NO ONE KNOWS ME

HELP US

Namjoon nesl Jimina velmi opatrně v náručí. Pořád sledoval jeho andělskou tvář. Hodně lidí se na nás dívalo, ale nejspíš to nijak neřešili. Prošli jsme branou a mě už tak spadl menší kámen ze srdce.

„Ty.. Yoongi." Pronesl tiše Namjoon. Jemným pohybem hlavy jsem se na něj otočil.

„A-ano?" Podíval jsem se do jeho ztrápených očí. Není to špatný kluk, jen často nepřemýšlí.

„Nemůžeš to udělat. Ten kluk si tohle nezaslouží. Musíš ho schovat." Smutně jsem si nad tímhle povzdechl. Moc rád bych to udělal, ale nemůžu. Pokud by si pro něj přišel Jackson nebo někdo jiný, bylo by to horší. A já o svou jedinou lásku přijít nechci.

„Mám nápad." Řekl jsem a začal Jimina prohledávat. Nakonec jsem v jeho pravé kapse našel jeho mobil. Měl na sobě heslo, ale to jsem během chvíle rozlouskl. Bylo to datum jeho narození.

„Co to děláš?" „Když nemůžu Jimina zachránit já, tak oni dva ano." Namjoonovi se na tváři vyčaroval úsměv. Na nic jsem nečekal a začal psát.

Jimin's number
- Má Jimina. A jen vy mu budete moct pomoc.

Mobil jsem schoval do kapsy a otevřel dveře od auta. Teď je to jen na nich. Namjoon opatrně posadil Jimina a zapl mu pás. Soucitně ho pohladil po tváři a posadil se vedle mě.

„Ty jedeš semnou?" Není normální, aby Namjoon zacházel, až tak daleko. Vždy mi jen pomohl někoho sebrat, ale to bylo tak vše.

„Toho chlapa znám. A vím jaká to je svině, proto jedu s tebou." Nevěřícně jsem ho pozoroval.

„Ty ho znáš?" Jen mi kývl na souhlas.

„Chvíli jsem s ním seděl." „COŽE?!" Namjoon a seděl? Za co?

„Hodně toho o mě nevíš."

Autor's pov

Cesta autem byla tichá. Dalo by se říct, že bylo ticho před bouří a to doslova. Yoongi netušil, že veze Jimina k jeho nejhoršímu osudu. Smrti. Myslel si, že se Jimin stane otcovím poskokem v jeho klanu, ale to si jen nalhával. Neboť na Jimina nečekal jeho otec, ale samotný Jackson, který převzal Yoongiho zbytek úkolu. No, ne tak úplně. Je to hra o čas. Jungkook s Taehyungem okamžitě zavolali policii. Ta jim však nijak extra nepomohla, proto se Taehyung musel smířit s tím, že zavolá svému 'dobrému' kamarádovi, který vede pár lidí. Pro Jiminovo štěstí by se ti dva i klidně zabili.

„Taehyungu. Zavolej mu.. prosím." Vyřkl uslzený Jungkook. Taehyung si nad tím jen smutně povzdechl.

„Jiná možnost není." Zvedl telefon a začal vytáčet číslo starého přítele.

Yoongi's pov

Nenávidím, když je před předáním ticho, ale co jiného mi zbývá? Jimin je omráčený a Namjoon se chová divně. Nevím co mám dělat.

„Ty-" Chtěl jsem začít konverzaci, ale to Namjoonovi začal zvonit telefon.

Namjoon's pov

Sledoval jsem cestu, která se začala dál vzdalovat od lidské říše víc do lesů. Byl jsem hodně zamyšlený. Myslel jsem na něj. Na jeho uslzenou tvář. Tolik to pořád bolí. Můj zadek začal vytvářet zvuky. Otráveně jsem si sáhl pro telefon, který se uráčel být pod ním a zvedl ho.

„Haló?"

„Namjoone. Jsi to ty?" Ten hluboký hlas mi někoho připomíná, ale koho?

„Jsem Namjoon. Potřebujete něco?" Zaslechl jsem pláč a tlumené vzlyky. Blíž byli ty tlumené vzlyky, takže hádám, že tam ta osoba není sama.

„J-jsem Taehyung. Pamatuješ si na mě?" V hlavě se mi rozsvítilo. To bylo moje malé sluníčko. Hodněkrát jsem mu pomohl.

„A Joo! Ty Jo. Jak žiješ? Co manžel? Nějaké—" „Namjoone pomoc nám." Tlumené vzlyky propukly v pláč. Nechápal jsem o co jde, ale jestli někdo ublížil mému malému mimozemšťánkovi, tak ať se těší.

„Co se děje?!" Už jen z toho, že brečí jsem nasraný na nejvyšší úrovni.

„On...on...on.." Nedokázal ani říct pořádně větu.

„On má našeho Jimina!" Najednou, jakoby se zastavil čas. Otočil jsem se do zadu, kde seděl spící Jimin. To není možné. Třeba to je jen shoda jmen.

„A-a popis?" „Blond vlasy. Cca 170cm vysoký a možná má pravděpodobně školní uniformu." Mobil jsem upustil. To já jsem ta svině. Ne. Já chtěl jen pomoct Yoongimu, ale jsem v tom i já. Yoongi promiň, ale Taehyung je mi přednější.

„Ještě ti zavolám." Hovor jsem ukončil a začal vytáčet další číslo, které zavolá dalším číslům.

„Co se děje šéfe?"

„HKO4720." Pamatuji si Yoongiho poznávací značku dokonale.

„Zabít? Unést? Vyjednávat?"

„Pomoct mi." Miluju svoje lidi.

„S čím přesně?" Nemůžu před Yoongim mluvit korejsky, a tak přepnu na angličtinu.

„Musíš mi pomoct unést jedno dítě, které se nesmí dostat do rukou tyrana."..

☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡
Annyeong
Prosím nezabíjejte mě za pozdní vydání. xd