Prach (1.verze)

29. kapitola

Co jsi to sakra provedla?! Proč mu věříš?! Snažil se tě zabít! Vždyť určitě hraje jen další hru, kterou vymyslela Zaytsevová, aby ti ještě víc zhoršila život! Měla bys odsud okamžitě zdrhnout! Vypadni odsud! VYPADNI! Ječela jsem na sebe uvnitř svých myšlenek. Ale neposlouchala jsem je. Zůstala jsem a hleděla na Neadrse. Potřebovala jsem odpovědi, další, a on je kromě Zaytsevové a Scotta jediná další osoba, která ví to, co potřebuju vědět.

„Takže odteď žádné pokusy o to mi, co nejvíc zmlátit?" zeptala jsem se s povytaženým obočím. Odsunula jsem se od něj a udržovala mezi námi bezpečnou vzdálenost jednoho metru. Neadrs zakroutil hlavou.

„Pokud to nebude vyloženě přání nejvyšší tak ne. Ale jen v případě, že mi budeš důvěřovat a uděláš to, co ti řeknu." Ustanovil své podmínky velice rychle.

„Dobrá, budu se snažit. Pokud to pomůže Scottovi." Odvětila jsem nevýrazně. Neadrs se začal usmívat.

„Jsi fakt děsně naivní. Kdybychom teď neuzavřeli spojenectví, asi bych tě nazval naivní husičkou." Ovšem i přesto, že jsme teď spojenci, si zachoval tu surovou upřímnost. Neměla jsem na to, co říct, protože, i když mne přímo nenazval, naivní husičkou řekl to o mně. Zůstala jsem na něj zírat s otevřenou pusou, to ho ještě víc rozesmálo. „Ne vážně jsi tak naivní. Ohledně Mitchella." Dodal.

„Tak docela tě nechápu." Zavřela jsem pusu, ale stále na něm visela stejným pohledem.

„Pořád mu to žereš, to jak se vydává za toho, kdo nikdy nikoho nezabil a ani se o to nepokusil. Sám má na kontě víc lidí než já, i když ho poslední dobou docela doháním. Málem dostal za úkol vyřídit i tebe, ale Zaytsevová raději zůstala u sledování tvé rodiny." Jeho slova se přese mne valila jako lavina.

„Co to meleš za nesmysly!" vyjekla jsem na něj.

„Já nemelu nesmysly a víš to sama. Víš, že někoho určitě zabil. Ty to víš, Misho." Vím to a on to ví taky, ale... vědět, že to vážně nebyl ten člověk, který jsem si původně myslela, že je; je to zdrcující. Schovala jsem si obličej do dlaní a po pár vteřinách se na Neadrse znovu podívala skrz prsty.

„Tu holku, co našli v koupelně, tu zabil taky?" vykoktala jsem. Jedna věc byla to vědět od ducha a druhá byla si to potvrdit od někoho, kdo to zaručeně ví.

„Proč se ptáš?" zeptal se na oplátku Neadrs.

„Protože jsem ji znala." Sundala jsem si ruce z obličeje a věnovala mu vražedný pohled.

„Jo, tak to budu jen upřímný. Ano je to tak a pokud mám být ještě víc upřímný, rád bych ti ujasnil, že Mitchell zabil víc lidí, než ty si za celý život poznala."

„Lžeš. On by to neudělal!" začala jsem bránit Scotta, jenže to očividně bylo k ničemu. Postavila jsem se a zoufale si rukou prohrábla vlasy. Chtěla jsem pravdu, tak tady ji mám. Neadrs na mne koukal s nezvyklým udiveným výrazem.

„Myslel jsem si, že máš víc rozumu." Konstatoval. Zakroutila jsem hlavou. Najednou jsem nevěděla, jestli se chci Scotta dál zastávat, najednou jsem nevěděla, co vlastně chci. Kdybych byla kdokoliv jiný, kdokoliv nestranný, nejspíš bych chtěla, aby zaplatil za to, co provedl, jenže to bych napřed musela potrestat Zaytsevovou.

Odvrátila jsem se od Neadrse. Vypadal, že čekal.

„Na co čekáš?" vyštěkla jsem sarkasticky.

„Na to až ti všechno konečně dojde. Až ti docvakne, že mám pravdu. Že je všechno tak jak říkám. Jenže ty mě prostě neposloucháš!" Konečně, konečně začal křičet taky.