NO ONE KNOWS ME

HE KNOWS THE TRUTH

{ Jimin's pov }

Nespustil jsem z toho Sehuna pohled. Díval se na mě zvláštně a pořád se usmíval.

„To že si ho zachránil jednou. Neznamená, že se ti to povede po druhý. Já si ho najdu" Sehun se podíval do zrcátka a usmál se.

„Jak jsi předtím chtěl. Naučím ho způsobům, ale takovým, aby se mohl proti tobě společně semnou bránit" S těmito slovy Sehun hovor ukončil a mobil mi vrátil. Díval se na cestu mezitím co si Namjoon sedl s Markem zpátky.

„Pojedeme.." Namjoon něco chtěl říct, ale Sehun mu do toho skočil.

„Ne tam to bude riskantní. Pojedeme na místo, kam jsem jezdil s..." Odmlčel se a podíval se na mě. „To je jedno. Prostě nás tam nikdy nenašel" Namjoon se k Sehunovi a mě lehce naklonil.

„Je ti jasný, že mu to všechno budeš muset říct" Lehce ve mě trhlo. Mysleli mě? Nejspíš ano, když se na mě Sehun pořád tak kouká.

„Lepší bude to neřešit. Nemusí to vědět" Namjoon mu jen s povzdechem přikývl a poklepal ho na rameni.

„Je to na tobě Sehune. Jen ty znáš celou pravdu, co on chce vědět" Řeknu vám. Nikdy jsem nebyl tolik zvědavý, ale asi se toho Sehuna chytnu. Přijde mi hodně v pohodě, jako bych ho znal strašně dlouho, ale zase na druhou stranu to chci vědět hned.

„Ty znáš tu pravdu?!" Namjoon se zarazil asi mu celou dobu nedocházelo, že tu jsem taky. Sehun mi nic neřekl. Kompletně mě ignoroval. Místo tohl, abych se doprošoval pravdy jsem si zašel na instagram číst starou konverzaci s Yoongim. Tolik hezkých zpráv. Z jejich čtení mě zarazili ty nové příchozí.

@KingOfSwag
- Minie?
- Vím, že jsem teď osoba, se kterou chceš mluvit nejmíň, ale prosím. Pokud si tohle budeš číst, tak se ti chci omluvit..

Lehce jsem se nad tím zasmál. Nebyl to ten vtipný smích, ale arogantní. Ale stejně mu odepíšu.

@LilChilliPepper
- Dej mi pokoj. Díky (-_-)

@KingOfSwag
- Minie!
- Prosím odpusť mi to..
- Já..

@LilChilliPepper
- Ty co? :)
- Jen si potřeboval prachy co? A ty ti utekly, takže je to v hajzlu což?
- Sorry jako

@KingOfSwag
- Proč si takový?

Teď jsem se zasmál vážně nahlas. Rozhlédl jsem se po autě, ale nikdo tu nebyl. Chtěl jsem vystoupit, ale místo toho se otevřeli dveře, ve kterých stál Sehun.

„Pojď Chimme" Chvíli jsem se mu díval do jeho očí. Čekal jsem v nich nějakou emoci, ale nic tam nebylo. Prázdno. Bez řečí jsem vystoupil a rozhlédl se. Byli jsme u nějakého lesa a nedaleko stála chata. Přišlo mi to tu povědomé, jako bych tu už někdy byl.
„Nestůj tak. Začíná ti výcvik" Nechápavě jsem se na něj podíval. Jeho výraz byl vážný.

„Výcvik?" Přikývl. Všiml jsem si, že toho moc nenamluví. Prakticky mluví jen tehdy, když něco sděluje nebo tak. Sehun mne chytl za zápěstí a táhl do chaty. Projela mnou vlna strachu, když jsem viděl, že mě táhne do garáže. Snažil jsem se bránit, ale marně. Má až moc velkou sílu.

„Naučím tě se bránit" Otevřel dveře od garáže a mě se naskytl pohled na vybavenou tělocvičnu. Je tu snad všechno.
„Tentokrát se mi to povede" Sehun nejspíš často mluví pro sebe, ale už mě štve to jeho 'tentokrát, tehdy a nebo dřív'. Musím zjistit tu pravdu a on je jediný, kdo mi jí řekne...