Poslední paprsek

XXXV. Neúnosná odhalení

Poslouchám, jak Tylerovi buší srdce. Schovává mi hlavu a já ji mám položenou na jeho hrudi. Nejradši bych se rozbrečela, ale strach ve mně jako by pláč zastavil. V hlavě mi proudí tolik myšlenek a tolik scénářů, jak to dopadne, že nejsem schopná přemýšlet jasně.

A řekla bych, že tentokrát cítím opravdový strach. Už jednou nás pan Wood nechal jít, jakou máme šanci, že nás pustí znovu?

Po chvilce se ozve hlas pana Wooda.

„Po dlouhé době noční, Jimmy?" Řekne pan Wood a slyším, jak přejde k nim. Zvednu hlavu a podívám se hlavní dveře do místnosti. Jsou zavřené, takže bychom teď utéct nemohli.

Už podruhé nás načapal, dojde mi.

Podívám se na Tylera, ale ten si ukazuj s Erikem, že se dál budou šoupat. Zamračím se a jsem si jistá, že s mým vystrašeným tělem teď nehnou ani o milimetr. Tyler se na mě podívá těma svýma očima a pohladí mě po zádech. Tak jo, asi už jsem pochopila to jeho kouzlo, ale stejně mě k pohybu přiměje až zvýšený smích dvou pracovníků. Pomalu a skoro neslyšně se dostaneme na konec zídky. Naštěstí je tu opravdu míň světla, výhodu budou mít ale spíš Ashley se Scottem a Jackenem, protože na jejich straně je zídka víc stočená a uzavřená.

Aspoň, že tak.

Opět se víc přikrčím a nejradši bych se úplně vypařila nebo propadla do země. Co budeme dělat? To je zlý sen, a nejhorší je, že si za to můžu sama. Ale kdyby tu chytli jen kluky, tak by sebrali Scotta, a já jsem řekla, že si ho nenechám vzít. Jeho už ne! Takže bych se možná dostala ještě do horší situace potom.

Chvilku ještě posloucháme, jak se Tylerův otec baví s pracovníky a opět nám zatrne, až když se pohnou obě židle pracovníků a uslyšíme blížící se kroky. Křečovitě zatnu ruce v pěst, jako kdyby mi to snad pomohlo se skrýt. Erik zvedne hlavu a podívá se do místnosti, v okamžiku ji hned stáhne zpátky.

Dva pracovníci s dobrou náladou přejdou ke dveřím a mávnou na pana Wooda než opustí místnost. Ani jeden nedával pozor, jestli v místnosti někdo je.

A teď jsme tu všichni jen s Tylerovým otcem.

„Tak vylezte." Řekne. Toho jsem se obávala. Podívám se na Tylera, a ten zase na Erika. Chvilku váhají, ale potom se začnou zvedat. Nesouhlasně začnu stahovat Tylera dolů za tričko, ale ten se nenechá. Podívá se na mě způsobem, že není jiná možnost a vytáhne mě na nohy. Strach se mi přelívá uvnitř a vůbec se mi to nelíbí.

„No pojďte." Řekne znuděně pan Wood, ale v jeho hlase se stejně ozývá něco milého, co jsem tam slyšela, když jsem jeho hlas slyšela poprvé. Zamrazí mě. To je snad ještě horší.

Všichni přejdeme do kamerové části a mezi námi a Tylerovým otcem je jen ten dlouhý stůl s počítači. Tyler si stoupne přede mně a trochu mě schová, všimnu si, že to samé udělá i Erik Illie a Scott Ashley. Když se podívám na Jackena nechápavě se zamračím. Jde bez berlí úplně normálně a nedělá mu to žádný problém.

Takže lhal? Přeci by se mu to tak rychle nezlepšilo.

„Vrátí se?" Zeptá se Tyler a kývne hlavou ke dveřím, kde zmizeli dva pracovníci. Jeho otec se na něj podívá. Má tvrdý pohled, ale jde v něm poznat, že ho něco trápí. A Tylera nejspíš taky, protože se opět celý napnul. Položím mu ruku na záda, abych ho trochu uklidnila. Nakloní hlavu ke straně, ale nepřestává se pevně dívat na jeho otce.

„Ještě dnes? To pochybuji." Odpoví jakoby nic pan Wood.

Další chvilku si nás jen prohlíží. Když se zastaví na mě uhnu očima. Má stejně pronikavý pohled jako Tyler.