Stali jsme se X-meny?! 2

Zlatá rybka

Pohled Neznámé osoby:

 Seděl na trůně a hleděl do dálky. Každý, kdo ho znal, by se podivil, proč takhle dívá do dálky. Byl až moc temperamentní nato, jak v této chvíli spočíval na jednom místě v jedné poloze fixován do dálky. Skoro až vyděsil sloužící, když se zvedl a přešel k jednomu z mnoha oken. Chvíli u něj stál, až se jedna služebná zeptala, zda mu něco není. 

,,Ne, jen čekám, až se vrátí." 

Nikdo nevěděl, kdo se má vrátit a radši to nikdo ani neřešil. Nechtěli mít problém se svým pánem. 

Až o pár chvil později se na vnější straně okna objevila žíhaná kočka, vínové a černé barvy, poněkud zvláštní barevná kombinace, pomyslel si jeden ze služebných, co zrovna odnášel poslední talíře ze síně a chystal se jít domů. Byla už také skoro noc, mlha zavalila celé okolí a ten kdo by se v tom šel ven toulat, by se najisto ztratil. 

Muž ji pohladil a také si všiml nitky, kousku šátku, který držela v tlamě. 

,,Výborně." rozezněl se halou hluboký hlas, následován smíchem. 

Vzal si onen šátek a vydal se po schodech dolů. Procházel mnoha místnostmi, až se konečně dostal do té, kterou chtěl. Zastavil se před stolem a odebral z kousku šátku tenounký vlas, který z něj visel. Byl až moc dlouhý, aby patřil kočce, nebo jemu a příliš krátký, aby patřil jedné ze služebných. Všechny znal a věděl, že každá má dlouhé vlasy až k pasu. Vlas hodil do zkumavky a přilil trošku kyseliny fluorovodíkové a jen čekal. Vlas zbledl a postupně jakoby začal ztrácet barvu. Ovšem kyselina postupně mizela, jakoby by ji vlas vsákl. Vytáhl vlas pinzetou a podíval se na něj pod mikroskopem. Nic se s ním nestalo, struktura byla pořád stejná, jen barvivo zmizelo. 

,,Zlatá rybko...našel jsem tě...."

Pohled Wayna:

Poslední dobou jsem si  přišel otráveně. Nic moc se v království nedělo a nahoře nejspíš také ne. Hope mi přišla poslední dobou veselejší a šťastnější. Přestěhovala se do nového bytu s nějakými svými kamarády. Trochu jsem nechápal smysl. Navštěvovat by je zvládala i z domova, ale nedá se nic dělat. Občas se vytratím z království a procházím se na zemi, je zvláštní, že člověk zapomene, jak vypadá nebe, když je pod zemí. Býval jsem radostné malé dítě, koukal jsem se do oblak, Hope a já jsme byli nerozluční. Všechno se změnilo se schopnostmi. Pořád nevím, co ty její znamenají, ale odložila je a tím pádem já ty její také. Přestoupila a já vypustil školu úplně. Není lehké vypustit představy o vlastním životě, vlastních přátelích a práci a domovu, ale musel jsem. Hope se se mnou přestala bavit, ne že by se mnou vůbec nemluvila, ale jak mě vidí jen občas, došli věci o kterých mluvit. Stal se ze mě vzdálený příbuzný a bolelo to. Vlastní sestru vidíte jen párkrát za rok. Duchové začali mít mnoho očekávání a požadavků, co by chtěli zlepšit a co ne a v podstatě to do vás hučeli od rána do večera. Snažil jsem se jimi nenechat tolik ovlivňovat, ale je to těžké. 

AU....sakra, musím si dávat větší pozor. 

Poznamenal jsem si, když jsem málem narazil do pouliční lampy. A také musím něco vymyslet, nějak se odreagovat, jinak se tady zblázním.

Pohled Hope:

Dneska byl hodně těžký den ve škole, naštěstí jsem přežila. Vešla jsem do předsíně a do obývacího pokoje a sedla si vedle Clarka na gauč.

,,Co dávají?" zeptala jsem se.

,,Simpsonovi" usmál se Clark a slušně se mě zeptal, jak jsem se měla, i když vím, že animovaný seriál ho momentálně zajímal víc než já.

Stručně jsem mu řekla, že mi bylo i lépe. Tony se připravoval na nějaké přijímací zkoušky. Chvilku jsme si z něj i utahovali, že ani pořádně nejí. Zavřel se totiž vždy na několik hodin a nevyšel ani na toaletu, nýbrž pro jídlo nebo pití. Trochu nás to chvílemi i děsilo, ale tak nějak jsme se to naučili časem ignorovat. Po chvíli jsem si konečně oddechla a šla jsem do svého pokoje, který často působil jako dvakrát větší pokoj Harryho Pottera, když bydlel u strýčka a jeho rodiny. Byl malý, ale to mi nevadilo, měla jsem jen špatný pocit. Dneska jsem zkazila jednu písemku a jednu naopak napsala na jedničku. Pak jsem cestou domů narazila do větve stromu a málem si vypíchla oko. Skoro jsem spadla do popelnice a pak mě škrábla kočka a zničila můj šál, takže jsem ho teď musela zašít. Pak jsem šla do obchodu, abych si koupila nějaké pečivo a úplně vyprodáno, tak jsem si koupila mix na dort v hrníčku, když jsem ho teď dala do mikrovlnky, jenže se stalo to, co nikdo nechce, když dělá dort v hrníčku, přetekl a tak budu čistit mikrovlnku. Šla jsem se učit a zatím jsem si ho snědla, alespoň chutnal dobře. Mám špatný pocit ale, jakoby mě někdo sledoval, takový ten paranoidní, kdy se otočím 2 za minutu. Popřemýšlela jsem, jestli na mě třeba nemyslí Wayne, že bych měla ale špatný pocit z Wayna. Chvíli jsem o tom přemýšlela, než mi došlo, že zírám na stránku zápisků z biologie už asi pět minut.

Pohled Petera:

Chtěl jsem Jamesovi vynahradit ty narozeniny, když jsem se ho zeptal, kam by rád jel, začal vykřikovat Hawai, až po krátké debatě pochopil, že tak daleko nepojedeme, tak se už uskromnil a řekl, že by se rád podíval do Paříže. Hned jsme se začali hádat, jestli je to cliché nebo ne. James vyhrál a letíme za pár dní, takže teď už si balím. Jediný problém, přijde mi, že James a moje sestra si, jak si říct, sednou? A nechci být třetí kolo. Po krátkém přemýšlení jsem usoudil, že i kdyby se mé sestře líbil, neexistuje možnost, že James by měl dostatečně velkou mozkovou kapacitu, aby tu informaci pojmul a zformuloval si ji tak, aby ji rozumněl. Takže jsem se rozumněl to neřešit a prostě jet s nimi. James byl nadšený a pořád mluvil o tom, co všechno navštívíme, trochu mi připomínal malé nadšené dítě, co poprvé jede na školní výlet, já si přišel jako otrávený učitel, co se snaží to dítě uklidnit tak, aby nedělalo nepořádek a bylo konečně zticha. Uvidíme jak to tentokrát vyjde no...

Doufám, že se vám nový update líbil, ačkoliv to trvalo dlouho, tak tady je další část. 

Váš

ProfesorY