Poslední paprsek

XX. Když přátelství nabere hloubku

Několik dní byl klid. Žádná cvičení, žádné výběry, žádné rozřazování. Jako kdyby se chod celého tábora zastavil. Všichni jsme jen přežívali. Scházeli se na jídlo, cvičili, spali, nedělali nic podstatného.

Protože se vůbec nic nedělo.

A to mě děsilo. A nejen mě. Celou naši skupinu. Protože nám dali výstrahu.

S Ashley, Jackenem a Scottem jsme se scházeli v jídelně. Stále bylo o čem si povídat, poznávali jsme se čím dál tím líp, a po několika dnech, kdy se nekonalo ani žádné cvičení jsme se rozhodli vrátit do skladištní místnosti. Všechny, co skrývaly dokumenty se jmény a fotografiemi.

V tichosti jsme seděli v jídelně a obědvali. Nebo to aspoň vypadalo jako oběd. Scott s Jackenem se opět o něčem bavili, Ashley vedle mě mlčky rýpala vidličkou do jídla. Vzhlédla jsem na stůl proti nám. Tyler tam seděl s partou kluků částečně podobně starých jako on a dvěma mladšími kluky, kterým mohlo být kolem čtrnácti, ale zapojovali se do konverzace bez sebemenších zábran nebo strachu. Vedle kluků seděly nějaké dívky. Vídala jsem je tu, ale jména jsem nevěděla. Vedle Tylera byla namáčknutá Madison. Rozpuštěné blond vlasy jí zakrývaly holá ramena.

„Vypadáš, jako kdyby ti někdo vzal tvojí oblíbenou hračku." Řekne Ashley a nabodne jablko vidličkou. Zaraženě se na ní podívám, ne kvůli tomu, co řekla, ale kvůli tomu, že nabodla jablko vidličkou.

„Co je?" Pokrčí rameny. Zakroutím hlavou, že nic. Oči přesune na Tylera s Madison. „Buď v klidu, kouká se víc na tebe než na ní." Řekne jakoby nic a začne si prohlížet jablko nabodnuté na vidličce. Chvilku na ní nechápavě zírám, a potom se ten obraz rozhodnu ignorovat.

„Co to meleš?" Řeknu jen a podívám se do svého jídla, abych zakryla, že se začínám červenat. Na ledovou královnu dost nezvyklé co? Vzpomenu si na Tylera. Sakra.

„Říkám jen, že za tu dobu, co tu sedíme jsem ho viděla se sem podívat tak tisíckrát. A vážně se nedíval na Jackena."

„Se koukal, jak si napíchla jablko vidličkou." Nabodla. Doslova. Zadívám se na jablko, s kterým si pořád hraje.

„Jo tak proč se červenáš? A on vypadá, jak kdyby něco prohrál?"

Podívám se na Tylera a všimnu si, že i když mu Madison něco zdlouhavě líčí a rozhazuje u toho rukama, on vypadá naštvaně.

„Jak to mám vědět, nebavím se s ním." Řeknu jen a snažím se přehlížet první část věty. Scott s Jackenem nás osloví, než stihne něco odpovědět. Díky bohu.

„Hele, napadlo nás, co takhle navštívit bazén? Dlouho nebylo žádný cvičení, takže, proč se trochu neodreagovat? Po tý výstraze?" Zasměje se šibalsky Jacken a Scott se k němu přidá. Jim to přijde vtipné?

„Bazén?" Zeptá se blondýnka. Jacken se s nevyslovenou otázkou podívá na jablko napíchnuté na vidličce, s kterým si Ash stále hraje. Musím se zasmát. Vzhlédnu. Tyler taky. Odvrátím se.

Přestaň.

„Trochu jsme pátrali milé slečny a zjistili jsme zajímavé věci. Například, že je tu bazén." Zazubí se opět na nás Jacken. Je na něm znát, jakou má radost. Takového ho zatím od začátku znám. Věčně pozitivního a trochu bláznivého.

„Jo, a plavky si tu asi kupuješ v obchodech, který jsou tu všude kolem, že." Řekne sarkasticky Ashley a já se zasměju. Trefa.

„Proč nepoznávat biologii člověka, když už jsme nejspíš poslední lidé na planetě..." Začne Jacken s úsměvem a Scott se rozesměje a pochvalně plácne Jackena do ramene. Ten se hned rozesměje, když vidí naše výrazy. Kamarádsky mě obejme kolem ramen a ruku tam nechá. Zasměju se od srdce.

Nevědomky se podívám na Tylera. Nedívá se na mě, poslouchá, co mu Madison říká. Ruku stisknu v pěst. Hned se ale vzpamatuju a opět si jich nevšímám. Aspoň se o to snažím.

„Nikam s váma..." Než to ale Ash dořekne skočí ji do řeči Scott.

