WE CAN'T

813 99 9
                                    

( Jimin's pov)

Sáhl jsem na tlačítko ukončení hovoru. Mám za Yoongiho slova chuť z něj vylíbat duši, ale nemohu. Ne po tom, co mi tolik ublížil. Já vím, že je to klišé, ale chybí mi Jungkook a Taehyung, kteří jsou nejspíš strachy bez sebe.

„Jimine" Sehunova velká ruka se objevila na mém malém rameni. Pootočil jsem svou hlavu, abych na něj aspoň trochu viděl. Jsem o proti němu děsně malý, takže jediné co vidím je jeho vypracované břicho. „Yoongi se zdá, že ho to vážně mrzí" S povzdechem si sedl na mou postel. Vlastně ani nevím, jestli je má.

„Já vím" hlesl jsem potichu. „Je mi to líto, ale ta osoba mi vážně zničila život" Sehun si vedle sebe poklepal rukou. Nic jsem neřekl a sedl si vedle něj. Jde z něj vážně příjemná vůně.

„Tvůj otec by si tě stejně našel, vždyť to i udělal a díky Yoongiho chybě jsi tady a v bezpečí. Dokonce i tvůj bratr ti chce pomoct, tak v čem je problém? Všechno se ti vrátí maličký" Do vlasů mi přistála příjemná pusa. Konejšivé hlazení po boku a toto gesto ve mě vyvolávají divnou emoci. Chtíč.

„Problém je v tom.. že-" Nestačil jsem to do říct, protože mi Sehun skočil do řeči.

„Že ho miluješ, ale zároveň nechceš odtud" Zarazil jsem se. Má pravdu. Miluju Yoongiho, ale mám pocit, že cítím i něco tady k Sehunovi, vždyť se na něj stačí podívat a už to je dokonalý. Jemně jsem mu kývl na souhlas. „A mohu znát důvod, proč od tud nechceš?" Zašeptal mi u ucha. Jeho horký dech se od něj odrážel a mě to nutilo šílet.

„T-t-ty" Vykoktal jsem ze sebe, když se Sehun konečně odtáhl. Překvapeně mě pozoroval. Mám tak poblázněné emoce, že vlastně ani nevím koho chci. Chci Yoongiho? Nebo Sehuna?
Chci domu, nebo jít za svým otcem?
Chci, aby se ze mě stal bastard?

Co já vůbec chci?

„Chimme. O tomhle jsme se spolu už bavili a já ti říkal, že nic takového není možné" Soucitně se na mě podíval a usmál se. Položil mi jeho ruku na tvář. Dívali jsme si do očí. Má je tak hezké a výrazné. „Je mi to líto"
S těmito slovy se mi přisál na rty. Je v tom hodně emocí, ale spíš tam cítím smutek, který momentálně prožíváme oba dva...

———————
Annyeong

BUUUMMM mind fuck co?

NO ONE KNOWS MEKde žijí příběhy. Začni objevovat