Rozkaz zabít ❤🔪 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

27. 💕

„Aby jsi za chvilku neprosila ty mě." Zašeptal jsem a posadil ji na pračku, která byla hned za ní.

„Tak s tím nepočítej." Řekla s úšklebkem na tváři a začala si zase pohrávat s mými vlasy.

„Aby ses ještě nedivila." Pronesl jsem a přisál se jí na rty.

Ona neprojevovala žádný odpor a místo toho se mnou začala okamžitě spolupracovat.

Navíc mi omotala nohy kolem pasu a přitáhnula si mě tak ještě víc k sobě.

Zatímco jednou rukou si pohrávala s mými vlasy, tou druhou mě začala dráždit v rozkroku a to tak, že mi začala po mých objemných boxerkách přejíždět prsty.

Dech se mi opět zrychlil a aby se mi nějak ulevilo, zkousnul jsem její spodní ret.

„Říkal jsi, že budeš něžný." Zašeptala Emily a trochu se při tom zasmála.

„Nemáš mě tak dráždit." Odvětil jsem jí a za spodní ret ji trochu zatahal.

„Jak? Myslíš takhle?" Řekla a rukou mi na boxerky zatlačila.

Žádné odpovědi se ale nedočkala jenom mého tichého vzdechu.

Ona se na to ale jenom usmála a začala mě hladit po tváři.

Potom se ode mě odklonila, tudíž mě donutila, abych jí ten spodní ret pustil.

Zmateně jsem se na ni zadíval a očekával nějaké vysvětlení.

A po chvilce jsem ho dostal i když ne v podobě slov.

Oběma rukama mi totiž chytila vlasy a opatrně za ně zatáhla, což mě donutilo hlavu zaklonit a mírně otevřít ústa.

A právě toto bylo asi to, co ona chtěla.

V ten stejný moment se ke mně totiž naklonila a začala mi bříšky prstů přejíždět po rtech.

Nemohl jsem to vydržet a tak jsem ji znovu zkusil "poprosit".

„Emily.. P-prosím." Vypadlo mi z úst a kdybych mohl a nedržela mi vlasy, čímž mě nutila zůstat v záklonu, zadíval bych se jí do očí.

„Copak? Že by chtěl Martinus víc?" Řekla se smíchem i když mně to moc vtipné nepřišlo.

Ona totiž neměla v boxerkách to co já..

A kdyby měla a nebo kdyby alespoň věděla, jak se díky tomu cítím, určitě by se ke mně chovala jinak.

Na odpověď ale už jsem se nezmohl a tak jsem jenom souhlasně přikývnul i když jsem moc hlavou hýbat nemohl.

„Hmmm.. No já nevím.."

Jakmile vypustila tuto vět z úst, měl jsem sto chutí jí prostě říct neser mě a přes tu pračku jí ohnout, ale moje momentální pozice mi to moc nedovolovala.

Nakonec se ale asi rozhodla moje touhy alespoň částečně splnit, protože zkousla můj spodní ret a začala za něj tahat při čemž mě hladila po zátylku na kterém mi začala nabíhat husí kůže.

Vyvolávalo to ve mně neuvěřitelné pocity, které jsem nikdy před tím necítil.

Rozhodně mi ale nevadily..

Po chvilce se Emily trochu napřímila, aby dosáhla na celé moje rty, které si hned v ten okamžik přivlastnila.

Zatímco mě líbala a já jí polibky bez jakýchkoliv námitek oplácel, rukama mi sjela na břicho, kde mi začala obkreslovat svaly a příjemně mě po nich hladit.

V ten moment jsem prostě jen zavřel oči a vychutnával si všechny ty pocity, které ve mně tato holka dokázala vyvolat.

Po několika vteřinách ale moje rty opustila a přesunula se k mému krku, který měla krásně k dispozici, když jsem byl zakloněný.

Začala mi po něm nejdřív přejíždět rty a pak mi na něm zanechávala něžné polibky.

Ruky opět přemístila a to na moje lícní kosti po kterých mi začala přejíždět.

Trochu mě to lechtalo, ale ve výsledku to ve mně vyvolávalo docela příjemné pocity.

Potom mi kůži začala jemně zkousávat a mně bylo jasné, že mi tam zanechá opravdu hezké značky.

Nějak mi to ale nevadilo, protože stejně jediný, kdo by to asi uviděl by byl Marcus.

Marcus..

Teď mě tak napadá jestli mu o tomto incidentu vůbec řeknu.

Asi bych měl, ale nejsem si úplně jistý, jak na to bude reagovat.

Každopádně teď se tím úplně zabývat nechci.

Po chvilce mě to už ale opravdu přestalo bavit.

Ona si se mnou takto hrát může a já s ní ne?

Tak to teda ne..

S hlavou jsem zavrtěl, aby mi Emily pustila moje vlasy a jakmile tak udělala, přitlačil jsem ji na pračku na které seděla.

Usmál jsem se na ni a naše rty propojil v jedny.

Rukou jsem jí začal hladit po břichu a šel jsem stále níž.

Ona nic nenamítala a tak jsem pokračoval, až jsem se zastavil u jejích kalhotek.

Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem jí tam ruku stejně opatrně strčil.

V ten moment ale ona vykřikla moje jméno a odtáhla se ode mě.

„Martinusi." Vykřikla vyděšeně a zděšeně se na mě zadívala.

Já v tu chvíli byl opravdu zmatený.

„Promiň j-já myslel, že chceš... Pronesl jsem omluvně a čekal na nějakou její odpověď.

„J-já chci já jenom... Začala šeptat a po tvářích jí začaly pomalu stékat první slzy.

„Shhhh. Neplakej. Ty se jenom bojíš?" Zeptal jsem se trochu zmateně i když jsem si byl docela jistý, že jsem se trefil.

Ona jenom souhlasně přikývla a já se hned nato usmál.

„Nemusíš se bát. Nebude tě to bolet slibuju. Opravdu budu něžný. Dobře?" Řekl jsem tiše a pohladil ji po líčku.

„Dobře." Byla její jediná tichá odpověď, které jsem se dočkal.

„Můžeme?" Zeptal jsem se teda radši ještě jednou a vyzvdvihnul si ji do náruče.

Ona jenom přikývla a tak jsem se i s ní vydal pryč z koupelny.

„Kam to jdeš?" Řekla trochu vyděšeně a zadívala se na mě.

„Do ložnice? Nebo by jsi to snad chtěla dělat na pračce?" (No někteří tady by byli určitě pro, že? 😂) Řekl jsem a trochu se pousmál.

„To asi ne." Řekla a úsměv mi opětovala.

Hello my little dirty pigs!! 😂💦 Další kapitola je tady a už opravdu slibuju, že příště to protahování skončí. 🙏😂 Jen jsem si na "to" chtěla nechat celou kapitolu a jelikož tady byla ještě "něčí" velmi oblíbená pračka, tak jsem "to" ještě trochu posunula. 😂 Ale PŘÍŠTĚ. Už se dočkáte!! 😂💗