•Šťastný je ten, kdo našel štěstí v rodině.•
„Jiminie, ty toho muže znáš?" Jungkook se na mě podíval s udiveným výrazem. Nevěděl jsem co říct. Sice ho znám, ale byl bych raději kdyby ne.
„Ovšem že mě zná. Jsem jeho starší bratr Park Jihyun." Znechuceně jsem se na toho hajzla podíval. On má ještě tu kuráž říkat si můj bratr?
„Nemám bratra." Pronesl jsem docela tichým hlasem. Jihyun se zasmál.
„Ale máš. Mě přece nezapřeš." Sklonil se ke mě s úsměvem. V těle se mi vařila krev.
„Oh. A kde si byl těch šest let?! KDE?!" Začal jsem křičet a plakat. Vážně ho nenávidím. Zkazil mi polovinu mého dětství. Kvůli němu jsem hnil někde, kde jsem nemusel. Jihyunův výraz se změnil. Napřímil se a povýšeným pohledem mě spaloval.
„Nepotřeboval jsem trosku jako si ty." Mým srdcem projela silná bolest. Poslední živý člen mojí rodiny si o mě myslí tohle?
„Co jste to o něm řekl?!" Teď už nevykřikl Jungkook, ale Taehyung, který zrovna přišel. Zvedl jsem pohled na Taehyunga, který mne chytl za rameno. Jihyun se na oba podíval.
„Být vámy, tak se ho zbavím. Zabil vlastní rodiče." Cože?! Já?! „TO NENÍ PRAVDA!" Zakřičel jsem na svou obranu. Jihyun se zasmál. „Jimine. Víš kam a proč tam jeli, tak buď ticho. Nerad se s vámy loučím, ale mám hodně na spěch." S těmyhle slovy se otočil na podpatku a pomalu odcházel.
„Ještě jsme s vámy neskončily!" Zavolal na něj Jungkook. Ignoroval jsem Taehyunga, který se na mě snažil mluvil. V hlavě mi běhalo jediné.
Zabil jsem vlastní rodiče. Je to moje vina. To kvůli mě jsou mrtvý. Stalo se to mou vinou. Jihyun má pravdu jsem troska.
„Minie.." Zašeptal mi Tae do ucha. Podíval jsem se mírně jeho směrem. „Neplakej, ten muž ti lhal. My se tě nevzdáme." Vtiskl jsem se k Taemu do objetí. Pevně jsem se ho držel. Už nechci Jihyuna nikdy vidět.
„Chceš jít na ty nákupy? Třeba se ti udělá líp zlato." Tae mi dal pusu do vlasů. Odtáhl jsem se od něj a podíval se na Jungkooka. Ten se usmíval od ucha k uchu. Jemně jsem pokýval hlavou, třeba tak přijdu na nové myšlenky.
„Co takhle dojít první koupit nějaký telefon?" Řekl Jungkook s pohledem upřeným na elektro.
„J-je na vá-s k-kam půjdeme." Dostal jsem ze sebe utírajíc si slzy na mých tvářích. Jungkook s Taehyungem mě oba chytli za ruce.
„Teď si užiješ pár hodin v obchoďáku~" Řekli oba naráz a začali mě tahat směrem do elektra...
ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ•̫͡•ʕ•̫͡•ʔ•̫͡•ʔ
Annyeong~❤️Jihyun se ještě párkrát ukáže, takže si nemyslete, že je všem problémům konec. 🙈
ČTEŠ
NO ONE KNOWS ME
FanfictionNechtěný. Smutný. Opuštěný. Tahle slova mi běhala v hlavě do doby, než mě adoptovali. Jungkook s Taehyungem mi změnili život. Byl jsem šťastný, než jsem potkal jeho. Mina Yoongiho.