„Pojďte, aspoň se trochu uvolníme. Bude sranda." Řekne jemným hlasem, až se to k němu nehodí a zadívá se na Ashley, ta mu pohled se stejnou jemností opětuje. Zamračím se, když vidím, jak se na sebe tak dívají. Přísahala bych, že se Scott trochu usměje a Ashley začne malinko rudnout. Hned se ale podívám na to napíchnuté jablko a řeknu si, že je to blbost. Mohla by to být dost dobře hlava kteréhokoliv kluka, který jen trochu urazil Ashley. Blondýnka se rozhodně nezdála.

„Řeknu i Tylerovi." Řekne po chvilce Scott, když Ashley v pohledu pozná souhlas. Chci okamžitě něco namítnout, ale Ashley to pozná a silně mě kopne do holeně. Stisknu rty a chytnu si bolestivé místo.

„Určitě řekni." Řekne s neskrývaným nadšením a spiklenecky se na mě usměje. Úsměv jí oplatím kyselým obličejem. Jacken souhlasně zamručí a Scott se hned zvedne a přejde ke stolu, kde sedí Tyler.

Ne, před Madison ne... Zaprotestuju, když už je skoro u nich.

„Jestli se červenáš jen, když se na tebe podívá, počkej, až ho uvidíš svleče..."

„Tak mi bude úplně volnej, stejně jako teď." Řeknu rychle než větu dokončí. Mlaskne a obě se podíváme ke stolu naproti. Madison se naštěstí stáhla, jak viděla Scotta a vypadá to, že ani neposlouchá. Když mu to Scott navrhuje, Tyler zvedne oči ke mně. Periferně vidím, jak se Ashley zazubí, nechci jí udělat radost, že bych se zase radši sklonila nad talíř, tak Taylerovi pevně pohled oplácím.

I přes tu vzdálenost mám pocit, že mi vidí až do duše. Vzpomenu si na jeho ruku na mém boku, nebo jak mě zachytil pokaždé, když jsem padala. Jak mi konejšivě stiskl ruku, když nás pohlcovala mlha.

...počkej, až ho uvidíš svlečenýho... To určitě. Zakroutím očima. Tyler se ušklíbne, když to udělám. Pitomec.

___

Předpokládám, že už se schyluje k večeru, když mi někdo zaklepe na dveře. Nemusím se ani snažit hádat, kdo, protože když otevřu, hned mi před obličejem stojí blonďatá hlava. Ashley se otočí a ukáže na ručník v mé ruce.

„To tu nech." Řekne a zahodí ho na mou postel.

Zaraženě se na ni podívám. Jak tu holku poznávám, je čím dál tím ráznější. Mohla to být definitivně hlava někoho jiného, místo jablka.

„Kluci to tam omrkli a mají tam ručníky a plavky na půjčení. Moc lidí tam podle všeho nechodí, takže to tam budeme mít nejspíš pro sebe, což je dobrý, protože vlastně ani my jsme o tom nevěděli a nechci, aby nás někdo..." Zhluboka vydechne než pokračuje. Já jí jen mlčky poslouchám.

„Chápu." Řeknu po chvilce. Nakloní hlavu na znamení, že čekala delší odpověď. Přátelsky jí vezmu kolem ramen a zabouchnu dveře.

„A někde ti tam vypadlo, že nechceš, aby někdo neočumoval Scotta." Řeknu, když se rozejdeme chodbou. Ashley na vteřinu ztuhne a já se na ní ani nemusím dívat, abych viděla, že zrudla.

„Ale co tě nemá.." Mávne rukou a já se zasměju.

„Tak proč tak rudneš, když se o něm zmíním no?" Pošťuchuju jí a baví mě koukat, jak se při zmínce o něm mírně usměje.

„Asi si z Tylera úplně mimo, když to hledáš i u ostatních. Ale holka, tady nic nenajdeš." Řekne a prstem si udělá kroužek před svým obličejem. To byla podpásovka.

„No ani ses nepochlubila, jaký bylo cvičení s ním." Zasměje se. Hned jak to řekne zachvěju se. Po těle se mi rozlije příjemné mravenčení.

„Potvoro." Řeknu jen a Ash mě se zasmáním obejme. S dobrou náladou pokračujeme do haly, kde už čekají kluci. Všichni tři.

„Kde jsi nechala svoji nepříjemnost, ledová královno?" Zavolá na mě Tyler a naráží na můj úsměv, když k nim dojdeme.

Ashley na mě hodí obličej ledová královno? A já ho hrdě ignoruju.

Jacken se Scottem nás vedou někam do útrob tábora, kde jsem nikdy nebyla. Ashley se s nimi vesele baví.

„A kde ty Madison?" Odpovím jen. Ztuhne mu čelist. Dál už nic neřekne.