Prach (1.verze)

9. kapitola

"Blbečku!" zanadávala jsem na Scotta. Hodil po mně výraz "já nic já muzikant" a vysloužil si tak akorát dloubnutí loktem do žeber.

"Jau! Sakra Misho, kde se v tobě bere tolik brutality." Začal předvádět, jak jsem mu děsně ublížila a přitom jsem se ho sotva dotkla.

"Jasně, tak ze sebe přestaň dělat holku a radši řekni, o co jde." Přestal dělat blbiny a trochu moc gentlemansky nám přidržel první dveře, které v té chodbě byly. Jordana i Journey se po mně koukaly trochu moc překvapeně na to, aby dokázaly to, co viděly komentovat. Já sama jsem se radši trapných vnitřních monologů zdržela.

Scott za námi zavřel dveře a vklouzl dovnitř. Pokoj nebyl zase až tak veliký, ale nebylo tu ani tolik lidí. Napočítala jsem nás tu celkem osm. Scott, Neadrs, Jordana, Journey, já a tři další lidi, které jsem neznala. Trochu mi vyrazilo dech, že tu sedí i jeden kluk, kterému může být maximálně dvanáct, zbytku bylo, počítám od patnácti do osmnácti.

"Dobře, tak si sem někam sedněte." Zamumlal Scott. Posadila jsem se na zem mezi toho malého kluka a Jordanu. "No, jak bych začal. Takže většina se známe, ale pár lidí je tu nových. Takže asi řeknu kdo každej je, ať se nespleteme." Na jednu stranu jsem umírala smíchy nad tím jak je Scott nervózní, ale na druhou stranu mi ho bylo líto. Chtěla jsem se zvednout a jít mu pomoc, ale vypadalo by to tak jak bych nechtěla.

"Um. Mám pocit, že nebude vadit, když tyhle formality přeskočíme. Nemyslíš?" řekla jsem trochu moc bezmyšlenkovitě, ale prostě mi to přišlo na jazyk tak jsem to řekla no. Scott pokrčil rameny.

"No dobře. Takže rovnou k věci. Proč tu vlastně jsme?" položil takovou tu řečnickou otázku. Všichni jsme zarytě mlčeli, dokonce i ten divný Neadrs, a Scott pokračoval dál, nečekal odpověď. "Jsme tu proto, abychom se jakožto jediní ještě normálně smýšlející lidé tady, postavili ženské, která to tu má všechno pod palcem a říká si Zaytsevová. Sarkišnin má hodně tajemství, ale jen některá smí být odhalená v následující době, jen některá jsou pro nás, jiná jsou pro ostatní. My máme jeden cíl, dostat se odtud a udělat vše proto, aby Sarkišnin už nikdy neexistoval. Takže se vás ptám, kdo do toho půjde se mnou?" I když Scott prakticky opakoval, to co jsem mu řekla tehdy v té koupelně podal to takovým způsobem, že mě naprosto uchvátil. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a vypadalo to, že nejsem jediná. Scott se mírně usmíval, on se snad pořád usmívá a sledoval nás sedící na zemi.

"Já jsem pro." Vypadlo ze mě rozhodně. Další se přidal ten malý kluk, až teď jsem si ho řádně prohlédla - černoch, zavalitější postava, menší černý afro, tmavý oči, až na tu postavu prostě typický černoch. Pak Neadrs, hned další vysoká hubená holka s ještě blonďatějšími vlasy než má Jord a jako poslední takový nenápadný kluk, který postával v koutku, jakoby se nás bál, Jordana i Journey své rozhodnutí pozorně rozmýšlely, ale jakmile jsem Jordanu šťouchla do žeber, přihlásila se jak ona tak i Journey.

"Hm, tak to by bylo." Scott se pokojně usmíval, ale očividně nám toho chtěl ještě hodně říct. "No a jen tak nápadem, nemáte někdo návrh na to, jak bychom se mohli jmenovat?" pár lidí se po Scottovi pobaveně podívalo.

"Nevím proč, ale napadla mi Čtyřicet osmička." Navrhla Journey.