Rozkaz zabít ❤🔪 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

19. 💕

Jakmile jsem vyšel ze sklepa, došlo mi, že ani vlastně nevím, kde tu lékárničku budu hledat.

Šel jsem se teda podívat do kuchyně, ložnice, předsíně a až nakonec v chodbě jsem nějakou našel.

Když jsem se vracel do sklepa, vzpomněl jsem si, že jsem nechal otevřené dveře což znamenalo jediné.

Mohla utéct.

Zrychlil jsem proto raději krok, abych už byl ve sklepě a mohl ji zkontrolovat.

Vešel jsem do sklepa a nervózně se rozhlédnul kolem a v tu chvíli se mi ulevilo.

Seděla tam opřená o zeď ve stejné pozici jako když jsem od ní odcházel.

Jen jsem se trochu usmál a přešel k ní.

Posadil jsem se vedle ní a z lékárničky si vytáhnul nějaký obvaz a desinfekci.

Taky jsem tam našel nějaký hadřík, který jsem namočil do desinfekce a otočil se na ni.

Ona se na mě jen nevinně podívala a potom nastavila svá opuchlá a dořezaná zápěstí.

Já jí jednu ruku opatrně vzal do té své a začal jí ty rány desinfekcí čistit.

Jakmile jsem se ale jejího zápěstí dotknul, sykla bolestí.

„Au.” Šeptla a do očí se jí nahrnuly slzy.

Jen jsem se na ní lítostně podíval a snažil se jí to tentokrát vyčistit o něco opatrněji.

Když ale i tentokrát syčela bolestí, bylo mi jasné, že to nebude tak lehké.

Potom mě ale něco napadlo.

„Víš co? Zkusíme to jinak.” Řekl jsem a usmál se na ni.

„Pojď sem.” Pronesl jsem a natáhnul k ní ruce.

Nevypadalo to že by mi nějak věřila, ale nakonec se ke mně stejně trošku přisunula.

Já se k ní naklonil a opatrně si ji vzal do náruče a potom si ji posadil do klína.

Ona se na mě jen překvapeně podívala, ale nic neřekla.

„Zkusíme to udělat rychle, jo?” Řekl jsem a ona jen pokývla.

Já jsem si mezitím nachystal dva kousky hadříku, které jsem namočil do desinfekce.

„Klidně se opři.” Pronesl jsem mile a trochu víc si ji přitáhnul k sobě.

Ona si po chvilce nejistě opřela hlavu o moje rameno a přitulila se ke mně.

„Tak jo.. Teď to bude asi trochu zabolí.” Pronesl jsem s lítostí v hlase a podíval se na ni, ale ona mi pohled neopětovala.

Po chvilce jsem teda vzal ty dva hadříky a omotal jí je kolem těch zápěstí a trochu to utáhnul.

„Au!!!” Vykřikla téměř okamžitě a ještě víc se na mě namáčkla.

„Shhhh.” Začal jsem jí uklidňovat a hladit jí jednou rukou po zádech.

Cítil jsem jak jí tečou slzy, které mi začínaly smáčet celé tričko, ale v tu chvíli mi to bylo docela jedno.

Po několika vteřinách už to nejspíš nevydržela a rozbrečela se naplno a za chvíli se po sklepě ozývaly i její vzlyky.

Nemohl jsem vydržet to jak mi trpí v náruči a tak jsem se s ní začal kolébat ze strany na stranu.

„Ještě chvilinku to vydrž. Pak už to bude dobrý.” Začal jsem šeptat, ale moc to nepomáhalo.

„Martinusi to strašně bolí..” Zašeptala mi tiše do ramene a v tento moment se nahrnuly slzy do očí i mně.

„Ještě chvilinku.” Zašeptal jsem a hlavu jí zabořil do vlasů až jsem ucítil její teplou kůži na krku.

Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem jí na to místo jemně políbil.

„Jsi statečná, já to vím. A taky vím, že to vydržíš.” Zašeptal jsem a znovu ji na to místo něžně políbil.

Co mě ale překvapilo, že se opravdu trochu uklidnila.

Přestala tolik plakat a vzlykat přestala úplně.

Já jsem jí po několika vteřinách konečně sundal ty hadříky a podíval se na ta její zápěstí.

Byla celá zarudlá, ale hlavní bylo že je měla vyčištěná.

„Vidíš že jsi to zvládla.” Řekl jsem s úsměvem na tváři a trochu jí rozcuchal vlasy.

Ona se jenom usmála a po chvilce trochu zvážněla.

„Ale jenom díky tobě.” Řekla a upřela na mě svá kukadla.

„Děkuju Martinusi.” Řekla tiše a než jsem stihnul jakkoliv zareagovat, naklonila se ke mně a přitiskla své hebké rty na moje líčko.

Po chvilce se ode mě odtáhla a nejspíš čekala na nějakou mou reakci.

Já se ale na žádnou nezmohl.

Jediné co jsem začal cítit byla červeň, která mi pomalu stoupala do tváře.

Ona se jenom usmála a potom se jí začaly trochu klížit oči.

Opřela si o mě znovu hlavu a spokojeně zavřela oči.

Já chtěl udělat to samé, ale něco mě vyrušilo.

To něco byl zvuk, který mě dost zneklidnil a který bych v tomto domě vážně nečekal.

Byl to totiž zvuk zvonku.

Hádejte kdo byl tak líný dokopat se k napsání další kapitoly? 😂
Ano samozřejmě že já.. 😂🙋
Jelikož jsem ale nechtěla mít na svědomí několik lidských životů, raději jsem tu další část "konečně" napsala. 😂💗
Každopádně se vám omlouvám a slibuju vám, že se takové dlouhé pauzy už nebudou opakovat!! 😄❤