Rozkaz zabít ❤🔪 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

35. 💕

Ano já opravdu ještě žiju a ano toto není sen, ale opravdu nová kapitola. 😂

Pokud už se nemůžete dočkat tak toto přeskočte a užijte si čtení a pokud chcete vědět proč tak dlouho nevycházely kapitoly, tak těchto pár vět doporučuju přečíst. 💗🙏

Ano.. Bylo to hlavně kvůli tomu že jsem byla hodně líná, ale potom taky škola..

A třeba taky 25.10. kdy měl být koncert Marcuse a Martinuse a Jasona Derula v Praze(jak asi hodně z vás ví) ale ten byl nakonec zrušen. 💔

Potom se mi taky konečně podařilo splnit si po roce jeden z mých největších snů a to potkat M&M a obejmout je. 😭😍

Za tu dobu co jsem nebyla aktivní se toho prostě stalo hodně.

Dnes jsem se asi hodinu snažila nějak probrat tisícovkou vašich komentářů a nějak na ně odpovědět.

Když jsem si je pročítala, tak jsem litovala toho, že jsem vás nechala tak dlouho čekat.

Nestihla jsem na všechny odpovědět, protože jich bylo opravdu hodně, takže se moc omlouvám pokud zrovna na ten váš jste odpověď nedostali. 😟💗🙏

Teď už se ale budu snažit být zase o něco víc aktivní (příběh Can you save me please o který jste si taky hodně psali už taky znovu obnovím i když trochu pozdě a další kapitola vyjde snad ještě tento týden ❤).

Tak strašně dlouho mi to trvalo ale i kvůli konci.

Jednou jsem začala psát smutný konec, který jsem ale pak roztrhala a rozhodla se že nemám srdce na to to takto skončit, ale to se během několika dní zase změnilo.

Většina z vás chtěla happy end, ale někteří chtěli Emily mrtvou.

Opravdu jsem nevěděla co dělat a jaký konec napsat, ale nakonec jsem se rozhodla.

A finální konec je konečně tady! 💫

(A ještě před tím bych vám chtěla jen říct, že si vážím každého vaše komentáře nebo zprávy, které mi píšete! Tak krásné zprávy mi nikdy tolik lidí nenapsalo a já si toho moc cením! Mám vás všechny moc ráda a cením si každého komentáře, hvězdičky a nebo i jen třeba toho, že tento příběh čtete. 💗🙏💗 Ani vám nemůžu říct dostatečné DĚKUJU! ❤ A nemusíte se bát že bych někdy nějakou kapitolu nevydala nebo příběh nedokončila. Zpoždění sice mívám, ale neměla bych srdce na to vám tohle udělat. 😂💗 LY! A už vás nebudu zdržovat od čtení!💜)

O 18 LET POZDĚJI

„Emmo! Pojď jíst!“ Zakřičel jsem přes celý dům a ze skříňky vytáhnul dva talíře, které jsem položil na stůl.

K tomu jsem nachystal příbory a přešel zpět k plotně.

Tam jsem ještě trochu zamíchal špagety a ty i s hrncem nakonec taky postavil na stůl.

Pak jsem z ledničky vytáhnul kečup a chtěl se vrátit zpátky ke stolu, ale něco mě zarazilo.

Byla ta fotka na zdi.