Rozkaz zabít ❤🔪 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

5. 💕

O pár dní později jsem se šel podívat, kde ta dívka vlastně bydlí.

Adresu mi poslal pro mě ještě stále pan neznámý SMSkou, takže jsem věděl kam přesně jít.

Došel jsem před menší bílý rodinný dům, ke kterému vedla malá kamenná cestička.

Nenápadně jsem se schoval za keř, který stál před domem a čekal, co se bude dít dál.

Nemusel jsem čekat dlouho a domovní dveře se otevřely.

Vyšla z nich dívka s hnědými vlasy stáhlými do culíku a vakem na zádech. Mohla být zhruba stejně stará jako já, ale postavou byla spíše menšího vzrůstu.

Do obličeje jsem jí neviděl, protože stála zády ke keři, za kterým jsem se schovával.

„Emilie!" Ozval se mužský hlas z domu. Dívka se otočila, takže jsem měl konečně tu možnost pohlédnout jí do tváře.

V tu chvíli mi srdce vynechalo několik úderů. I přesto že jsem od ní byl jen zhruba čtyři metry, jsem rozpoznal, že má nádherně hnědé oči a plné rty.

Tuto dívku že mám zabít? Celé mé tělo se začalo třepat a v krku se mi vytvořil obří knedlík, že jsem skoro nemohl dýchat.

Byl jsem v koncích. Musel jsem to udělat. Kvůli rodině a bezpečí mých blízkých, ale opravdu si ta nevinná dívka zaslouží zemřít? A ještě k tomu mýma rukama?

Když jsem si představil, že mám na rukou její krev a její tělo leží bezvládně přede mnou, udělalo se mi nevolno.

Proč? Proč ji musím zabít? Co udělala tak strašného, že si zaslouží zemřít?

Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem stejně vytáhl mobil, a co nejrychleji napsal SMS, kterou jsem hned odeslal.

Co udělala ta dívka tak strašného, že ji mám zabít? Přečetl jsem si ještě jednou otázku, kterou jsem do SMS napsal a čekal na odpověď.

Po chvilce jsem se zvedl ze země a vydal se domů. Během cesty mi zacinkal mobil, což znamenalo jediné. Přišla mi odpověď.

Rychle jsem mobil vytáhl a podíval se na jeho displej, ale v tu chvíli jsem pocítil velké zklamání.

To tě nemusí zajímat. To je opravdu jediné co mi napíše? Jediná jeho odpověď?

Měl jsem sto chutí mu napsat tolik věcí a ne zrovna moc hezkých, ale musel jsem se ovládnout.

Kdybych totiž udělal jakoukoliv další chybu, doplatil by na to zase někdo z mých blízkých. A to jsem riskovat opravdu nechtěl.

Moji milí a nejdražší banánci a ananásci. 😂🍍🍌💓 Jelikož vás mám opravdu moc ráda, tak tu máte další kapitolku. 💕 V další kapitole už to začne být konečně zajímavé. 😄🤗 Tini půjde navštívit svou oběť. 😱😂 Každopádně bych vám chtěla strašně moc poděkovat za 300 přečtení a všechny hlasy a ohlasy ohledně tohoto příběhu. 😭 💙 Ani si nedokážete představit, jakou mi udělá radost, když mi třeba napíšete komentář. 😍 Prostě vám za vše moc děkuji a teď už snad jen říct.....
Hope you like this chapter. 😂💞