Poslední paprsek

XXII. Falešné doteky

Další den ráno mi na dveře klepe Ashley s krásnými slovy ať sebou hodím, že už má hlad. Něco na ni zamručím, aby pochopila, že ještě nehodlám vylézat z postele. Nebudu lhát, že mi hlavou neběží vzpomínka na Tylera. Mám pocit, že kdykoliv si vzpomenu na polibek, rozhoří se mi tváře. Ashley mi ale se smíchem nedá pokoj. Vyhrabu se z postele a otevřu jí. Vpadne mi do pokoje jako vichřice. Její nadměrnou energii ale nesdílím. Nabručeně ohnu ret.

„Musíme se najíst, mám hrozný hlad." Řekne vesele a začne mi stlát postel. Mám na sobě jen vytahané tričko, co jsem vzala Scottovi ze skříně, když jsme ještě byli doma, a jen tak stojím na chladné podlaze, a nechápavě se dívám na tu střelu v mém pokoji.

Vážně, kdo má po ránu tolik energie?

„Šup, obleč se." Řekne zvesela a hodí po mě oblečení, které vytáhne z kufru pod mojí postelí.

„Dáváš mi úplně nové důvody, proč jsem nechtěla mít kamarády." Řeknu otráveně, ale blondýna na mé posteli mě ani nevnímá.

___

V jídelně je tak plno, že se vůbec divím, že mezi tolika hlavami najdeme stůl, kde sedí kluci. Lhala bych, kdybych považovala Ashleynin krok jako procházku. Ta holka se ke stolu hrnula jako střela a málem srazila dva mladíky, které nesly své tácy s jídlem. Já ji stále nechápavě následovala a prodírala se mezi těly. Proto mě dost překvapilo, když jsem do ní málem narazila. Z ničeho nic, pár metrů od stolu, kde seděli kluci, zastaví a nahodí ležérní krok spořádané slušné dívky.

„Vážně?" Zasměju se. Jen na mě s úsměvem otočila hlavu, ale z očí jí ty jiskřičky dobré nálady, spíš šílené, nezmizely.

„Aaah, princezny nám vstaly." Pronese Jacken hned jak se posadíme na volná místa. Ten už má snídani snědenou a jen dopíjí čaj v hrnku. Ashley se zakření a hned se pustí do jídla.

„No nevím, jestli výraz „vstát" je u Ashley dneska to pravý slovo. Ta spíš vyletěla." Se zájmem se na ni podíváme a ona se tváří jako ztělesnění nevinnosti.

„Jen není pořád takovej mrzout." Jako ty. Jakobych slyšela dovětek Scottovi věty. Naštěstí jsem neměla potřebu nijak reagovat.

„Je dnes něco v plánu?" Zeptá se Ashley a zadívá se střídavě na Jackena a Scotta. Ti jen zavrtí hlavou.

„Nic na tabuli nebylo." Opáčí Scott a kousne si svého...vypadá to jako croissant.

To mi připomene Tylerovi slova, že o táboře toho hodně nevím, a že mi to zítra řekne. Vlastně dnes. Aniž bych to ovládla rozhlédnu se po místnosti. Hledám ty rozježené neupravené černé vlasy a hlouček holek kolem nich. A jakmile uvidím Madison, jak si to vykračuje ke stolu nedaleko našeho, už ani nemusím hledat. Všechny holky se rozestoupí a uvolní ji cestu. Ta si s neskrývanou pozorností sedne vedle Tylera a začne ho hladit po paži.

Vzpomenu si na tu pusu.

Z přemýšlení mě vytrhnou ostatní u našeho stolu.

„...takže volný den." Zaslechnu konec věty. Nepřítomně se zadívám do stolu.

„Kdy vůbec bylo naposledy cvičení?" Zarazím se, dny se my slévají dohromady. Ten čas strávený tady, kolik ho vůbec uplynulo? Někdo to tu vědět musí...

„Bry? Všechno v pohodě?" Zeptá se Ashley ustaraně. Ale já se na ní nedokážu podívat bez toho, abych se tvářila, že je vše v pořádku.

Protože není.

„Musím něco zjistit." Řeknu a rychle se zvednu. Nechápavé pohled ostatních nechám za sebou spolu s voláním mého jména. Proklouznu mezi pár těly dětí, abych se dostala ke stolu s největší frekvencí žen na metru čtverečním.