NO ONE KNOWS ME

YOU WERE MY EVERYTHING

Sehun mne odnesl do postele. Chtěl jsem se tu porozhlédnout a tak jsem dělal, že jsem okamžitě usnul. Tedy měl jsem s tím co dělat, protože to bylo hodně náporu na mé tělo i energii. Otočil jsem se na bok a zavřel oči. Doufám že to vyjde. Chvíli bylo ticho, ani dveře jsem neslyšel, což mi přišlo divné. Postel se lehce prohnula, když se ke mě někdo posadil. Kdo jiný to mohl být, než Sehun. Položil mi jeho ruku na rameno s těžkým povzdechem, co se to tu děje?

„Tolik si mi chyběl Chimme" Cítil jsem se velice zaskočen. On mě vážně zná? Chtěl jsem se otočit a zasypat ho otázkami, ale musím vydržet. „Ten den jsem přišel o hodně, protože jsem přišel o tebe" Mám se červenat nebo plakat? Nevím o co tu jde, proč mi to prostě neřekne? „A nedělej, že spíš. Znám tě dost na to, abych věděl, že to tak není" Dobře, tak asi konec. Otočil jsem se na něj a sledoval ho. Jeho oči se leskly od slz. „Věř mi.. já nechtěl" Jedna neposlušná slza mu stekla po obličeji dolu.

„Neznáš mě. Ani já tě neznám, proč na mě hraješ tohle divadlo?" Možná to je odemě kruté, ale vážně si na něj nepamatuju. Vidím ho poprvé v životě. Sehun se na tohle jen uchechtl.

„Ten prášek vážně dobře působí. Chimme" Položil mi ruku na tu mou a usmál se. Cítím se zvláštně. Tomu klukovi je něco okolo dvaceti let a brečí tu u kluka co mu je něco okolo patnácti. „Měl jsem se pro tebe vrátit, jak jsem slíbil, ale já nemohl Chimme"

„Je zbytečné mi něco takového říkat, když tě neznám" Sehun rychle vstal a došel do nějaké zásuvky. Hodil předemě fotku. Jsem tam.. já?! A on?! „C-c-cože?!" Vykřikl jsem a sledoval ji snad ze všech možných stran. Mám strach.

„Byl jsem pro tebe Hyung. Staral jsem
se o tebe jako o mladšího brášku. Byl a pořád jsi pro mě vším" Pořád mě sledoval tím smutným pohledem. Proč si nedokážu vzpomenout? Bolí mě to stejně tak, jako to bolí jeho. „Pak jsem se tě ale musel vzdát" Překvapeně jsem se na něj podíval. Vzdát? „Musel jsem zařídit, aby tě nenašli a proto jsem tě dal do toho sirotčince. Nečekal jsem, že si tě někdo adoptuje" V hlavě mi proběhla vzpomínka. Ne na něj. Ne na něco z minulosti, ale na Jungkooka s Taehyungem.

„J-já.. chci za nimy" Přitáhl jsem si k sobě kolena. Cítím se bez nich tak prázdný a zničený. No, zničený jsem kvůli Yoongimu, který si hrál s mými city. Bastard jeden. Podíval jsem se na Sehuna, který smutným pohledem zkoumal starou fotku nás dvou. „Je mi líto, že si tě nepamatuju. Určitě o mě toho víš hodně, ale teď je důležitější se z tohohle dostat"...

☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡☆彡
Annyeong

Dneska přidám ještě další~ ^^