NO ONE KNOWS ME

I'M A MONSTER

[ Yoongi's pov ]
{ Před školou }

Přišel jsem na domluvené místo. Na domluvené místo, pro vyzvednutí Parka Jimina. Nikdy jsem se kvůli své práci takhle necítil. Mám strach. Ne o sebe, ale o něj. Jenže. Peníze jsou peníze. Stál jsem těsně vedle brány školy a snažil se ho najít. Pohledem jsem zkoumal každého studenta co tu byl, ale nemohl jsem Jimina najít. Nakonec jsem ho našel. Stál ke mě jako jediný zády. Srdce se mi rozbušilo. Jeho nádherné blond vlasy se krásně leskly skrz sluneční svit. Taková nádhera. I ze zadu vypadá úchvatně. A ta prdelka, taky není k zahození. Můj optimismus vyprchal hned, jakmile jsem u něj viděl Hoseoka s Jinem. Ty dva bych dal tomu  hajzlovi místo Jimina nahned.

„Pořád si myslíš, že děláš dobře?" Ten mi tady ještě chyběl. V moment, kdy přišel se na mě Jimin otočil. Ty oči, rty a tvářičky. Nemůžu mu to udělat.

„Vím že dělám chybu, ale víš jak na tom jsem. A má budoucnost končí v kriminále. U Jimina za své činy nemám cenu. Musím to udělat." Má práce se skládá z vyřizováním různých problémů. Můj podnik je plný zlých lidí. Prakticky jsem nikdy neměl problém s mou prací. Vždy jsem ji provedl, vzal peníze a byl klid, ale teď je to jiný. Mozek mi radí, abych to udělal, ale srdce odporuje.

„Yoongi. Vždy jsem ti pomohl, když bylo třeba aleee." Jeho hlas utichl, když uviděl Jina. Myslel jsem si, že ho to už přešlo, ale jak tak koukám asi ne. Všichni tři na nás zírali. Nebyl bych to já, kdybych nechtěl Jimina postrašit. Vyndal jsem si mobil. Musel jsem se do něj hned usmát, protože moje tapeta je Jiminova první fotka, kterou dal na instagram.

@KingOfSwag
- Nemusíš na mě tak zírat 🙈

Nestihl jsem vidět jeho reakci, protože ho ti dva začali tahat někam pryč. Rozešel jsem se směrem k budově školy. Ještě než jsem se rozešel mne Namjoon chytil za rameno.

„Ještě je čas to napravit." Jeho pohled mě ničil. Celkově už jen to, že musím Jimina předat jeho násilnickému otci mě ničí. Nemůžu ublížit něčemu tak zlatému. To by mi ale nesměl zazvonit mobil.

„Co je?" Arogance mi nesmí chybět.

„Yoongi, víš. Nejsem dement." Že by si to rozmyslel? To bych dost jakože bral.

„Vážně?" Dobře teď arogantní nejsem, protože nemusím ubližovat Jiminovi.

„Ne. Vím co k němu cítíš a věř mi. Poser to a poslední co uvidíš bude, jak bude trpět pod několika malými pány." Krev se ve mě začala vařit. Nenávist k němu mi stoupala víš a víš. Neměl jak se to dozvědět!

„Necítím k němu nic!" Zvýšil jsem hlas.

„Tak tam mám poslat Jacksona?" Pod tím jménem jsem stuhl. Jackson je nejhorší z nás. Jeho zakázky končí smrtí. Říká se, že poslední co uslyšíš je jeho smích.

„N-ne"

„Tak si pohni Yoongi." Mobil jsem upustil na zem. Trochu se mi hnaly slzy do očí. Jak někdo může být taková svině?

„Yoongi neposlouchej ho." „Namjoone on mu ublíží někdo jiný, pokud to neudělám já." Namjoonův výraz byl na bodu mrazu. Věděl co ten chlap je zač líp, než já.

„Tak jdeme." Vzal mou ruku a začal mne táhnout. Namjoona nikdy nepochopím. Prodírali jsme se mezi několika studenty, dokud jsme nedošli za roh, kde ti tři byli. Chvíli jsme jen poslouchali. Slyšel jsem, jak do něj hustí, aby se mi vyhýbal. Zaslechl jsem i něco s Namjoonem.

„Nemám na své straně Namjoona." Všechny tři pohledy se přesunuly na mě. Dva z nich byli nenávistné, ale ten jeho byl spíš vyděšený.

