NO ONE KNOWS ME

I NEED TO PROTECT HIM

Namjoon's pov

To štěňě se začalo pomalu probouzet. Je tak roztomilý. Úplně se k těm dvoum hodí. Věřím, že jim chybí, ale nemohu ho jen tak vrátit zpátky.

„Na co jsi se to znovu dal šéfe? Kradení dětí nikdy nebyla tvoje parketa." Sehun se na mě usmál jeho povrchním způsobem a dál se věnoval řízení. Ignoroval jsem ho. Musím chránit Jimina stůj co stůj.

„Musím na něj dávat pozor, než se to uklidní.. Sice se to nezdá, ale jde po něm Ajax." Nikdy jsem zrovna proti téhle 'společnosti' nechtěl jít, ale musím. Mě i mým zaměstnancům udělali spoustu škod.

„Hm. Nemyslím si že tohle bude velký problém. Jsou hodně oslabení." Hodil jsem na Sehuna nechápavý pohled. Pokud mluví pravdu, tak by to byla hodně velká výhoda.

„Nevíš, kdy se nám vrátí Jackson? Vím že pro ně občas dělal služby." Tohle je ta největší překážka. Jackson není mým stálým zaměstnancem. Je to spíš takový typ, který je tam, kde se mu to zrovna hodí nejvíc.

„Ten už se nevrátí." Leknutím jsem nadskočil. V zadu se ještě odněkud vyloupl Mark.

„Jak nevrátí?" Sehun si s Markem vyměnil pohled. Mark spadla zničeně, což mě i překvapilo, protože on bývá většinou ten co má nejvíc energie.

„Jackson od nás nadobro odešel a pracuje pro Ajax, takže pokud jde po tom prckovi, tak máme na krku menší problém, ale ten se dá lehce vyřešit, když použijeme Marka." Nechápal jsem Sehunovo odpověď. Proč bychom měli využít Marka na to, abychom zastavili Jacksona?

„Něco mi uniklo?" Sehun přikývl.

„Ti dva jsou do sebe zamilovaní, ale ani jeden to tomu druhému nechtěl říct, proto Jackson odešel a Mark je.. prostě to co vidíš." Mark se pod tímhle vysvětlením skoro rozbrečel. Rád bych projevil nějaké city, ale nejde to. Teď se musím starat jen a jen o Jimina.

„Chci pro něj tu nejlepší ochranu. Ať se mi hlásí Tao, Chany a D.O. Chci aby hlídali venek mezitím co já, ty a Yugyeom budeme hlídat se zbytkem vnitřek." Pokud mám Jimina ochránit, tak na to potřebuji hodně svých lidí. Otočil jsem hlavu směrem k Jiminovi. Začíná se probouzet.
„Teď oba dva budete držet hubu jasný?" Zasyčel jsem skrz zuby. Sehun s Markem mi přikývli na souhlas a dál si všímali svého.

Jimin's pov

Pořád dokola slyším hlasy. Mluví o něčem. Nejblíž mi je hluboký hlas, který nezní dvakrát sympatický. Pokusil jsem pohnout aspoň rukou, povedlo se. Pomalu se mi dařilo i otevřít oči. Vše sice bylo rozmazané, ale už nebyli tak těžké a já nebyl tak unavený. Párkrát jsem zamrkal, aby se mi věci kolem líp poznávaly.

„Jimine? Jsi v pořádku?" Promluvil na mě hluboký hlas. Teď zněl mile a křehce. Otočil jsem hlavu směrem k němu. V ten moment se mi stáhl žaludek. Seděl jsem vedle toho chlapa, co pomáhal Yoongimu mě unést. Pohledem jsem projel auto. Yoongi nikde. Sedí tu jen další dva divný lidi.

„C-c-co se-mn-Ou.. b-bude?" Mám strach. Chci zpátky k Taemu a Kookiemu. Nechci skončit u něj.

„Jimine, klid. Všechno bude v pořádku. Právě tě pomáhám. Taehyung s Jungkookem o tomhle ví. Nic se ti nestane." Nevěřícně jsem se mu podíval do očí. Jak to že ví o mých pěstounech? Víc mě spíš trápí to, že mi pomáhá. Maximálně tak do hrobu...