Stali jsme se X-meny?! 2

Vánoční příběhy/1.část

Pohled Petera:

Protože do kavárny pořád nikdo nepřicházel, povídali jsme si.
James se uklidnil, po mém dlouhém vysvětlování a zrovna mluvil o tom jak jednou na Vánoce, chtěl upéct kuře, ale když onu drůbež vyndal, zjistil, že to byla krůta.
Denisa mluvila o tom, jak vždy slavila svátky s rodinou, ale teď je slaví s Frankem. Bydlí prý spolu, nedaleko kavárny.
Frank vyprávěl o své vlastní tradici. Každý rok "omylem" upustí sklenici na zem. Podle toho jak moc se rozbije, určuje, jaký bude další rok. Když zůstane nerozbitá, bude to mimořádně šťastný rok. Když byl malý shodil omylem sklenici a ta zůstala celá, nerozbitá. Ten rok jeho otci stoupli akcie až do nebe. Takže to začal považovat za šťastnou tradici.
Přišla řada na mě:
,,No já...nemáme asi moc tradicí. Táta odjíždí do práce. Doma jsem sám, většinou nic moc nedělám, až do šesti. Když se táta vrátí tak většinou přinese malý firemní stromek a postaví ho vedle televize, stromek nemá pomalu ani půl metru. Pod něj dáme pár dárků. Najíme se a jdeme spát. Ráno se rozbalí dárky a to je všechno. Ah! Další den odpoledne letím za sestrou, bydlí v Londýně. Studuje tam a má celkem luxusní byt. Dostávám od ní dokonce lepší dárky než od otce. Také se jí snažím dávat dobré dárky, ale ne vždycky mi stačí kapesné na úžasný dárek, tak to je asi všechno." usmál jsem se smutně nad představou, že letos budu nejspíš bez ní. Má srdce ze zlata, ale je hrozně daleko a nevím, jestli mi zůstalo na kartě dostatečně peněz na cestu do Londýna.
Všichni chápavě kývali a věnovali mi lítostivé pohledy.
Nepotřebuji však lítost nebo soucit, nevědí, jaké to je. Každý má své rodiny, které je milují a určitě je později uvidí. I James jistě nějakou má a vrátí se k ní. Se mnou tady tvrdne už asi jen z soucitu. Přece jen, měl práci, než potkal mě. A když ji měl, měl se vrátit do Ameriky, do Atlantic City. Neplánoval zůstat v Galway, neutíkal jako já. Když o tom tak přemýšlím, musím vymyslet, co dál. Ano, pracuji v malé kavárně, abych se uživil, ale potřebuji něco většího. Takhle dlouho nepřežiji. Nájem v Galway je dost drahý, tedy alespoň, co jsem zatím viděl. Není to tu nejčistší, přece jen to je přístav. Musím jet jinam. A teď přichází možnosti.
Dublin přichází v úvahu, ale je to obrovské město. Pak je tu Cork, možná Belfast.                                  

Ale z Galway do Dublinu, byla by to dlouhá cesta. Alespoň na 3 dny. 

Kdybych jel odsud do Corku, tak by to trvalo tak podobně, možná o trochu kratší, ale stejně dlouho, zase okolí tří dnů. Cork však leží na jihu, dost na jihu. Musel bych najít převoz, abych se případně dostal dál, není okolo moc velkých měst a kdyby to nevyšlo a musel bych se vracet, tak by to bylo hodně namáhavé.

Belfast. Skoro dvakrát tak dlouhá cesta. A pak by bylo dost obtížné jet dál. Kratší vzdálenost, ale musel bych přejít přes Skotsko, nebo přes ostrov Man, nevím jestli bych se dostal načerno i tam.

Do Londýna z Corku by se asi dalo lépe. Fishguard, nejspíš malý přístav, cesta by trvala tak dvanáct dní, s cestou do Corku tak patnáct dní a s přestávkami tak dvacet dní.

Z Dublinu do Londýna je asi nejkratší možnost, kolem Liverpoolu. Nejlépe by se cestovalo autem. To však nemám. Zatím jsem zahodil tyto myšlenky. Chci tu zůstat, alespoň na Vánoce...

