Poslední paprsek

XXVIII. Tichá propast

Další den ráno se sejdeme u snídaně všichni kromě Jackena. Ashley se baví se Scottem, a když si stáhne vlasy do culíku odhalí cucflek na krku. Málem se zadusím jídlem.

Tak to je nechutný.

Ashley se na mě podívá a já ji s pozvednutým obočím ukážu vidličkou na krk.

„Vysvětlím to." Nevině se zazubí a podívá se na Scotta, který je celý rudý a obličej si zakrývá rukou.

„Vy spolu..." Začnu, ale příčí se mi použít slovo spíte u mého bratra a nejlepší kamarádky. Udělám kyselý obličej, když se na sebe podívají.

To je odporný, vždyť je Scott takový prase.

„Nespíme spolu." Řekne potichu Ashley. Krvácejí mi uši! Zarazím jí rukou. Jo, takže určitě spadla na zapnutou trubici od vysavače, že? Oba na ní spadli.

„Pokud chceš, abych tu snídani vrátila z mého žaludku na ten tác, tak pokračuj." Zasměju se. Pozoruju je, když se na sebe podívají. Jejich zamilovaný pohled by poznal každý, a jejich rudnoucí tváře, když se odvrátí jsou na jednu stranu sladké.

Vždycky jsem si všímala, že u sebe drží blízko a očima se v místnosti hlídají. Za celou dobu jsem si z toho dělala ale pouze legraci. No, někdo to tu vzal asi vážně. S úsměvem zakroutím hlavou, když už mi zase nevěnují žádnou pozornost.

Podívám se na Tylera, který si výjimečně sedl k nám. Má divný výraz ve tváři, který zmizí hned, jak se přestanu usmívat. Po očku ho sleduju. Proč nesedí vedle Madison? Ale jak jsem se tak rozhlížela, ani jsem jí tu dnes neviděla. Asi náhrada.

„Úsměv ti sluší." Řekne po chvilce. Překvapeně se na něho podívám. Černé vlasy už má zase jako hnízdo. Černé tričko se mu obepíná stejně, jako vždy na ramenou a na zbytek bych se musela podívat pod stůl. Počkat co? Podívám se na Ashley, aby mi pomohla se z téhle situace dostat, ale ta už hltá pohledem a Scotta a o něčem si povídají.

„Taky ho není moc." Odpovím Tylerovi nakonec a věnuju mu neutrální pohled. Zvedne jeden koutek do úsměvu. Zakleju. Je pěknej. Je sakra pěknej. Na tohle ale nemám čas. Zavolám na Scotta.

„Scotte, máš ještě ty časopisy po Char..." Zarazím se a podívám se na Tylera. Poslouchá nás. V duchu zakleju. Scott mě ale pochopí.

„Jo, nevyhazoval jsem je, proč?" Zeptá se. Zakroutím hlavou, že to není žádná velká věc. Ale popravdě...

„Jen bych si je na chvilku půjčila." Řeknu a podívám se na Tylera. Zamračeně si mě měří pohledem. Přece mu nepřiznám, že do nich chci schovat ukradenou složku mého mrtvého brášky.

Ne, to nezní jako velká věc. Že ne?

„Jo, hodím ti je do pokoje." Řekne jen. Poděkuju. Tyler se mračí. Taky se na něho zamračím, aby se přestal mračit. Nemusí pořád všechno tak řešit.

___

Po snídani se všichni rozdělíme a já navrhnu Scottovi, že si pro ty časopisy skočím hned. Měl je schované pod postelí, stejně jako já rodinný obrázek. Obojí z Charlieho pokoje. A jak jsem si myslela, bodne mě u srdce, když mířím na své patro k sobě a držím je přitisknuté na prsou. V pokoji do nich potom zastrčím složku a modlím se, abych je bezpečně donesla.

V ošetřovně mě beze všeho pustí do lůžkové části a já co nejnenápadněji předám časopisy Jackenovi. Ten se opět posadí a opře se o opěrku postele. Významně se na mě podívá.

„Co přesně mám najít?" Zeptá se potichu a začne si prohlížet časopis, aby to nebylo tak nápadné.

„Cokoliv." Řeknu jen. Přikývne a časopisy položí na lůžko a přikryje je peřinou. Chci jen pochopit, co všechny ty složky znamenají, a proč jich tam bylo tolik. A co to má společného s mým bráškou. Trhá mi srdce, že jsem ji nemohla přečíst sama, ale myslím, že Jacken byl ten pravý, kdo by jí mohl porozumět. Mně by to dalo jen spoustu nových otázek a bolest by se vrátila.