Rozkaz zabít ❤🔪 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

9. 💕

Vešel jsem do nich a měl jsem pravdu.

Ocitl jsem se ve velké kuchyni propojené s jídelnou.

Přešel jsem ke stolu, kde jsem odsunul jednu židli, na kterou jsem tu dívku posadil.

Ona se o židli opřela a smutně sklopila hlavu.

Tašku jsem položil na stůl a začal jsem se přehrabovat v nějakém košíku plném papírů a tužek, který byl postavený na stole.

Vytáhl jsem jednu tužku a kus nějakého papíru a vše jsem to položil před ni.

Kleknul jsem si před ni a bradu jí chytil mezi palec a ukazováček a donutil ji tak hlavu zvednout a podívat se na mě.

Ty její uslzené oči plné strachu a obav mi to rozhodně neulehčovaly, ale i přesto jsem se zhluboka nadechl a začal mluvit.

„Když mi nebudeš odporovat a budeš poslouchat, tak to vše bude lepší. Pro nás oba.” Pronesl jsem o něco tišeji.

„Teď napíšeš dopis svým rodičům, že odcházíš a že už je nikdy nechceš vidět.”

Jakmile jsem domluvil, dívka na mě vykulila oči a chvíli mě jen tak nechápavě sledovala. „C-cože?!” Řekla nevěřícně.

„Nerozuměla jsi mi snad?” Odpověděl jsem jí opět o něco přísněji.

Dívka se zarazila a vzala si do ruky tužku, se kterou si několik vteřin jen tak pohrávala a potom s ní začala něco psát na papír. Hned co to dopsala, tužku položila a podívala se na mě.

Já si papír vzal a přečetl si ho.

Ahoj mami a tati. To co teď udělám, nejspíš nebudete chápat, ale věřte mi, že to tak bude pro všechny lepší.

Odcházím. Měla jsem se tu dobře, ale chci začít nový život a to bez vás. A jelikož loučení nemám ráda, sděluji vám to takto. Takže sbohem mami a tati a pamatujte, že se budu mít dobře.

„Hodná holka.” Řekl jsem, jakmile jsem papír dočetl. „Teď se pojď obléct.” Rozkázal jsem jí a čekal až se zvedne.

Po chvilce tak učinila a oba jsme přešli do předsíně.

Tam si oblékla mikinu a bundu, kterou si ale nechala rozeplou a začala zírat do zdi.

Po tváři jí stékaly slzy a její výraz byl bez jediné emoce, která by naznačovala štěstí nebo radost.

Otočil jsem si ji k sobě a palcem jí setřel všechny slzy, které na tváři měla. Zapnul jsem jí bundu a chtěl odemknout dveře, ale v tu chvíli ona promluvila.

„Co se mnou uděláš?” Řekla vystrašeně a utírala si slzy, které už měla zase po celém obličeji.

Zadíval jsem se jí do očí, ale nic jí neodpověděl.

„Z-znásilníš mě?” Pronesla po chvilce hlasem, který se jí chvěl zděšením.

Přistoupil jsem k ní blíž a zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu.

„Tak mě chceš z-zabít?” Řekla opět vyděšeně a v tu chvíli se udělalo nevolno i mně.

Mám jí lhát nebo jí snad říct pravdu?

Nevěděl jsem co mám dělat a tak jsem jí jen řekl, že otázek už by stačilo.

Odemknul jsem dveře a obrátil se k ní.

„Dej mi svůj mobil.” Pronesl jsem a čekal na její reakci.

Ona pomalu vytáhla z kapsy svůj mobil a podala mi ho.

Jakmile mi ho ale podala, rozsvítil se displej a ukázal se tam hovor, nad kterým bylo nadepsáno Táta.

Oficiálně mi začíná hrabat! 😂 Nevím, co jsem v tu dobu dělala nebo na koho jsem myslela, 😏 když jsem tu novou kapitolu nahrávala, ale nahrála jsem ji naprosto stejnou jako tu minulou. 😅 Takže se všem moc omlouvám, ale docela vtipné mi přišlo, že si toho nejspíš nikdo nevšiml, až na jednu holčinu, která mě upozornila v komentářích. 😄 Takže ti moc děkuju, protože bez tebe bych si toho nejspíš ani nevšimla! 🙏💕
No a ti kdo to nečetli, tak se vás ptám znovu.

V pátek M&M odstartovali v Dánsku Moments tour 2018. Chystá se teda někdo z vás na nějakou jeho zastávku? 💞 Pokud ano tak s kým se uvidím v Praze? 🙌❤ Můžete mi napsat do komentářů! 😊 A ještě jednou se všem moc omlouvám a přeji vám hezkou neděli. 😇😘