Poslední paprsek

EPILOG

Chodbou se ozývaly tiché kroky. Blondýnka se s úsměvem procházela a rozhazovala jeden papír za druhým. Otevřela dveře do každé místnosti, která jen šla v sektoru kanceláří Organizace. Nikdo v nich neseděl, všichni museli pomáhat uklízet spoušť, která zbyla po výběru sedmi nejlepších. Všichni hledali těla. Konkrétně šest těl.

Blondýnka si s pískáním prohlížela chodbu a ten ocelový povrch stěn. Ne, chybět jí to tu nebude. Pokračovala dál do dalšího patra a vzala si nový štos papírů, který táhla na tiché kárce za sebou. I přestože měla roztrhnutý ret a její vlasy vypadaly, jako by měla dredy, usmála se.

Za ní se ozvalo šplouchnutí. Přidala na hlase a pískala si zvučněji. Její hlas se odrážel od stěn a rozprostíral se až do dvou dalších pater. Nikdo je ale nezastavil.

Uslyšela za sebou nepřerušovaný proud tekutiny. Neotáčela se. Dala si záležet, aby vyhodila do vzduchu štos složek a ty zmuchlané spadly na zem. Opět se usmála.

Sestoupili do dalšího patra, s kárkou to šlo po schodech hůř, ale nikdo si jich nevšímal. Černé oblečení měli přilepené k tělu a přes nos a pusu černý šátek. I přesto se oba usmívali.

Věděli, co dělají. A věděli, že jim to projde.

Blondýnka nechala kárku před schodištěm a uslyšela, jak se proud tekutiny valí na zbytek složek a papírů v ní. Věděli, že v této části budovy teď nikdo není. Otočili se k odchodu.

Než se úplně ztratili v havní hale, kam mířili, blondýnka vytáhla z kapsy jeden ze zapalovačů, které si vypůjčila v jedné místnosti. Přejela přes černé kolečko a před obličejem se jim objevil malý neškodný plamínek. Blondýnka ho s povzdechem upustila na zem.

Sešli do hlavní haly. Slyšeli kolem sebe chaos, ale v hale nikdo nebyl. Zatím.

Zašli do jediné únikové cesty. Kamery byly všude rozbité, a chodbami se valil puch spáleniny. Už k nim začínal doléhat i samotný kouř. Usmáli se pro sebe. Ještě chvilku a bude tahle chodba zaplněna lidmi.

Všichni budou mířit za nimi. Po jediné bezpečné cestě. Pryč z Bunkru. Pryč z nebezpečí.

Cestou kontrolovali, jestli jsou všechny dveře okolo nich zavřené cestou tam, kam mířili. A měli štětí. Organizace si tak chránila svoje věci, že všude pro jistotu zamykala. Nevěděli, že si tím sami vykopali hrob. A dobře pro ně. Třeba se jim taky podaří dostat ven. Oba v to i upřímně doufali, protože i tak zmizí jakákoliv jejich moc.

Po pár odbočkách, které stejně vedli jen jedním směrem se dostali do obrovského skladu. Byl to hangár.

Všude byla rozmístěna terénní auta, a dokonce tam vzadu viděli letadla. Úžasem si sundali šátky přes pusu a usmáli se na sebe.

Přešli k nejbližšímu auto. Bylo jednou tak velké jako oni. Blondýnka do něho musela dokonce vyskočit, aby se dostala vůbec na stupínek. Sedla si a podívala se na řídící ovládání. Nebyla zrovna zkušená řidička, ale nepochybovala, že ji to teď zastaví. Jen se do toho dostat.

Uslyšela skřípání dveří. Vzhlédla zpoza volantu a dala si ruku před oči, když ji osvítil pruh štípavého světla. I přesto se usmála. Obrovské dveře hangáru se otevřely dokořán. Vedle ní se otevřely dveře spolujezdce. Hodil dva kanystry s benzínem na sedačky za ně a s úžasem se podíval před sebe.

„Zjistila jsi za ten den ještě něco?" Zeptal se s úsměvem Jacken Robin. Blondýnka se podívala stejně jako on před sebe.

„Že papír dobře hoří." Ashley Cloudsová hodila Jackenovi další zapalovač a nastartovala auto.