsem se podívala z okna a nevšimla si, jak se na mě Happy podíval.

Hned, co letadlo přistálo, vystoupili jsme a nastoupili do dalšího luxusního černého sedanu, který tam už stál. Nevěděla jsem, z čeho jsem byla víc nervózní, jestli z toho, že se po dlouhé době zase uvidím s tátou anebo z toho, že jsem nevěděla, co mě čekalo a co se dělo. Než jsem si mohla stihnout pročistit hlavu od negativních myšlenek a různých scénářu, auto se zastavilo a stáli jsme před bránou areálu zařízení pro Avengers, kde se odehrávalo úplně všechno. Ale hlavně jsme stáli před mým domovem a já se cítila jak na trní. Když jsme zastavili, zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Happy mi otevřel dveře, děkovně jsem na něho usmála, když jsem vystoupila. Najednou jsem nevěděla proč, ale měla jsem strašnou chuť nasednout zpět do auta a vrátit se na letiště. Žaludek se mi svíral v nepříjemné křeči.

„Tady je moje jediná a ta nejlepší dcera na světě!" Jakmile jsem uslyšela Tonyho hlas, zrak z prosklené budovy stočila k němu. Rty se mi zvedly do šťastného úsměvu. „Ahoj tati." Úsměv mi opětoval, zatímco rozevřel náruč a čekal, až ho přijdu obejmout. Políbil mě do vlasů a pevně stiskl. Bylo opravdu skvělé být zase doma.

„Jak jde škola? Doufám, že dobře." Zeptal se, když jsme se od sebe po chvíli projevu náklonosti od sebe odtáhli. „V pohodě. Stejně už je to o ničem. Jen čekáme na výsledky. "

„No nemůžu se dočkat, až je uvidím. Budeš jedna z nejlepších...Ne počkej, jako jediná nejlepší!" Zněl tak šťastně, ale jeho oči ho klamaly; byly unavené, plné starostí a pod spodními víčky měl dva tmavé kruhy. Podobně na tom byla i jeho tvář. Naposledy jsme se viděli při vánočních svátcích a jeho tvář vypadala mnohem uvolněněji a mladší. Teď byla potemnělá, jeho vrásky viditelnější více než jindy a i když se to snažil maskovat svým biliónovým úsměvem, který fungoval na ostatní, věděla jsem, že to byla jenom šaráda, maskovací efekt. Podobně jako tomu tak bylo s jeho sarkasmem. Nikdy nebyl víc sarkastický a odtažitý, než kdy se cítil pod psa. Vypadal utahaně a ustaraně. Píchlo mi v hrudi, když jsem si uvědomila, že mě nekontaktoval dříve. Znala jsem ho a také jsem věděla, že mě nechtěl zbytečně strachovat. "nedělej si starosti, všechno je naprosto v pohodě", řekl by a pokrčil rameny, kdybych se ho na to zeptala; neboť to takto říkával a dělával už od mého dětství pokaždé, když se dělo něco velkého. Takže ať už se jednalo o cokoliv, muselo to být opravdu něco důležitého. Nechtěla jsem ho zbytečně ještě více rozrušit, a proto se snažila tvářit normálně a vykouzlila na rtech úsměv.

„Když myslíš." Pokrčila jsem rameny a rozešla se ke vchodu. Trochu divadýlka ještě nikomu neublížilo, pokud to znamenalo, že to tátovi zlepší náladu. „Já to vím!" Zasmála jsem se a doufala, že ta veselá nálada ještě chvíli vydrží. Bůh věděl, že jsme ji potřebovali, jen on věděl, jaké překvapení na mě nahoře čekalo.

Zrovna jsem vystupovala z výtahu, když mě překvapila Wanda, z ničeho nic se objevila, a vtáhla do drtivého obětí. Uchechtla jsem se a pomalu se od ní odtáhla, ale ruce ji nechala položené na pažích. „Taky tě zase ráda vidím, Wan." Usmála jsem se, Wanda mi stejně široký a přátelský úsměv opětovala, ale nemohla jsem si nepovšimnout toho nepokoje v jejích šedomodrých očích. Mentálně jsem se napomenula a nechala to prozatím být. Přece jenom dokázala číst myšlenky a já chtěla, aby mi to táta řekl sám.