NO ONE KNOWS ME

PLEASE DONT HURT ME

Se smíchem jsem nad tím pokroutil hlavou. Mě nemá kdo miloval. Došel jsem zavřít dveře. Chtěl jsem jít za nimy, ale uslyšel jsem upozornění na telefonu. Srdce mi začalo bušit strašnou rychlostí. Došel jsem k němu a vzal si ho.

„Máte 5 nepřečtených zpráv od @KingOfSwag" Přečetl jsem si po tichu. Ten kluk je fakt pako. Odemkl jsem mobil a začal číst.

@KingOfSwag
- Minie?
- Kam si šel?
- Promiň jestli tě otravuju, ale chci se s tebou seznámit..
- Jimine? Děsíš mě.
- Obyčejný Čus by stačilo. :)

@LilChilliPepper
- omlouvám se. Řešil jsem něco s pěstouny.

Tak rád bych napsal rodiči, ale neodvážím se jim tak říkat. Ještě ne. Ale oni se ke mě tak chovají. Cítím z nich tu lásku. Smutně jsem si povzdechl. Yoongi mi neodepisuje, takže jsem to nejspíš podělal.

@LilChilliPepper
- Yoongi vážně se omlouvám. 😕

Bez odpovědi. Ten kluk mi pomotal hlavu. Počkat. Ne. To ať tě ani nenapadne Park Jimine. Nebudeš zamilovaný. Nesmíš.

„Minie pojď jíst, než ti to Tae s Kookiem sní." Cizí hlas ženy. Kolik tady toho služebnictva mají? No, ale já mám hlad, takže raději rychle půjdu. Vstal jsem a mobil nechal volně ležet na posteli. Běžel jsem po schodech dolu rovnou do kuchyně.

„Tady se někdo těší na sushi co?" Pronesl Jungkook s úsměvem. Jen jsem na něj tupě zíral. Tak nějak mi nedochází co je to sushi.

„Sushi?" Špitl jsem docela potichu. Taehyung odhodil hůlky a napřímil se.

„Ty nevíš co je to sushi?" Jemně jsem mu pokýval hlavou na souhlas. Oba si s Jungkookem vyměnili tázavé pohledy.
„Pojď jíst." Na nic jsem nečekal a šel si sednout. Předemnou byl talíř plný toho jejich sushi. Hezké je, že to bylo dáno do tvaru srdce.

„D-dělal jsem to s-sám, tak doufám že ti bude chutnat." Jungkook se stydlivě zadíval na své ruce. Vzal jsem hůlky. Chytl jsem si první kousek a dal do úst. Moje chuťové buňky se mohly zbláznit.

„To je tak strašně dobrý!" Vykřikl jsem a začal se ládovat. Taehyung se začal společně s Kookiem smát.

„Dobrou chuť tedy~" Tae ke mě natahoval ruku. Nevím co mě to popadlo, ale začal jsem mít strach, jako kdyby mě chtěl ublížit. Strachy jsem uhl. Jeho nechápavý pohled spojený s lítostí mě ničil. Stáhl ruku zpátky, podíval se na Jungkooka a začal jíst.

„O-oml-ouvám se j-já..." Nestačil jsem to ani doříct a v hlavě mi proběhla vzpomínka.

~Vzpomínka timeu~

„Nechte mě oba být!" Křičel jsem na rodiče. Otec znovu pil a matka s tím nic nedělala.

„Ty smrade! Myslíš si, že si budeš vyskakovat?!" Nechápal jsem tuhle situaci. Bylo mi teprve devět. Otec vstal a šel ke mě. Natahoval ruku a... uhodil mě.

„Jiminie? Co se děje?" Zeptal se ustaraně Taehyung. Nevšiml jsem si toho, ale plakal jsem. A to hodně. Motá se mi hlava. Měl bych jít spát. Začíná tma. Vidím rozmazaně.

„N-neb-ij.. mne.." Vydechl jsem. Tma si mě pohltila, tak jak oheň pohltí všechno čeho se dotkne. Pamatuju si jen křik. Zoufalý a smutný křik...