Stali jsme se X-meny?! 2

První den v kavárně

Pohled Petera:

Vzbudil jsem se a rychle se rozhlédl. Pokoj byl ve stejném stavu jako včera. Žádná prkna tu nespadla. Můj batoh byl na stejném místě.

Vstal jsem a vytáhl jsem z batohu flašku vody a okoralý chléb. Najedl jsem se a vydal se ke kavárně. 

Vzhledem k tomu, že když jsem vešel ve svých dost odřeným a špinavých riflích, zpoceném špinavém triku a černým také dost špinavém kabátu, tak jsem se ani nedivil, že na mě kluk za kasou koukal jako na blázna.

,,Ehm, můžu vám pomoct?" zeptal se nedůvěřivě shlížejíc na moje oblečení.

,,Jsem domluven s majitelem na tom, že tu budu moct pracovat." řekl jsem a šel blíž k pultu, ale radši jsem zastavil, když jsem si všiml, jak couvl a sáhl si do kapsy a sevřel jí v pěst, což se dalo přes látku poznat.

,,Dobře, zavolám mu a ujistím se." nahradil nedůvěřivý pohled za až moc šťastný.

,,Dobře." usmál jsem se nazpět, upřímně.

 Nejspíš ho můj nepotěšil, protože hned ten jeho zmizel a nahradil ho znovu nedůvěřivý.

,,Dobře." vzal do ruky telefon.

,,Dobrý den...ale vypadá jako bezdomovec...no ano, ale...dobře..."

Čekal jsem, až zavěsí.

,,Gratuluji máš práci." zamračil se a hodil po mě zástěru.

Přijal jsem ji a šel za pult vedle něj a za ujmul klasickou pózu prodavače, co čeká až přijde zákazník.

,,Na ceduli venku bylo, že otevíráte v osm a vzhledem k tomu, že moc času neuplynulo, tak hádám, že zákazník mi přijde až tak v půl deváté, ne?" otočil jsem se na něj, nadšený z nové práce.

On se ušklíbl. Proč se šklebí?

,,Takže pravidla, za prvé, ty budeš pracovat vzadu. V kuchyňce, kde budeš dělat kávu, čaj. Za druhé, vzadu pracuje taky moje přítelkyně, Denisa. Takže se opovaž něco zkusit. Ona peče dorty a připravuje dezerty. Za třetí, nebudu tolerovat lajdáka, takže koukej makat. A poslední, jsem Frank a nelez mi na nervy." řekl a odstrčil mě od pultu.

Chtěl jsem se vydat do kuchyně, ale zastavil mě.

,,Pan Tern ti vzkazuje, že máš jít do druhého patra, má tam byt, nechá tě se tam vysprchovat a půjčí ti jiné oblečení, aby jsi nevyděsil zákazníky, kdyby tě napadlo vyjít." pustil moje zápěstí, na kterém byl krásný obtisk toho, jak pevně mě držel.

Vydal jsem se tedy po schodem nahoru. Byly tam jen jedny dveře a soudím, že to byly právě ty od bytu. Zazvonil jsem. Otevřel mi chlapík ze včerejška a usmál se.

,,Takže tě přece jen můžu zaznamenat."

,,Zaznamenat?"

,,Do zaměstnanců samozřejmě." usmál se, ale zdálo se mi jakoby lhal, což jsem pro teď radši nechal být.

,,Tak dělej a jdi do sprchy, nenechám tě tu celý den. Oblečení máš v koupelně."

Šel jsem do koupelny a zamkl, sice se chová mile a tak, ale pořád mu plně nevěřím.

Osprchoval jsem se a oblékl. Musím říct že voda, co odcházela do odpadu, byla dost špinavá. Odemkl jsem a vykročil z koupelny. Stařík byl nejspíš v obýváku, protože jsem slyšel televizi. 

Vyšel jsem z bytu a sešel po schodech do kavárny. Bylo tam alespoň dvacet lidí ve frontě. Rychle jsem šel dvířkami za pultem do kuchyně na pomoc.