„Co od něj chceš?!" Musel jsem se nad tím trochu zasmát. Teď si hraje na drsnou princeznu, ale kdyby Namjoon nebyl srab a následoval by mě, tak teď drží hubu.

„Tohle mu posílá jeho otec." V kapse jsem měl prázdnou obálku, jako záminku se k němu dostat. Kdyby ani to nevyšlo, tak bych musel použít násilí, ale nechci mu ublížit. Kort tomu si mě pořád prohlíží. Chtěl jsem mu ji podat, ale ty dvě svině mi to nedovolili.

„Ať si to strčí třeba do prdele." Musel jsem se zasmát. Zrovna on se zajímá o Jimina? Jak moc se ten kluk musí ještě ponížit?

„Nemůžete rozhodovat za něj. Jděte raději nastavovat prdele nějakým jiným. Oh, v tom máš praxi že? Hoseoku." Naplňuje mě ten jeho výraz, ale víc mě bolí, že mě takhle musí vidět zrovna Jimin, kterého za sebou schovávají. Chci se ho dotknout.

„Přísahám, že tě Zabiju!" Hoseok se na mě pokusil vrhnout, ale to ho už zpacifikoval Namjoon. Asi se konečně rozhodl mi pomoct. Jimin vypadal ještě vyděšeněji. Nedivím se. Namjoon je sice hodný kluk, ale i já se ho občas bojím.

„Pusť ho ty—" „Ty co?!" Rozezněl se Namjoonův hluboký hlas. Docela jsem se v téhle situaci vyžíval. Jin skoro brečí a Namjoon se na něj divá tím jeho pohledem. Nemám Jina rád. Zbytečně mu ublížil a to se nedělá. Momentálně musím využít situace.

„Parku Jimine." Promluvil jsem svým vyjednavačským hlasem. Ano měním svůj hlas kvůli situacím. Kdybych mluvil, jako holka, tak nebudu mít respekt.

„T-ty si Y-Y-Yoongi?" Musel jsem se zasmát. To štěně je tak vyklepané. Líbí se mi to, ale nemůžu to dát najevo.

„V plné kráse." Sundal jsem si svou bílou čepici. Slunce mi mírně zasvítilo do očí, ale nehnul jsem ani svalem. Jeho výraz vypadal všelijak. Jako kdyby ho tohle ničilo, ale to je blbost.

„N-ne.." On pláče. Jimin brečí a to kvůli mě. Zbabělost se snažila dostat na povrch, ale nedovolil jsem to. Musím to udělat. Snad mi to jednou odpustí, až budu v base.

„Jimine promiň, ale tvůj otec mi za tebe zaplatil pěknou část peněz. A já o ně jen skrz nějaké 'přátelství' nepřijdu." Ta slova mne bolela snad víc než jeho. Nedokážu uvěřit tomu, že se ze mě stala taková zrůda. Zrůda co miluje, ale i přes to mu hodlá ublížit. Jimin sklopil svůj pohled. Vyhrál jsem.

„Nech ho!" Ta princezna nedá pokoj. Namjoon na něj hodil vražedný pohled. Jin se pod ním jen lehce přikrčil. „Nepatří nějakému bastardovi!" Ta rozmrdaná řiť bude něco namítat? Hah. Bylo to zvláštní, ale Jimin znovu zvedl svůj pohled a šel přímo proti mě. Co se to děje? Nechci mu ublížit. Začal jsem couvat, ale po pár krocích jsem narazil na zeď. Díval se mi do očí. Ty jeho byli plné slz. Ničí mě to.

„Věřil jsem ti. Je to sice krátce, ale já naivní kokot ti věřil!" Mé srdce začalo neskutečně bolet. V hlavě jsem měl guláš. Třásla se mi kolena. Co teď? Namjoon to poznal, a tak pustil Hoseoka. Vzal ze země kámen a udeřil jím Jimina. Ten stál, ale po chvíli spadl. Namjoon se k němu sehl.

„To máš pro příště. Never cizím lidem." Nevěřícně jsem sledoval Jiminovo bezvládné tělo ležící na zemi. Co jsem to dopustil? Zachráním ho. Nějak budu muset. Hoseok s Jinem jen stáli a koukali. Joon si vzal Jimina do náruče.

„Tak jdeme. Je tu hotovo." Jen jsem strachy kývl a následoval ho. Jsem zrůda. Nezasloužím si žít..