Prolog

247 10 0
                                    

Měla jsem tušení. Ovšem pramalé. Nikdo netuší, co s ním stane po smrti rodičů. Žádné dítě není v bezpečí. Já to bohužel věděla.

Moji rodiče zemřeli při autonehodě v Moskvě. Oba na místě zemřeli a zbyla jsem po nich jen já. Patnáctiletá holka. Vzpomněla jsem si, co mi maminka říkávala, že ať se stane cokoliv, nikdy se nedostanu na místo, o němž se nemluví. Na Sarkišnin. Každý ví, že Sarkišnin není sirotčinec, prý je to děsivé místo, plně zla a temnoty. Jenže já nikdy povídačkám nevěřila až do teď.

Teď jsem seděla v autobuse, který mne a další tři děcka vezl na Sarkišnin.

Mám strach.

Nevím, co můžu čekat.

Ale jedno vím jistě, nic a nikdo mi v nehostinné ruské krajině daleko od civilizace nepomůže.

.*. *. *. *.

Nutili nás jít hustým lijákem, který člověka promočil během minuty. Držela jsem se na konci naší čtyřčlenné skupiny. Všichni jsme měli hlavy sklopené k zemi a očima těkali kolem. Sarkišnin vypadal daleko hůř, než jsem si představovala. Byla to obrovská budova postavená z ještě šedivějších kamenů a navíc byla přesně tak děsivá, jak ji všichni popisovali. Můj život se automaticky změnil, jakmile jsem nuceně prošla těmi děsivými dveřmi, které byly, jako všechno ostatní z kamene.

Uvnitř na nás čekalo, podél zdí, několik mužů a žen s upjatými výrazy. Všichni stáli rovně, do té doby než z chodby vyběhla blonďatá dívka. Naše skupinka se zastavila v kuželu světla a blondýnka udiveně vydechla. Její pohled se upřel na mne, neochotně jsem jí ho opětovala. Modré oči, jakoby jí ztmavli úděsem. "Já vám to říkala!" zakřičela. Vypadala asi tak, jako když člověk propadne děsivé agonii. Jedna z žen k ní vyběhla a chytla ji za ramena.

"Jordano! Seber se a zmiz, na tvé povídačky nejsme zvědaví." Vyštěkla žena. Jordana stále v očích mající děs poslechla ženin rozkaz a zmizela ve tmě.

Byla jsem tím poněkud zaražená, ale na nic jsem se nezmohla. Hlavou mi prolétla myšlenka: Co když se ze mne stane taky takhle bezduchá osoba?

Po zádech mi přejel děsivý mráz. Rozhodně nemám v plánu tu zůstat nějak dlouho. Ne víc než bude potřeba.

Prach (1.verze)Kde žijí příběhy. Začni objevovat