Stali jsme se X-meny?! 2

O můj bože...

Pohled Hope-
Vstala jsem a vyjeveně koukala na dopis co byl určen mě... JÁ JSEM VYLOUČENÁ ZE ŠKOLY??? Ne ne ne ne ne, prosím ne. Přišla mamka: ,,Co se stalo?" ,,Vyloučili mě..." řekla jsem, se slzami v očích a mamka se podívala na mě a následně na dopis. Potom si povzdechla: ,,Víš Hope, vyloučili tě ano, ale ja už to vím 2 dny, dokonce jsem ti našla novou školu, je to dál než tahle, ale jsem si jistá, že si ji oblíbíš. Nastupuješ tam do 9. třídy. Je to tak trochu i střední. Jmenuje se "Oceánie" a mají své vlastní heslo- ,,Ať si ignorantský spratek nebo ne, Oceánie napraví si tě" není to skvělé?"
,,Páni...jak...pozitivní?" řekla jsem ironicky.
Mamka si znovu povzdechla.
Konečně jsme vyjeli, míjeli jsme naši školu, kde Wayne vystoupil zamával nám a pádil do budovy. My jsme jeli dál.
Dojeli jsme asi za půl hodiny a já vystrašeně pootevřela jedno oko a později i druhé. Dvoubudovová (poznámka autora-páni jsem si vymyslela nové slovo 😂 prostě má dvě budovy) stavba, natřená krémovou barvou s velmi tmavě fialovými taškami, jež tvořily střechu.  Maminka mi věnovala poslední povzbudivý pohled a s ním odjela. Já zůstala stát před školou, kde pro mě má přijít nějaký kluk, co mě trochu provede po škole.
Čekala jsem asi deset minut a někdo konečně přišel. Byl asi o hlavu vyšší než já a vypadal starší. Jeho vlasy měly barvu bílé s lehkým nádechem hnědé, tipovala jsem obarvené a oči zářili světle modrou. Měl na sobě černý kabát a nějaké šedé džíny. Boty byly černé a tak vytvářeli krásný kontrast se zbytkem oblečení. Vše doplňovala šedá čepice nasazená na jeho hlavě. Doběhl ke mě a zastavil se aby mohl nabrat dech: ,,Ahoj, já jsem Peter, doufám že ty jsi ta co mám provést po škole, protože jinak už nevím" přijala jsem ruku, kterou mi podával: ,,Já jsem Hope, těší mě, jop to jsem já" řekla jsem, ale ve skutečnosti jsem si stále potají prohlížela jeho oči. Byly jako dvě žárovičky, zářili takovou září, jako bych koukala do slunce, propalovaly mě úplně stejně jako letní paprsky. Usmála jsem se pro sebe za myšlenku, že mě propalují, zavrtěla hlavou a rozhodla se jít za ním.
Šli jsme k velkému vstupu, když se otevřely dveře, byly tam dvoje dveře, jedny větší a jedny menší. Šli jsme menšími a když jsem se podívala po škole, docela mi připomínala mou starou školu. Šedé chodby, dlaždicová podlaha, pár kreseb vylepených na stěnách, stejné jako ty chodby, kterymi jsem chodívala a každý se mi tam posmíval. Nostalgicky jsem se koukala okolo, když jsem si všimla, že můj průvodce stojí vedle mě a zkoumá mě pohledem plného zaujetí. ,,To nic, připomělo mi to tu mojí starou školu," smutně jsem se usmála ,,To je v pohodě, do jaké třídy máš nastoupit?" ,,9., mám být v nějaké místnosti C7?" ,,Ano, máme tu tři patr A,B,C a v druhé budově D,E,F a každé má 19 místností. Já mám být v C14, takže to mám vlastně cestou. Jinak ta budova nalevo od školy byla jídelna, je teď zrekonstruována, dříve nebyla nabarvená na modro s plochou střechou, byla oranžová. Podle mě celkem změna. Tělocvična je vždy v přízemí, takže jedna tady v přízemi na A, ale další je už na D. Cestou ti je ukážu, mezi budovami přecházíme podzemním tunelem, který vede z A do D. Chemické laboratoře jsou dvě, jedna v C a druhá v F. Plášť, brýle a všechno by ti měli dát. Máme tu automat v každém patře. A v místnost E15 jsou rybky, hlodavci a pár papoušků. Výtvarné třídy jsou v D13 a B11. Nevím, co dalšího bych ti měl říct, nebo ukázat. Jo...jestli máš zájem o nějaké soutěže v B jsou nástěnky různých soutěží" zakončil svou řeč, přikývla jsem a vydali jsme se ke třídám. Po cestě mi ukázal tělocvičny a všechno o čem mluvil.
,,Ty chodíš na velký gympl do prváku, co?" zeptala jsem se konečně abych přerušila ticho ,,Ano, prvák...jsme tady, tady je třída C7. No nic hodně štěstí. Kdybys něco potřebovala dneska mě celý den najdeš ve knihovně tady na C." s těmito slovy mizel za rohem. Zakroutila jsem hlavou, za tu cestu mi podal tolik informací, o škole, studentech, učitelích, třídách a mezi tím vyprávěl ještě vtipy, nevím jestli to všechno dostanu do hlavy, ale většinu si snad zapamatuji.
Zaklepala jsem, vzala jsem za kliku a s nádechem pomalu otevírala dveře...

Pokračování příště 😂
Doufám, že se vám kapitola líbila a nechci nic říkat, ale příště bude možná pohled Wayna.
Touto kapitolou taky přeju všechno nejlepší jednomu člověku (nebudu říkat komu 😂) VŠECHNO NEJ🎉🎉🎉