Rozkaz zabít ❤🔪 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

4. 💕

Od toho dne jsem se jeho zprávy snažil ignorovat a na žádnou jsem mu neodpovídal.

Později jsem ale zjistil, že to byla jenom další velká chyba, které budu zase litovat.

Tři dny po tom co mi došla ta SMS s dalším úkolem a já stále neodpovídal, přišly další následky.

Večer kolem osmé hodiny se naším domem rozezněl zvonek.

Byl jsem doma sám a tak mi nezbývalo nic jiného než jít otevřít.

Seběhl jsem schody a odemknul domovní dveře. Když jsem je ale otevřel, zděsil jsem se.

Stál tam můj bratr celý od krve a sotva se držel na nohou. „Panebože Marcusi." Vydechl jsem zděšeně a podepřel ho, aby náhodou nespadl. „T-ti kreténi m-mě zml-átili." Řekl zadýchaně a zadíval se mi do očí.

Vypadal strašně. Vlasy, které obvykle nosíval stáhlé v malém culíčku měl rozcuchané do všech stran. Obličej měl špinavý pravděpodobně od hlíny smíšené s krví. Natrhlý ret mu krvácel natolik, že už měl celé tričko od krve a i na kalhotách by se pár kapek našlo.

„Kteří kreténi? " Zeptal jsem se zmateně a pomalu Marcusovi pomáhal do pokoje. „Co já vím! Prostě vystoupili z auta a zmlátili mě." Řekl naštvaně a snažil se zpomalit svůj nepravidelný dech.

A v tu chvíli mi to došlo. Další výstraha. Další varování. Zase za to můžu já!

Pomohl jsem Marcusovi až do jeho pokoje kde jsem ho posadil na postel a odběhl do předsíně pro lékárničku abych ho mohl ošetřit.

Když jsem ale vyšel z pokoje, zavibroval mi v kapse mobil. Vytáhl jsem ho a podíval se na svítící displej.

Byla to SMS jak jsem očekával. Varování číslo jedna. Přečetl jsem si její obsah a zaťal ruce v pěst.

Všechno je to moje vina. Opět.

Nakonec jsem vytáhnul lékárničku z malé skříňky a vydal se zpět do Marcusova pokoje ošetřit ho.

Ošetření mi zabralo zhruba 10 minut a potom jsem ho nechal o samotě, aby se vyspal.

Jakmile jsem vešel do svého pokoje, zavřel jsem dveře, po kterých jsem se následně svezl na zem.

Hlavu jsem si položil do dlaní a nechal volný průběh slzám, které už se draly na povrch.

Budu to muset udělat. Nemám na vybranou. Pokud to neudělám je dost pravděpodobné, že někoho zabije. Někoho z mojí rodiny. A to nesmím dopustit.

A toho večera jsem se definitivně rozhodl. Zabiju tu dívku a budu mít konečně klid.

Ahojky! 😊 Jelikož se objevilo pár lidí, kteří chtěli, abych kapitoly vydávala častěji (což mě moc těší 💕) tak jsem se rozhodla vydávat 2 kapitolky týdně. Nepovím vám přesně kdy, bude to spíše takové překvapení aby jste se měli na co těšit! 😘 No a pokud mi bude vycházet čas, tak někdy se dočkáte možná i tří kapitol, ale to ještě uvidím. 😁 Každopádně.... Tato část je taková delší, ale tak snad vám to nevadí. 😄 No a co víc říct. 🤔 Snad už jen užijte si víkend a hope you like this chapter. 😍

Btw. Poprvé se tu objevili moji velcí nepřátelé a těmi jsou uvozovky, takže se omlouvám za všechny chyby! 😂😂