Lilly: Iron Man's Daughter (CZ) ✓

11.

„Bucky, tím, že se jí budeš vyhýbat, tomu moc nepomůžeš." Řekl Steve. Varovně jsem se na svého kamaráda podíval. Bože, jak jsem ho někdy nesnášel. Ale měl pravdu. Nemohl jsem se před ní pořád schovávat a utíkat. Zatraceně, vždyť jsem byl jeden z nejobávanějších a nejlepších zabijáků na světě a co jsem dneska? Schovávající se krysa před holkou, která se mi líbí. Vyhýbám se Lilly, jenom protože mi řekla, že někoho má ráda. Jsi ubožák, Barnesi. Možná, že ho i miluje, kdo ví? Sakra, zmuž se! Neměl bych být smutný a ani zklamaný, ale šťastný za svou kamarádku, ne? Nebo ne? Pane bože, proč to muselo být jenom tak těžký? 

Když jsme se začali stávat přáteli, nikdo mi nevaroval, abych se nezamiloval. Nikdo mi neřekl, abych si dával pozor. Mohl jsem si za to sám. Neměl jsem kolem ní strhávat své zdi a nechat se okouzlit jejím půvabem, velkým srdcem a štědrostí. I když jsem se snažil sebevíc, nemohl jsem to zastavit a už vůbec ne změnit. Ve čtyřicátých letech jsem byl já ten po kom, někdo prahl. Bože, ještě nikdy jsem se takto kvůli žádné ženě necítil. Ta touha a ta zavilost byla až moc silná. Věděl jsem, že na ní něco bude, už tehdy když jsem ji poprvé uviděl v tom bytu. Už tehdy mě k ní přitahovala nějaká neviditelná nadpřirozená síla. Byla tak milá a přátelská. Nebála se mě. A dokonce za mě byla ochotná bojovat; skoro u toho přišla o život. Jak bych se do ní nemohl zamilovat? Zatraceně! Byl jsem v tom až po uši. Zamiloval jsem se do Starkovo dcery.

„Hej, Bucky! Vnímáš mě?" Zamával mi Steve rukou před obličejem. Párkrát jsem zamrkal a zatřásl hlavou, abych se probudil z toho transu a povytáhl obočí. „Huh? Co jsi říkal?" Zeptal jsem se, Steve se uchechtl a zakroutil hlavou. „Říkal jsem, že by možná nebylo špatný, kdyby sis o tom s ní promluvil? Ještě před tím, než začne ten večírek?" Němě jsem přikývl a položil mu ruku na rameno. „Díky, Steve. Popřemýšlím o tom." Rty jsem zvedl do polovičního úsměvu a kývl hlavou. 

Jen kdyby to bylo tak snadný, Stevie.

----------------------------------------

„Hele chlape, už si viděl Lilly?" Zeptal se mě Sam s úšklebkem, když do mě strčil. „Ne. Ty jo?" Na rtech mu pohrával samolibý škleb a skleničku whiskey zvedl k ústům. Ten pohled jsem znal velice dobře. Rozhodně ji viděl a podle toho, jak se culil, to i taky věděl.

Steve. Ten malej zrádce.

„Klid, vojáku. Nikomu jsem to neřekl." Uchechtl se, zřejmě ho moje napnutá a naštvaná řeč těla bavila. „Neboj, zůstane to jen mezi náma třema. Jasný?" Povytáhl obočí a kývl hlavou. Zamračil jsem se a probodl ho pohledem. Proč jsem mu jenom nevěřil? Možná proto, že jsem mu nikdy nevěřil. „Chlape říkám ti..." nadechl se a naklonil se ke mně. Svraštil jsem obočí ještě víc, když se zarazil a pusa mu zůstala pootevřená.

„Vypadá úžasně!" Vydechl a jeho tmavě hnědé oči zabloudily někam za mě.

„Nechtěl si Wilsone spíš říct, úchvatně?" Opravil ho Tony s nadzvednutým obočím a varovným hlasem, v rukou držíc sklenku té nejdražší brandy. Sam se zasmál a pokrčil rameny. „Buďme upřímní Tony," začal Clint, „tvoje dcera je sexy. Všichni to víme. Ty to víš. Já to vím. Hele, dokonce i tady Spidey to ví!" Konstatoval a ukázal na Parkera. Byla pravda, že jsme si se Starkem úplně nerozuměli – a asi ani nikdy nebudeme - ale už to nebylo tak animované a nucené, jako na začátku. Dnes večer se zdálo, že jsme se po dlouhé době na něčem společně shodli. Zamračili jsme se a probodli lučištníka pohledem. Peter se zakuckal na vzduchu, vykulil oči a vehementně třásl hlavou, div mu neupadla. Vypadal jako ty figurky do auta, s velkou hlavou, která si při každém pohybu kývala. Jeho zděšený výraz a zarudlý obličej se natočil k Tonymu. Jindy by mi ho možná bylo i líto, ale dnes večer ne. Ten kluk mi někdy připomínal toho malého pankáče, kterého jsem chránil pod křídly, než se rozhodl vyrůst a změnit v chodící mašinu.