Stali jsme se X-meny?! 2

Zasypané království

Pohled Wayne-
Už mě to táhnutí zemí štvalo, táhli mě asi dvě hodiny! Konečně jsem cítil pevnou zem a moje ruce a nohy byly opět volné.
Rozhlédl jsem se, kde teď vlastně jsem. Vidím ruiny, jakoby tu kdysi něco stálo, ale pak to zasypali.
,,Kde to jsem?" zeptal jsem se konečně duchů.
,,V bezpečí" usmál se tajemně jeden duch, ale přerušil ho ten hlavní, kterému už zřejmě došlo jakou hrůzu z nich mám.
,,Jsi v našem království, kdysi mělo krásnou síň, komnaty a velký trůn, diamanty, zlato, drahokamy.
Ale pak jsme o něj před hodně lety přišli a začal v něm vládnout takový pár. Děsná žena a muž co jí na slovo poslouchal.
Ošálili nás a ukradli nám náš majetek, protože celé království je ovládáno krystalem, který leží za trůnem, jím království obnovíš, získáš, ale i zničíš.
Vzali ho a ovládli říši, ale před pár lety se stalo něco divného. Opustili království a někam se vydali, i s krystalem. Už se pak nevrátili. A krystal se vrací na místo za trůnem, když jeho vlastník zemře a zničí království. Proto si duchové po generace předávali krystal.
Duchové sice zemřít nemohou, ale po čase musí odejít takzvaně do penze, nesmí se už dotýkat ničeho, i když chtějí.
Krystal musí být za trůnem a musíš pro něj jít ty, jako platný dědic trůnu!"
,,Cože? O čem to mluvíte?"
,,Nenosí tvá matka náhodou prstýnek? Zlatý? S vyrytinou hlavy draka. Tva matka má být dědička trůnu, její otec je duch, který vládl zemi před těmi zrádci, ukradli prsten a chtěli druhý, ale on ho dal tvé matce, jako batoleti. Musel jí poslat pryč, s tvou babičkou, která byla také duch zjistili, že je vzácná a nemá geny ducha. Nemohli ji tu nechat, když by nás neviděla. Museli ji poslat pryč a tak jí dali do košíčku, přihodili prsten a strčili do dětského domova.
Nemůže nastoupit na trůn, ale ty ano!"
,,Moji předci z máminy strany jsou duchové?"
,,Ano drahý vnuku" ozval se chraptivý hlas za mnou

Hope-
Kam mohl zmizet? Prohledali jsme celé auto, i blízké okolí.
,,Nechápu to, kam mohl zmizet?" řekla jsem, když jsem už hledání vzdala.
Nevěděli jsme co dělat a otec zavolal policii, která to uzavřela tím, že se po Wayneovi podívá.
Jeli jsme domů vezli mámu, seděla u okýnka, já uprostřed a Peter vedle mě. Místo spolujezdce jsme odevzdali Peterovu otci. Zželelo se mi ho, ještě pořád se klepal.
Dojeli jsme domů a otec odnesl matku do ložnice, zabalil do deky a pod hlavu dal polštář. Mě nařídil, abych zůstala doma, zatím co odveze Petera a jeho otce.
Doma jsem zatím četla knížku a přitom ležela na posteli hned vedle mamky, protože jsem na ni radši chtěla dát pozor.
Najednou slyším zamžourání.
,,Mami!" vykřiknu a obejmu ji.
,,Hope? C-co se stalo?"
,,Měla jsi autonehodu" oznámila jsem
,,Aha...kam jsem to vlastně jela?"
,,Někam s Waynem" odpověděla jsem na otázku a odpověď mě zaskočila.
,,Jaký Wayne? Žádného neznám" zamračila se
,,No tvůj syn Wayne...můj bráška. Nevtipkuj tady mami! Je to vážné." řekla a čekala až konečně řekne třeba: ,,Jo a jo, on šel pro lékárničku do benzínky 10 kilometrů od auta." nebo: ,,Zapoměla jsem ho na benzícne"
Ale ona na mě koukala jako na cvoka.
,,Žádného syna nemám! Jen tebe, dceru. Hope tohle není k smíchu."

Peter-
Vím, že bych v téhle chvíli měl skákat radostí, že mě Hope představila jako svého přítele, ale nevím proč, jsem ten pocit neměl. To co se stalo, mi vyrazilo dech. Chtěl jsem poznat její rodinu, ale ne takhle. Normálně, třeba u večeře a ne u autonehody. Její otec vypadal jako, že mě zamorduje, když mě vysadil, řekl něco, co mi začalo později dráždit mysl.
Drž se dál od mé dcery! Navíc beztak bude mít brzo opravdového přítele a ty to nebudeš!
Ta slova se opakovala jako kolovrátek. Je možné, že mě Hope podvede? To by neudělala! Nebo ano?
Pořád jsem si pokládal otázky věrnosti. Přijdu na to později! Rozhodl jsem nakonec. Teď ji budu pomáhat a podporovat, aby se vypořádala s možnou ztrátou svého bratra.
Vím, třeba je naživu, ale nechci Hope zklamat planými sliby. Má matka zemřela, když mi bylo deset. Chápu velké rodinné ztráty.
Druhy den jsem jel na motorce k Bladeovým. Ano, mám motorku. Ale u domu už jedna motorka stála. Zazvonil jsem a otevřel nějaký kluk, podobného věku.
Má snad otec Hope pravdu?

To je pro dnešek vše! Doufám že jste si to užili.

Váš
ProfesorY