NO ONE KNOWS ME

I'M TIRED

Yoongi's pov

Nenávidím, když ten idiot mluví anglicky. Ale zajímalo by mě s kým mluvil, protože ten pohled na Jimina byl docela dost divný. Namjoon znovu schoval mobil.

„Ty Yoongi." On dokonce i mluví divně.

„Hm?" Odpověděl jsem a dál sledoval vozovku.

„Tohle mi jednou musíš odpustit." Otočil jsem svou hlavu k němu a všiml si toho. Ten parchant mi vzal mou zbraň. Docela se bojím. Nevím o co jde a proč se to děje.

„J-J-Joone?!" Vykřikl jsem, když uvolnil pojistku. To mě vážně chce zabít?

„Proč jsi mi neřekl, že bereme dítě od Taeho s Jungkookem?! Ty víš co pro mě to mrně znamená!!" Hlaveň mi přiložil k hlavě. V ten moment se mi zastavilo srdce. Zmáčkne to? Nebo ne? Ruce mi klouzali z volantu kvůli potu. Ze strachu jsem tikal očima po silnici. Smysly se mi zbystřily. Napadlo mě to někam napálit, ale to bych ohrozil i Jimina.

„Prosím... nedělej to." Špitl jsem. Div se mi slzy nespustili z toho strachu.

„Tak mi vydej Jimina a nikomu se nic nestane. Já ho dokážu zachránit." Pohled jsem stočil k maličkému. Nevím, čeho je tahle Namjoonova stránka schopna, ale vím že proti Jacksonovi šanci nemá. Znovu jsem sledoval vozovku, když nás předjel nějaký šílenec. Co bylo lepší je, že začal brzdit.

„Nemůžu Joone!" Slzy si našli cestu ven. Bylo mi jedno že pláču. Nemohu nechat nikoho, aby Jiminovi ublížil. Namjoon si z hluboka povzdechl a smutným pohledem zhypnotizoval to auto. Potichu si něco mumlal pod vousy, jakoby mluvil na to auto.

„Gi. Tohle mi promiň." Strhl volant směrem do škarpy. Automaticky jsem začal brzdit, protože vezu ten nejcennější náklad, co kdy existoval. Podařilo se mi zabrzdit, ale i tak jsme v té škarpě skončili. Namjoon už vedle mě nebyl. Vypařil se. Otočil jsem se na Jimina.

„N-ne." Pocit zoufalství naplnil mé prázdné tělo. Jimin. Tu není. Rozhlížel jsem se všude možně po autě. Pod sedačkou nebyl ani nikde jinde. Asi po nějaké té minutě mi došlo, že mám vlastně střešní okno. Bylo otevřené.
„Kurva!" Vykřikl jsem, když jsem viděl Namjoona nasedávat do auta předemnou a následně odjíždět. Tohle mu nedaruju.

Jimin's pov

Tma. Bolí mě hlava. Všechno kolem mě se třese. Mám žízeň a chci spát, ale já už spím. Nemohu otevřít oči jsou těžké, jakobych nespal měsíce. Slyším hlasy, ale jsou tlumené. Jeden je hluboký. Povědomě hluboký. Taehyung? Ne. Ten má hlas hlubší. Jungkook? Taky ne. Jeho hlas patří andělovi. Čí tedy je? Pokusil jsem se otevřít oči, ale marně. Musím to zvládnout. Chci vědět, kde jsem a co se děje. Ucítil jsem dotek na své levé ruce. Lekl jsem se. Zkusil jsem znovu otevřít oči. Trochu se mi to povedlo, ale jediné co jsem viděl, byla černá šmouha, která měla zelené okolo. Pohybovala se.

„Teď už bude dobře Jimine." Slyšel jsem, než jsem znovu odpadl. Doopravdy jsem unavený...

☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡
Annyeong
Ten pocit. Když jste mnou. A máte předepsaných asi 161919 příběhů, ale nevíte, který publikovat dřív.