Stali jsme se X-meny?! 2

Sherlock James

Pohled Petera:
,,Sněží." usmál se na mě James, když jsme došli ke kavárně.
,,Nepovídej Sherlocku! Fakt? A já si říkal, co je to bílý, co kolem nás prolítá od doby, co jsme vyšli z našeho ubytování."
,,Tak promiň, ale jindy jsem všímavý." řekl a zrovna ve chvíli kdy uklouzl na zmrzlé louži a spadl na zem.
Popadl mě záchvat smíchu a pomohl jsem mu vstát.
Došli jsme do kavárny. Frank mi zamával a pak se nedůvěřivě koukl na Jamese.
,,Včera mi pan Tern řekl, co kdo udělá. Ty nový, ty budeš číšník a když nepřijdou zákazníci, co si sednou, tak budeš uklízet. Já zůstávám u kasy, ale kdyžtak mě zaskočíš Petere, ale jinak budeš pomáhat Denise a vařit kávu, nebo čaj. Denisa bude péct, jako obvykle." vydal se směrem k nám a oboum hodil zástěry.
Svojí jsem chytil, zato James ne. Nedělá na Franka zrovna dvakrát dobrý dojem.
Šel jsem do kuchyně a ostatní na svá místa. Otevřeli jsme a první zákazníci vešli.
Dva čaje a tři kávy. Vytáhl jsem hrnky a skleničky. Začal jsem kávou, Laté. Kávovar mě včera naučila používat Denisa. Pak jsem dal vařit vodu a zalil jí pytlíček zeleného čaje, tak to pokračovalo.
James vždy přišel a něco vzal, k mému překvapení, mu ještě nic nespadlo.
Když nám skončila šifta, rozloučili jsme se s Frankem s Denisou a vydali se domů.
Bylo to tu skvělé, ale měl jsem špatný pocit, že mě nejspíš hledají.
Ne, že bych nebyl rád, lichotilo mi, kdyby mě hledali, ale cítím se o dost lépe. Cítím se svobodně, nesvázaný mým otcem, tedy, ne že by se o mě někdy zajímal. Nelíbí se mi tahle konverzace.
Probudil jsem se do reality a všiml si, že stojím a James stojí vedle mě a zkoumá mě. Věnoval jsem mu zmatený pohled.

Pohled Jamese:

,,No co, zastavil si se a stál jsi tu, jako socha. Co jsem měl udělat? Dát ti facku? Moment to jsem mohl..."
,,Ne! Jen jsem se zamyslel."
,,V pohodě. Hele! Neříkal si včera, že bys chtěl změnit vlasy? Tamhle je kadeřnictví." zasmál jsem se.
Otočil se a vydal se k malému krámku.
Vešli jsme a ihned se o nás začali starat.
,,Tak co si přejete pánové?"
,,Já bych chtěl odbarvit a konečky na červeno." řekl Peter a sedl si do křesla.
,,Já do tmavě modré." řekl jsem.
Kadeřnice se dala do práce. Musím říct, že jsem vypadal dobře.
Otočil jsem se na Petera a musím říct, že k němu ta červená seděla.
Vyšli jsme ven a vraceli se domů. Šli jsme spát.

Pohled Hope:
Loď plula hodně rychle, možná protože jsem hodně otravovala, aby přidala.
Už jen den. Tony se hodně o Petera strachoval. Ale rozhodně méně jak já. Já chodím po palubě v kroužcích a mumlám si slova viny.
Kdybych ho nepodvedla, by se to nestalo.
Kdybych nebyla, vše by bylo lepší. Kdybych za ním hned šla, nebyl by tak daleko.
Kdybych jen věděla, co se kvůli tomu stane.
Celý den jsem jen seděla a čekala, co se stane.
,,Měla bys už jít spát. Navíc, měla bys na sebe přestat házet vinu. Co se stalo, se stalo. Už s tím nic neuděláš." řekl hlas přede mnou.
Zvedla jsem hlavu.
,,Vím, ale stejně mi to nedává smysl, to utekl jen kvůli mě, nebo i něčemu jinému?"
,,To se ho zítra zeptáš, každopádně už bys vážně měla jít spát, spí už skoro celá loď."
,,Dobře, díky...ehm Jackson, že?"
Kývl hlavou a usmál se.
,,Díky Jacksone, dobrou noc." usmála jsem se taky, zvedla se a šla si lehnout.

