Poslední paprsek

XXXIII. Slepá oddanost

Po tom, co jsem se uklidnila jsem Scottovi všechno řekla. Ze začátku se strašně naštval, že jsem tolik riskovala, a že mezitím, co on se mě snažil chránit, já jsem šla Organizaci přímo do náruče. Cítila jsem se provinile, ale Charlieho složka mě rozrušila mnohem víc.

Opravdu jsem čekala, že mi jen Jacken potvrdí, že Charlie zemřel nedopatřením na selhání nějakého přístroje, který do jeho těla přestal vysílat teplo nebo živiny. Ale pravda byla asi někde jinde.

A mnohem děsivější.

Znamená to, že se i nás Organizace pokusí zbavit? Jestli s to opravdu pokusil udělat i Jackenovi...

Následující den opravdu Jackena pustili a celé ráno strávil se Scottem. Nemusela jsem být detektiv, abych zjišťovala, proč oba nebyli na snídani. Scott se každopádně ujal role ochránce. Mého ochránce. A opravdu pečlivě, dnes před cvičením jsem ho dokonce musela prosit, abych mě nechal jít samotnou. Naštěstí mi v tom pomohla jedna blonďatá kráska.

Sice jsem ochranu nepotřebovala, aspoň jsem si to nechtěla přiznat, ale necítila jsem se vůbec dobře.

Nevěděla jsem, co mám dělat. Má se tu jen tak poflakovat, plížit se, neupozorňovat na sebe? Jak se mám teď chovat nevinně? Jakože nic nevím? To je přeci nemožný. Mám v pokoji foťák, nejspíš mi zabili bráchu a nejspíš plánují udělat to samé i mně. Co může přijít horšího?

Naštvaně upustím činku na zem. Utřu si pot za krkem ručníkem a naštvaně ho hodím na lavici vedle sebe.

„Co ti ty věci udělali?" Ozve se vedle mě. Otočím se na Tylera. Ještě toho trochu. Obejdu ho a chci si vzít další činky. Chytne mě za paži, ale než si mě stačí k sobě přitáhnout v místnosti se objeví Madison.

To mě mohlo napadnout.

Podívám se na něho, když zavolá jeho jméno. Nebo spíš drahoušku. Pohled mi oplácí se zatnutou čelistí. Ale no táák, vždyť já tohle ani neumím.

Když k němu přijde okamžitě se na něho nalepí. Zakroutím hlavou a odejdu od nich dál. Cítím jeho pohled v zádech. To jsem si mohla myslet. Co jsem já, když má vlastně Madison?

Jak často líbá asi jí, co?

Když se podívám na jeho tělo tak si zanadávám. Cvičí jako vždycky bez trička. Vzpomenu si na jeho ruce na mém těle a co víc, na jeho rty.

Naštvaně se podívám jejich směrem. Madisoniny ruce jsou obtočeny kolem Tylerova krku a něco mu vypráví. On sice nevypadá, že by z toho byl dvakrát nadšený, ale nebrání se. A potom ji obtočí jednu ruku kolem pasu. No to si dělá srandu! Ten pitomec! Mám chuť tam jít a...

A co? Dát facku jemu, že mě včera líbal, a teď se vesele muchluje s Madison nebo jí vrazit naopak Madison?

Vzpomenu si, že když ode mě odcházel, zastavil ho otec. Chci se ho na to zeptat. Co když za jeho chování může jeho rozhovor s otcem?

Haha, jo, určitě by mu jeho otec, se kterým se dvakrát zrovna nemusí řekl, ať je s Madison. I když, proč ne. Co když si tím zajišťuje svoje místo? Protože pravdou bylo, že ať byla Madison sebevíc nesnesitelná, její otec byl Agrony.

Uslyším, jak se Madison zachichotá, a když se už po sté podívám jejich směrem uvidím její mizející obličej. Políbí Tylera. Upustím vážně těžkou činku a ta opravdu hlasitě spadne na zem.

Jo, podívejte se všichni v místnosti na mě. Seberu svoje věci ještě dřív, než se mě kdokoliv na cokoliv zeptá a vypadnu z posilovny.

Naštvaně se vrátím do svého pokoje a hodím věci na postel. Co to se mnou je? Proč mi najednou jeho chování vadí? Přeci mi teď nemůže zamotat hlavu.