NO ONE KNOWS ME

Y-YOONGI?!

Hoseok mne i Jina čapl za ruce, táhl nás do budovy nebo kam. Nedával jsem pozor na cestu. Zaujal mě ten kluk, který byl oblečený do černého outfitu s bílou čepicí. Viděl jsem, jak vytahuje mobil a něco do něj píše. V zápětí mi přišla zpráva. Lekl jsem se, když se podíval mým směrem. Rychle jsem si vyndal mobil z kapsy. Odemkl jsem ho. Zděšení u mě nabralo novou váhu.

„T-to ne." Zašeptal jsem si pro sebe. Nemůže to být on.

@KingOfSwag
- Nemusíš na mě tak zírat 🙈

Začala se mi motat hlava. Nevím proč mám z Yoongiho takové pocity. Jsem šťastný, ale zároveň vystrašený.

„Země volá Jimina!" Ono se to nezdá, ale Hobi má pronikavý hlas, když ho trochu zvýší.
„Kdo ti píše?" Bez dalších otázek mi vzal mobil z ruky. Jeho výraz mi na optimismu vůbec nepřidával.

„D-děje se něco?" Oba dva byli najednou ticho. Jin si s Hoseokem vyměnil vážný pohled a začal mluvit.

„Jak dlouho si si nim v kontaktu?" Už mě štve dávat všem odpovědi a přitom sám nevědět žádné. Poraženecky jsem si nad tím povzdechl.

„Od doby co jsem u mých pěstounů." Znovu si vyměnili pohledy. Hoseok vypadal vystrašeně a Jin zase zničeně.

„Teď mě dobře poslouchej Jimine. Musíš se od něj držet co nejdál ať to stojí cokoliv. Nesmíš dovolit Yoongimu se k tobě dostat. Pomůžeme ti v tom, ale pokud má na své straně Nam—" „Nemám na své straně zrovna Namjoona." Stuhnul jsem. Tak jemný, ale zároveň hrubý hlas. Bylo to, jako rajská hudba pro mé uši. Než jsem se stihl jakkoliv pohnout, si mne Jin k sobě přitáhl.

„Co od něj chceš?" Jinův hlas byl najednou plný nenávisti. Podíval jsem se na Yoongiho, ale neviděl jsem mu do tváře. Je to vůbec on?

„Tohle mu posílá jeho otec." Začal si sahat do bundy, ze které vytáhl hnědou obálku. Chtěl mi ji dát, ale Hoseok s Jinem mu to nedovolili.

„Ať si to strčí třeba do prdele." Vyštěkl Hoseok a víc mne za něj schoval. Nechápal jsem celou situaci. Co se to děje? Je to Yoongi nebo ne? Co je v té obálce?!

„Nemůžete rozhodovat za něj. Jděte raději nastavovat prdele nějakým jiným. Oh, v tom máš praxi že? Hoseoku." Hobi se zarazil. Jeho tvář nabrala rudou barvu.

„Přísahám, že tě Zabiju!" Než jsem stačil mrknout, tak Hobiho chytil ten dlouhán, co tam s ním čekal před tím. Pohledem jsem sledoval Jina. Ten vypadal, že se nejspíš sesype a taky sesypal.

„Pusť ho ty—" „Ty co?!" Vykřikl hlubokým hlasem. Začínám se bát. Jsem první den ve škole a už se tu kvůli mě děje tohle. Cítím se hrozně. Jin se nenávistně díval na toho kluka. Čekal jsem, že on bude dělat to samé, ale ne. Ten kluk se na Jina díval prosebně, jakoby prosil o odpuštění.

„Parku Jimine." Oslovil mne ten předešlý kluk. Vyjeveně jsem se na něj podíval.

„T-ty si Y-Y-Yoongi?" Sarkastický smích nesměl chybět. Nechci věřit tomu, že to je Yoongi. Yoongi je jiný kurva!

„V plné kráse." Sundal si čepici. Naskytl se mi pohled do jeho tváře, která byla tak nádherná, jak jsem si představoval. Jenže. Tohle není Yoongi, kterého znám. Yoongi by se na mě nedíval arogantním pohledem v doprovodu s hnusným úšklebkem.

„N-ne.." Vzlykl jsem. Yoongiho výraz se nezměnil. Byl ještě hnusnější než před tím.

„Jimine promiň, ale tvůj otec mi za tebe zaplatil pěknou část peněz. A já o ně jen skrz nějaké 'přátelství' nepřijdu." Chtěl jsem něco namítnout, ale nedokázal jsem to. Jen jsem sklopil hlavu na důkaz porážky a začal plakat. Našel jsem štěstí, myslel jsem že ho najdu i s ním, ale nalhával jsem si.

„Nech ho!" Jin. Pořád tu je. „Nepatří nějakému bastardovi!" Hoseok. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale hlavu jsem napřímil. Podíval jsem se na Yoongiho zmatený výraz. Šel jsem oproti Yoongimu, který couval ke zdi. Nespustil jsem z něj pohled, prostě jsem šel. Když už Yoongi neměl kam jít,  víc jsem se rozbrečel.

„Věřil jsem ti. Je to sice krátce, ale já naivní kokot ti věřil!" Jeho výraz se nezměnil. Byl pořád stejný. Kamenný a bez emocí. Chtěl jsem na něj začít křičet, ale to mi tělem projela silná rána. Někdo mě praštil do hlavy. Pomalu nastávala tma. Slyšel jsem smích a křik.

„To máš pro příště. Never cizím lidem."...