NO ONE KNOWS ME

Y-Y-YOU?!

Hned co jsem si dobalil, jsem se rozloučil s paní Walterovou a pár lidma. Jen jsem jim zamával a následoval své nové pěstouny. Tae s Jungkookem mě vedli k nádhernému autu. Myslím že to byla Audi A6. Taehyung si šel sednout za volant. Docela mnou projel mráz, když se na něj Jungkook podíval zděšeným výrazem. Taehyung to ale ignoroval a sedl si tam. Jen jsme se na sebe s Jungkookem podívali a pokrčili nad tím rameny. Otevřel jsem dveře. Hodil si batoh dovnitř a následně si sedl. Cesta uběhla docela rychle. I když Tae řídí jak ponocný.

„Jimine?" Promluvil Kookie a otočil se na mě.

„A-ano?" Vykoktal jsem. Docela se stydím.

„Co máš rád? Chceme ti dopřát to nejlepší, takže se o tobě toho chceme dozvědět co nejvíc." Nevěřím tomu, že se ke mě chtějí chovat tak hezky. Nezasloužím si to.

„J-já vás ne-chci zatěžovat." Zašeptal jsem smutným hlasem. Je toho štěstí nějak moc.

„Minie. Od teď si náš syn, takže nás nezatěžuješ." Taehyungův hluboký hlas mi docela nahání strach.

„A navíc. Abychom tě vlastně poznali, tak poletíme v nejbližší době na Hawai." Vykulil jsem na Jungkooka oči. Tohle je snad nějaký až moc nádherný sen. Byl jsem tak mimo, že jsem si nevšiml obchoďáku, u kterého jsme zrovna parkovali.
„Pojď Jiminie. Je čas nakupovat." Jungkook mi otevřel dveře. Nejistě jsem vylezl ven a začal se rozhlížet.

„Wauuu." Pronesl jsem s otevřenou pusou. Tohle je snad největší obchoďák co jsem kdy viděl!

„Pssst. Jimine" Zašeptal na mě Tae. Otočil jsem se jeho směrem.

„Ano?" Tae se zazubil. Dotkl se mého ramene.

„Chyť mě pokud to dokážeš!" Začal utíkat. Chvíli jsem stál, než jsem pochopil, že hrajeme na babu. Bez otálení jsem se rozeběhl za ním. Lidi okolo nás se divně dívali, ale Taemu to bylo zřejmě fuk. V běhu jsem se otočil na Jungkooka, který jen pokrucoval hlavou. Smál jsem se do doby, než jsem do někoho narazil.

„Aiiish! Neumíš dáv— Jimine?" Ten hlas. To nemůže být on. Zvedl jsem svůj pohled k osobě. Můj bratr.

„J-j-JIHYUNE?!" Vykřikl jsem. Jihyun se na mě překvapeně podíval.

„Co ty tu děláš?" Mluvil ke mě docela nepřátelským hlasem. Nevěděl jsem co říct. Vidím ho po tak dlouhé době. Vlastně jsem ho mohl vidět každým dnem, kdyby se na mě nevysral.

„J-j-j-já.." „Jimine!" Díky bohu. Moje spása je tu.

„Jimine pojď. Nebav se s cizími lidmi." Jungkook mě vzal za ruku. Pevně jsem mu ji stiskl, protože z Jihyunův pohled nebyl veselý.

„Omlouvám se, ale já pro Jimina rozhodně cizí osoba nejsem..."

ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ

Annyeong~
Doufám že jste s pokračováním spokojení. ❤️
A omlouvám se že moc nevychází jiné příběhy, ale snažím se hodně soustředit na tenhle. 😄