NO ONE KNOWS ME

I WAS LIKE YOU

„Notak škvrně. To je maličkost" Odtáhl jsem se od Namjoona. Příjemně voní. Sice vypadá nebezpečně, ale má srdce ze zlata, jinak by mi nepomáhal.

„V této situaci ne, riskujete tím že nás odhalí, proto by bylo lepší vyndat si GPS z každého mobilu tady." Sám jsem netušil, kde se to ve mě vzalo, ale vím to. Namjoonův pohled mi napovídal, že také určitě neví, kde jsem to vzal, až mě to trochu děsí.

„Páni. Máš pravdu, ale je čas na spánek škvrně" Se zívnutím jsem mu kývl a uložil jsem se ke spánku. Namjoon mne pořádně přikryl a chystal se k odchodu.

„Joone?" Promluvil jsem do ticha, když zrovna otvíral dveře.

„Ano škvrně?" S úsměvem se mi zadíval do očí, ve kterých jsem našel bezpečí. Vážně se zdá jako kriminálník, sice vlastně je, ale v očích vidím milého člověka.

„Vážně ze mě má být to, čím je můj otec?" Namjoon se trochu zarazil. Zavřel dveře a šel se posadit ke mě na postel. Jedním tahem si mě přitáhl do objetí, konejšivě mne hladil po zádech a něco si mumlal.

„Víš co byl vždy můj sen?" Nechápal jsem otázku, ale i přesto jsem pokrčil rameny na znak nevědomosti.
„Chtěl jsem produkovat hudbu, ale můj otec byl jako ten tvůj" Pomalu jsem začal chápat, kam tohle vede.

„Můj otec to nenáviděl, asi protože chtěl vidět svého syna v jeho šlépějích. Už ve tvém věku jsem měl na krku šest vražd a drogy." Nepřestal jsem ho sledovat. Na jednu stranu jsem ho chápal, ale spíš mi ho bylo líto. Věřím tomu, že kdyby měl lepšího otce, takový by nebyl.
„Vlastně ti tím nic nechci říct. Chci jen, aby jsi o mě aspoň něco málo věděl, když spolu teď budeme nějaký čas. Vím, že ty nebudeš jako on. A teď Spinkej" Líbl mne do vlasů a konejšivě hladil po zádech. Nevím čím to bylo, ale během pár chvilek jsem upadl do nádherné říše snů...