Rozkaz zabít ❤🔪 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

30. 💕

Když jsem stál před dveřmi od pokoje, ve kterém byla Emily, neváhal jsem ani na vteřinu a naštvaně je rozrazil.

Vešel jsem dovnitř a první co jsem uviděl, byla Emily, která stála u postele jenom ve spodním prádle.

Myšlenky mi na chvíli zabloudily k tomu úžasnému pohledu na její tělo, který se mi naskytl, ale nakonec nad nimi stejně zvítězil ten neuvěřitelný vztek, který jsem teď cítil.

„Zabila jsi ji!" Vykřikl jsem po ní a vrhnul se na ni i s nožem.

Ona se na mě jen nechápavě podívala a nejspíš se chtěla dát na útěk, ale na to už bylo pozdě.

Přitisknul jsem ji ke zdi a nůž jí přimáčknul ke krku.

„Záleželo mi na ní! Rozumíš tomu ty k*ávo!?!" Řval jsem po ní, aniž bych si nejspíš pořádně uvědomoval, co to vlastně dělám.

Emily už stékaly slzy po tvářích, ale mně to v tu chvíli bylo jedno.

Jediné co jsem cítil, byl ten obrovský vztek a chuť zabít.

Zabít JI.

„M-martinusi o čem to tady m-mluvíš?" Vykoktala po chvilce a pohladila mě po tváři.

„Nesahej na mě!!" Vykřikl jsem po ní a odtáhl se od ní dál, aby na mě nedosáhla.

„Uvědomuješ si vůbec, co jsi to udělala? Jak moc jsi mi tím ublížila?!" Křičel jsem na ni a sám jsem cítil, že už i mně začínají stékat slzy po tvářích.

„Uvědomuješ si to?!" Vykřikl jsem znovu a tentokrát jí dal facku, která byla, ale trochu větší než jsem očekával.

Jakmile totiž Emily tu facku schytala, tak spadla na zem a na tváři se jí začal rýsovat červený obtisk mojí ruky.

Na chvilku mě to zarazilo, ale nakonec jsem se to rozhodl neřešit.

Místo toho jsem k ní vykročil a využil té situace, že ležela na zemi.

Obkročmo jsem se na ni posadil a jen se na ni tak díval.

Ona mi po několika vteřinách pohled opětovala, ale taky z ní nevypadlo jediné slovo.

Až po chvilce se zhluboka nadechla a konečně něco řekla.

„Martinusi c-co jsem ti udělala?" Šeptla tiše a smutně se na mě zadívala.

„Zabila jsi mi ji." Odpověděl jsem jí a vytáhnul si z kapsy svůj mobil.

„Zabila jsi mi moji malou sestřičku." Šeptnul jsem tiše a snažil se udržet v sobě všechny ty vzlyky, které by nejradši vypluly na povrch.

Sevřel jsem v ruce svůj mobil a pak ho odemknul a ukázal obrazovku Emily.

Na obrazovce byl chat, ve kterém byla zpráva, která zněla takto: Tvoje sestra je mrtvá. Jestli to neuděláš, přijdou na řadu další.

A pod touto zprávou byla fotka Emmy, která ležela v krvi se zavřenýma očima.

„A-ale já nikoho nezabila..." Řekla Emily a snažila se posadit, ale bez úspěchu.

„Ale díky tobě moje sestřička zemřela!! Jenom kdybych ho poslechl... Nemusela by Emma být teď mrtvá!" Zakřičel jsem a chytil Emily za vlasy.

Držel jsem ji za ně pevně a nakonec jsem ji vytáhnul do sedu.

„A-au.. Martinusi t-to bolí." Šeptala Emily a slz jí po tvářích stékalo víc a víc.