Rozhodl jsem se, že se půjdu projít. Sice to tu neznám, ale potřebuji si vyčistit hlavu. Venku si můžu udělat fotku na instagram. Vstal jsem z postele a došel do skříně. Z té jsem si vzal mikinu a šel jsem ven. Opatrně jsem otevřel dveře od svého pokoje. Rozhlédl jsem se na obě strany. Nikde nikdo. Pomalu jsem se rozešel směrem ven. Ještě jsem se podíval na mobil, abych věděl kolik je.
„Půl deváté ráno? Cože?" Zašeptal jsem si. Už jsem byl skoro venku, když v tu se zamnou ozval ženský hlas.
„Mladý pane. Kam se to chystáte?" Nervózně jsem promnul ruce. Paní co stála předemnou měla vyčítavý výraz.
„J-jen js-em se chtěl p-projít." Celou nervozitou jsem koktal. Paní se Zasmála.
„A to jako bez snídaně?" Skřížila si ruce na prsou a poklepala nohou. Zůstal jsem na ni jen vyjeveně zírat. „Nenechám tě odejít bez snídaně a pokud by si chtěl, mohl by si mi dojít pro nákup a já ti pak udělám něco dobrého k obědu co ty na to?" Vřele se na mne usmála. Nic jsem neříkal a naklusal jsem si to do kuchyně.
Posadil jsem se za stůl. Ta milá paní mi přinesla lívance, které skoro plavaly v sirupu. Rychle jsem je do sebe naházel.
„Mám snědeno!" Zavolal jsem. Ta paní přišla s tím že mi ten talíř odnese. „To nemusíte. Já si ho odnesu sám." Vstal jsem a šel do kuchyně.
„Jimine nevykej mi. Pro tebe můžu být i klidně babička." Překvapený pohled mi nechyběl ani teď. Takže babička?
„A-a to vám nevadí?" Zeptal jsem se trochu vyděšeně. Vždyť vypadá tak mladě.
„Nevadí. A teď mi dojdi pro ten nákup. Tady máš peníze a seznam. Taky si kup něco dobrého pro sebe." Dala mi do ruky tašku a nemalou částku peněz. Jen jsem se zdvořile uklonil a šel ven. Vlahý vzduch jsem nasál do plic. Miluju vůni vzduchu po ránu. (Mě taky voní vzduch po ránu tak pššššt.) Neudělal jsem ani pár kroků a byl jsem u obchůdku. Vešel jsem dovnitř. Za kasou stál mladý chlapec. Když si to tak vezmu. Je mi i docela povědomí.
Začal jsem cestovat po obchodě. Sehnal jsem snad všechno až na tuřín. Pro sebe jsem si vzal rámen s pálivou příchutí. Miluju ho. Došel jsem ke kase.„Dobrý den." Pozdravil jsem slušně. Chlapec za pokladnou se začal smát. Nechápal jsem to. „Vypadám vtipně či co?" Trochu arogance by nejspíš neuškodilo.
„Štípněte mě někdo jestli to není Park Jimin!"...
ČTEŠ
NO ONE KNOWS ME
FanfictionNechtěný. Smutný. Opuštěný. Tahle slova mi běhala v hlavě do doby, než mě adoptovali. Jungkook s Taehyungem mi změnili život. Byl jsem šťastný, než jsem potkal jeho. Mina Yoongiho.