O den později

3. osoba:
Věčně zatažené nebe a srážky trápily obyvatele už dlouho, ale dnes je potrápily obzvlášť pořádně.
Vítr shodil štít kavárny na rohu a měšťané si nedovolili vyjít z domů. Malý chlapec honil drobné po chodníku, co mu z ruky ukradl vítr. Peter zamyšleně seděl u stolu a koukal ven. Dnes nepřišli žádní zákazníci, tak  si sami objednali a všichni čtyři si sedli k stolu vedle pultu, kdyby náhodou někdo přišel.
Ještě před chvílí se všichni smáli Jamesovu vtipu. Později smích ale utichl v příjemné ticho, v to, kdy máte kolem sebe přátele a máte se skvěle, nepřemítáte nad tím, co bylo, co bude. Žijete teď, sedíte teď, koukáte se z okna teď. Teď. To ovlivňuje budoucnost i minulost. Co uděláte teď, je to, na co zítra budete vzpomínat a říkat tomu minulost. Jestli budete dnes přemítat o tom, co budete dělat zítra. Tak toho včerejška zítra budete litovat, jako zbytečného užitku času. Žijte teď. Přemýšlejte o tom, co je teď. Nežijete jen zítra, nebo včera. Žijete dnes, teď, v tenhle moment.
Právě tohle, bylo to ticho, co měli.
Frank zapl televizi a Peter se zděsil tím, co spatřil. Jeho fotka s nápisem: ,,Hledáme Petera. Volejte..."
,,Nepřepínej to!" Peter se postavil a prohlížel si to.
,,To ne." přejel prsty po obrazovce.
Je ze mě zločinec, uprchlík, pomyslel si smutně.
,,Proč si mi o tom neřekl?!" zařval James.
,,Řekl jsem ti, že mám něco jako cestu za svobodou." bránil chlapec.
,,Ale ne, že jsi hledaný uprchlík!"
Chvíle ticha, toho nepříjmeného ticha, kdy nevíte, co nastane. A zase ta budoucnost, skoro paradox.
,,Promiň."
James omluvu ovšem nepřijal. Vzal si čaj a odešel do kuchyně.
Peter chtěl jít za ním, ale někdo ho chytil za paži.
,,Nech ho na chvíli. Asi se děsí toho, že se dostane také do problémů." usmál se povzbudivě Frank.
,,Zítra si uděláme takové menší vánoce i s šéfem. Přineste každý nějaký levnější dárek, každý přinese a pak se náhodně rozdělí a dostanete, co dostanete." zasmála se Denisa.
Přijdou Vánoce, pomyslel si Peter. Šťastná myšlenka hned zmizela s uvědomněním toho, že je nestráví s rodinou, no rodino, spíš otcem a nevlastní sestrou.

TAKŽE,
ano jsem se slovem "tak" a všemi jeho možnými tvary asi postižena, ale vážně se snažím je omezit, ale jsem si jistá, že kdyby jste počítali, najdete jich alespoň 10.
Tohle byla tak trochu úvodka do další kapitoly.
Ta vyjde 24.12., neobětuji sice Štědrý den Wattpadu, ale vydám hned dvě kapitoly, jako takový malý dárek, pro vás, co vás tahle knížka baví.
Ano, nemohla jsem si pomoct od Vánoc. Jistě jste už přecpaní od Vánoc. Kupování dárků, otravných vánočních odrhovaček, slev, světýlek a ozdob kamkoli přijdete. Já upřímně jsem celkem romantik, takže tyhle věci miluji.
Hlavně, když nemáte nudnou hodinu a třeba jen zpíváte koledy, nebo čtete vánoční povídky :3
No nic, snad vás kapitola bavila a vydržíte těch 12 dní do další.

Váš

ProfesorY