Pohled Hope:
Loď už zastavuje. Nadšeně se koukám na přístav. Hned jakmile zastavila, jsem vyběhla a skočila na pevninu.
,,Lásko jsem tady!" zakřičela jsem a obrátilo se na mě pár vyděšených lidí.
,,Uklidni se." stoupl si vedle mě Tony.
,,Mám radost no, musím najít Petera a to pronto."
,,Nevím, jestli bude tak nadšený jako ty."
,,Samozřejmě, že bude. Dávám mu druhou šanci."
Tony vypadal celkem překvapeně.
,,Chtěla si říct, ON! Ti dá druhou šanci."
,,To je fuk."

Vydali jsme se všichni ulicemi. Neviděli jsme Petera nikde. Až konečně, jsem zahlédla Petera. V obchůdku.
,,PETER! Tam v té kavárně! Tam na rohu!"

Pohled Petera:
Uslyšel jsme křik z ulice. Otočil jsem se k oknu.
,,Sakra" běžel jsem do kuchyně.
,,Co to děláš?" podivil se mému chování James.
,,Našli mě! Musíte mi pomoct!" vyházel jsem hrnce ze skříňky a vlezl si do ní.
James vzal hrnce a cpal je do jiných skřínek.
Zavřel jsem skříňku, když jsem uslyšel z druhé místnosti zvoneček na dveřích.
,,Dobrý den, jmenuji se Hope Blade, hledám Petera, svého přítele."
Bohužel tohle, bylo moc i na Petera. Rozrazil dveře skříňky vyskočil, vešel do místnosti a zařval:
,,Cože?!" 

,,No, dávám ti druhou šanci, ale jestli to zkazíš i tentokrát, tak je to nadobro." 

Tony se rozkašlal. Jackson vypadal zmateně a můj poslední starý spolubydlící Clark se celkem naštval.

,,To nedá-...druhou šanci? Myslíš to vážně?" zastavil jsem se

,,Ano" usmála se šťastně.

,,Dobře, beru jí a tentokrát to nezkazím." 

Hope se po mé odpovědi rozeběhla s roztaženýma rukama do objetí.

Už to byl jen kousek a já jedním jednoduchým dlouhým krokem ustoupil na stranu a Hope se vřítila do zdi.

,,Za prvé, byla to spíš tvoje chyba nemyslíš? Podvedla jsi mě a předstírala, že ne. Ani ses neobtěžovala mi něco říct, nějak mi to vysvětlit. Vydala jsi se sem, aby jsme se dali zase dohromady? To nemyslíš vážně!"

,,S Tomem mi to moc nevyšlo, myslela jsem, myslela jsem, že bychom se mohli dát zase dohromady." 

,,Takže jsem druhá volba, nebo co? Nevím v jakém světě to žiješ! Ale, nemůžeš jen tak zahazovat lidi a čekat, že se k tobě jen tak vrátí. Všechno není jenom o tobě. Každý má právo na volbu. Čekala jsi snad, že přijdeš a řekneš "Dám ti druhou šanci" a já ti skočím kolem krku?! Jsi sobecká. Místo normální omluvy, která je na místě, si sem přijdeš a děláš ze sebe oběť. Kolik ti je? Sedm?"

Pohled Hope:

,,...Kolik ti je? Sedm?"

Po tomhle proslovu jsem oněměla. Nemohla jsem tomu uvěřit, on...ne! Mýlí se! 

Zvedla jsem se. Vzala jsem jeden hrnek ze stolu a praštila s ním o zem. Zvedla jsem hlavu a ušklíbla se nad Peterovým výrazem. Obešla jsem ho a strčila jsem do něj ramenem a kráčela ven. Naštvaně jsem práskla dveřmi a odběhla jsem za roh. Rozbrečela jsem se a sedla jsem si na zem.

Proč?

Tak, to je pro dnešek vše. Snad se vám kapitola líbila. Doufám, že si užíváte svátky a relaxujete. Veselé Vánoce

Váš 

ProfesorY