22. 💕

2.3K 211 83
                                    

Jakmile jsem po několika minutách došel zpět k malému domku uprostřed lesa, všimnul jsem si, že už se začíná pomalu stmívat.

To jsem byl s Marcusem opravdu tak dlouho pryč?

Pomyslel jsem si a vešel dovnitř.

Když jsem ale otevíral dveře, došlo mi, že nebyly zamklé.

Nejistě jsem se vydal do sklepa, kde jsem opatrně vzal za kliku a dveře pomalu otevřel.

Ty nebyly ale taky zamklé a to mě ze začátku trochu zneklidnilo, ale hned když jsem uviděl sedět Emily klidně na zemi, ulevilo se mi.

Ona si mě hned všimla a navázala se mnou oční kontakt.

Já se na ni jen trochu usmál a i když to pro mě nebylo moc lehké, od jejích očí pohled odtrhnul.

Dveře jsem zavřel a s jistotou zamknul a vydal se nahoru.

Došel jsem do kuchyně a chtěl si udělat něco na jídlo, ale zarazil mě papírek, který ležel na stole.

Vzal jsem ho do svých rukou a rozevřel ho, abych si mohl přečíst, co v něm stojí.

Stačilo mi ale přečíst si pouze první větu a vytvořil se mi v krku obří knedlík.

Na papíře totiž stálo:

Moc se ti zatím nedaří Gunnarsene... Doufám, že se polepšíš, protože jestli ne...

Na papíře stály jenom tyto dvě věty, ale mně bylo jasné, co by mělo následovat.

Protože jestli ne, přijdou následky..

Pomyslel jsem si a znechuceně se ušklíbnul.

Když jsem nad tím ale tak přemýšlel, z ničeho nic, jsem najednou uslyšel ránu.

Zmateně jsem se rozhlédnul kolem sebe a první co jsem uviděl, bylo otevřené okno.

Pomalu jsem k němu došel a můj pohled padl na malý papírek, který ležel pod oknem.

Nejistě jsem ho vzal do rukou a přečetl si pár slov na něm napsaných.

Nene Gunnarsene.. Nepřijdou následky.. Pokud si nepospíšíš, pomůžu ti s tím já a věř mi, že to nechceš..

Po přečtení těchto slov, se můj knedlík v krku ještě zvětšil.

Jak do p*dele může vědět na co jsem právě myslel?!

To už mi jako vlezl do hlavy?!

V tuto chvíli už jsem začínal už ale opravdu panikařit.

Pak mě ale napadlo něco, co jsem měl udělat už dávno.

Vykouknul jsem z okna a doufal, že někoho uvidím, ale bohužel ne..

Moc pomalý Martinusi...

Pomyslel jsem si a zamračil se..

Jak to ale myslel? Že mi s tím pomůže?!

Teď už jsem nechápal opravdu nic.

Moje myšlenky ale přerušilo kručení v mém žaludku a tak jsem se raději přemístil k plotně, ale ještě před tím, jsem pro jistotu to okno zavřel.

Na internetu jsem si našel nějaký lehký recept na kuřecí maso s rýží a začal kouzlit.

Jako zázrakem jsem tentokrát nevypálil kuchyni, ale docela se mi to i povedlo.

Uvařil jsem opět dvě porce a mezitím co jsem snědl já tu první, tu druhou jsem nechal trochu vychladnout.

Když jsem dojedl, chtěl jsem Emily odnést to jídlo ale můj pohled padl opět na ty dva papíry, které se tu dnes nějak záhadně zjevily.

Oba jsem je vzal a odnesl do ložnice, kde jsem měl tužku, kterou jsem vzal do ruky a posadil se na postel.

Tužku jsem pevně stisknul v ruce a oba papíry počmáral.

Alespoň trochu se mi ulevilo, ale lepší by bylo samozřejmě dát třeba do držky tomu idiotovi, který mě tu tak týrá.

Papíry jsem ještě pokrčil, aby toho nebylo málo a vyhodil do koše u postele.

Pak jsem se zvednul a vrátil se zpět do kuchyně.

Tam mi přišlo ale něco divné.

To okno jsem snad zavíral, ne?

Tak proč je znovu otevřené?!

Proběhlo mi hlavou a tak jsem ho už dnes PODRUHÉ zavřel, tím jsem si byl jistý!!

Potom jsem vzal to jídlo a vydal se znovu do sklepa.

Jakmile jsem do sklepa ale vešel, neodvážil jsem se jí podívat do očí.

„Tady máš něco k jídlu, tak se najez." Řekl jsem bez emocí a podal jí jídlo bez toho, abych s ní navazoval nějaký oční kontakt.

Sám jsem moc nechápal proč, ale nějak jsem se tomu chtěl vyhnout.

„Děkuju." Špitla tiše a jídlo si vzala.

Já ale bez jakékoliv další odpovědi, opustil sklep a vydal se do ložnice, kde jsem si lehnul do postele.

Musím se od ní držet co nejdál.

Nemůžu s ní nic mít i kdybych sebevíc chtěl..

Opakoval jsem si v hlavě a s těmito myšlenkami jsem usínal.

Hello my bananas and pineapples! ❤🍍🍌 Jak jsem slíbila, tak další kapitola je tu! 💓 Tato byla podle mě docela zajímavá, co myslíte? 😂💗 Každopádně doufám, že se vám líbila! 💫 A teď už asi jen dobrou noc a přeju vám hezký víkend!! 💙
So.. Good night and remeber that I love you all so much!! 💖💖

Rozkaz zabít ❤🔪 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat