Poslední paprsek

IV. V ledovém objetí

Nevím, jak dlouho jsme šli, ale všichni už jsme byli unavení. Hory naštěstí byly na krok blízko. Tady slunce nezapadá. Ve cvičení máme pořád světlo, díky speciálním brýlím, takže když chceme tmu, stačí je jen vypnout. To děláme většinou, když už jsme tak unavení, že potřebujeme spát.

„Konečně." Prohlásí Jacken a opře se o jednu z ledových ker před horou. Tyčí se nad námi jako strážci se zasněženými vrcholy, zbytek je pokryt ledem. Podívám se nahoru a představuju si, jaké by to bylo kouzelné, kdyby se od ledu odrážely paprsky slunce. Ucítím, že se usmívám.

Ashley se na mě zaujatě podívá. „Copak?" zeptá se šeptem a podívá se stejným směrem jako já. Jen zakroutím hlavou a věnuju pozornost Scottovi, který se rozhodl prozkoumat jednu z velkých ker vrostlou do skály před námi.

Kra má v sobě díru, z které se tvoří tunel. Je vysoká asi jako čtyřposchoďový panelák. Scott vejde do díry a pomalu postupuje hloubš do nitra. Všude kolem něj se rozprostírá jenom led. Já si sednu na zem. Celým tělem mi projede chlad ze studeného sněhu. Položím na něj ruku a po chvilce ucuknu. Něco mi tu nehraje. Sestřičky u simulace měli dohlížet na naše těla, rozhodně nebylo dobré znamení, že mnou projížděl chlad, který jsem ve skutečnosti cítit neměla.

„Parto?" Ozve se od vchodu do ledové kry. Všichni se podíváme na Scotta, který vyjde s úsměvem na tváři. „Tohle musíte vidět."

S Ashley si vyměníme pohledy a pomalu vstoupíme do kry za Scottem.

Mám trošku strach. Stěny jsou tak ledové, že mnou opět projede chlad, i když se jich nedotýkám. Cítím to jenom já? Hlavou mi projede několik katastrofických scénářů, jako třeba, že nás může kra zavalit, nebo se roztrhnout a někoho z nás zabijí ledové úlomky, které se nám zabodnou do těla jako čerstvě nabroušený nůž. Podívám se na ostatní, ale zdá se, že jako jediná myslím na hrůzy já. Všichni se užasle dotýkají stěn a zaklání hlavu, aby viděli, jak moc je kra vysoká.

Žádný pesimismus? Ne?

Po chvilce se začne malá chodbička, kterou jsme dosud šli, rozšiřovat do velkého velkého symetricky kulatého prostoru. Projede mnou myšlenka, že už tu musel někdo být před námi. Uprostřed té zvláštní jeskyně jsou napadané kusy malých ker, které nám můžou posloužit jako místo na sezení, a větší kry zase jako lehátka. Všude kolem nás je jen led.

„To je krása, jako ledové království." Hlesne v úžasu Frankie a já se donutím usmát a trochu uvolnit napjatá ramena. Ledové království, jo, to je teď ale všude.

„Odpočineme si, ať máme dost síly na hledání cíle." Řekne Scott a opatrně se položí na jednu z ker. Zkouší, jestli se nezlomí, pod větší tíhou. Vypadá to ale, že drží. Všichni si rozdělí místa.

Na vedlejší kru nalevo od Scotta se položí Jacken a slastně oddechne. Napravo od Scotta si lehne Ashley a rukou mi naznačí, ať jdu vedle ní. Potom si místo zabere i Tyler, samozřejmě s Madison po boku a nakonec Frankie, která leží mezi mnou a Tylerem.

Položím se na kru a jednu ruku dám za hlavu. Tentokrát mnou neprojede chlad, ani mi studená kra nevadí. Všechno jako by na mě dolehlo, a já cítím strašnou únavu. Chvilku poslouchám, jak se Scott baví s Ashley, a potom mi ruka vyjede ke spánku.

Zmáčknu malé tlačítko na spánku a před očima se mi zatemní. Nevidím žádné ledové království, ani byť jen malý proužek světla. Zavřu oči a naplno se oddám tmě.

___

Leknutím otevřu oči a vyletím do sedu.

„Ne, ne..." vedle sebe slyším křik a pláč. Nahmatám si spánek, abych aktivovala brýle. Podívám se na Frankie, která brečí a hází sebou. Přejdu k ní a trošičku s ní zatřesu.