NO ONE KNOWS ME

TELL ME WHY?

„A jak do toho k sakru spadám já?" Posadil jsem se na postel. Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy a dál ho pozoroval. Chci ochránit Jimina, ale teď nemám jak. Nemám s ním kontakt, nevím ani kde je. Nevím vůbec nic.

„Jimin tě má rád" S překvapením v očích jsem k němu zvedl svůj pohled. Nevěřím tomu co řekl, protože to nedává smysl. Ublížil jsem mu, prakticky jsem mu zničil jeho nový a lepší život. Nemůže mě mít rád.

„Blbost" Prskl jsem po něm. „Žádná blbost, ale fakt a já ti to dokážu" Začal si sahat do kapsy, odkud vytáhl telefon. To by mě zajímalo, komu bude volat. Snad ne Namjoonovi. Bylo vidět, že klikl na kontakt a začal volat.

„Sehune?" Sehun. Po vyřčení jeho jména mi naskočila husí kůže. Vzal mi mojí lásku, nemám ho rád. „Potřebuju, aby jsi vzal Jimina na to místo, kde jsme spolu byli" Docela mi i vadí, že neslyším Sehunův zbytek, ale to se snad dá přežít.

„Prostě, zní to šíleně, ale oba víme že Jimin něco k Yoongimu cítí"

„Ano mám tu Yoongiho, ano dám tě nahlas" Jihyun si dal mobil na dlaň. Na něco klikl, takže byl Sehun slyšet dost na to, abych ho slyšel i já.

„Yoongi?"

„Ano?"

„Zavedu tam Jimina, jen když mi povíš, proč si to udělal" Nahlas jsem polkl. Říct mu to by znamenalo vyvalit celý můj život. „Yoongi, já čekám" S hlubokým nádechem, který krátce následoval povzdech jsem začal mluvit.

„Věděl jsem o Jiminovi, když jsem byl mladší, protože jsem na čas skončil v tom sirotčinci. Rodiče mě neměli kam dát a já tam prostě byl. Za čas co jsem tam byl, jsem neměl žádné kamarády tam, protože pro mě ostatní byli odpad, až na jednoho blond chlapce, kterého všichni šikanovali. Pár dní jsem tomu přihlížel, ale jednou jsem musel zasáhnout" Trochu jsem se uchechtl, vždy když na to vzpomínám, tak to má jiné citové zabarvení.
„Jimin ležel na zemi, ale zvedl se se slovy, že být tam jeho otec, tak jim ukáže. Nedalo mi to a začal jsem po něm už v tak mladém věku pátrat, ale pak si pro mě přišel sám s tím, že Jimina hledá. Myslel jsem, že Jiminovi najdu jeho ochranářského otce, dokud jsem nepoznal co to je zač" Na druhém konci telefonu bylo ticho. Podíval jsem se na Jihyuna, kterému teklo i pár slz.

„T-ty si chtěl mého brášku zachránit, že?" Kladně jsem pokýval hlavou.

„A místo toho teď je v nebezpečí" Rukama jsem si vjel do vlasů. Silně jsem za ně i zatahal. „Zničil jsem mu šanci na lepší život" Rozplakal jsem se. Je to zvláštní, ale já nikdy nebrečím, tak proč teď?

„Děkuju ti Yoongi" Z telefonu jsem zaslechl Jiminův hlas. Okamžitě jsem se na telefon podíval a sledoval ho. „Ale nevím jestli ti i přes to mohu odpustit"..