Stali jsme se X-meny?! 2

Nový začátek

Pohled Hope:
Cesta zpátky do Atlantic city mi přišla jako roky. Tony nám neustále vynadával a vysvětloval, co jsme udělali špatně.
Nejdřív jsem na něj byla uražená, pak naštvaná a popírala jsem, všechno co říká. Poté jsem si to pomalu uvědomovovala. Pak...jsem cítila vinu.
Několik dnů jsem si to vyčítala, i cestu autem jsem si to vyčítala.
Když jsme zastavili před domem tří kluků, Tony vyšel a ani se na mě nepodíval. Clark se na mě smutně usmál a šeptl:
,,Promiň, že to nevyšlo podle plánu."
Jediný Jackson stále seděl v autě na zadní sedačce, ale beze slova vystoupil a přesedl si na řidičovo místo.
,,Co to děláš?" zeptala jsem se zmateně.
,,Víš, mám tě rád Hope, nechtěla by ses ještě někdy vidět?"
,,Jako přátelé."
,,No...třeba i něco víc?"
V ten moment jsem se rozhodla.
,,Ven!"
,,Ale-"
,,VEN!"
Odešel a práskl dveřmi.
Zabořila jsem hlavu do palubní desky.
,,Proč?"
Kéž by zmizel...
,,Ááááá! JACKSONE TY MIZÍŠ!"
Zvedla jsem hlavu a vysedla z auta a vydala se do bytu, kde na sedačce ležel traumatizovaný Clark, ve dveřích vedle mě překvapený Tony a na zemi leželo Jacksonovo oblečení a boty.
,,Kde je?" otočila jsem se na Tonyho, co se mnou odmítal mluvit, pak tedy na Clarka.
,,Nevím, přišel naštvaný sem, chtěl jít do kuchyně a najednou začal mizet."
Hope se rychle otočila, nasedla do auta a rozjela se. Nejela domů, jela za Profesorem X.
Když dojela před obrovskou vilu, vyběhla schody a zazvonila. Otevřel jí Logan. Odtlačila ho a běžela do obýváku, kde seděl.
,,Zdravím tě Hope, vidím, že ses vrátila ze své cesty. Byla úspěšná?"
,,Přečtěte mi mysl."
,,Pro-"
,,Přečtěte mi mysl!"
Profesor učinil, jak žádáno.
Za chvíli se zastavil a svraštil čelo a otevřel oči. Vyčkávala jsem, co bude.
,,Obávám se, že jsme se měli soustředit na tvou schopnost nechat věci a lidi mizet mnohem dřív."

(Moji čtenáři ví, jak miluji cliffhangry)

Pohled Petera:
Let letadlem byl celkem krátký, přesto však únavný, takže vás ho ušetřím.
V Londýně silně pršelo. Šel jsem na adresu své sestry. Bydlela v jedné z menších ulic. Zazvonil jsem. Zanedlouho mi otevřela moje starší sestra.
Naposledy, když jsem jí viděl, měla vlasy obarvené na černo a nosila jen šedé oblečení.
Dneska tomu bylo jinak. Měla své blonďaté vlasy, zato její oblečení zářilo všemi možnými barvamu. Kalhoty měla černé s duhovým páskem a stála tu v černých teniskách.
,,Ahoj. Ehm...mohli bychom tu u tebe zůstat?" zeptal jsem se pomalu.
,,"Táta" tě vykopl?"
,,No, ne...v podstatě jsem utekl?"
,,To je skvělé! Už věky ti říkám, abys zůstal tady u mě! Konečně! Stará se o tebe hrozně! Jen se koukni na sebe, si hubenější než já! Jsem tak ráda, že jsi tu!" objala mě.
James stál vedle nás a tak koukal po okolí, aby si nepřipadal moc trapně.
Všiml jsem si ho a poklepal jsem sestře na rameno a ta se podívala na Jamese, zasmála se a podrbala se na zátylku.
,,Promiň, nevšimla jsem si tě. Jistě oba vás uvítám. Já jsem Lea Corner." natáhla k Jamesovi ruku.
James ji vděčně přijal, rád, že nezůstal přehlížen a rád, že nemusí zůstat na ulici.
,,Mě stačí James, máte pro nás vůbec místo slečno Corner?" zeptal se James slušně, nacož se Lea rozesmála.
,,Jistě, že mám. A mě také stačí Lea, Jamesi." uklidnila se a usmála.
Oba tam stáli a usmívali se na sebe.
,,Ehm...tak půjdeme nahoru?" narušil jsem ticho.
Oba jakoby se probudili z tranzu.
,,Jo." vyhrkli oba zároveň
Všichni jsme se začali smát a pak se vydali nahoru do sestřina apartmá.
Měla ho velké stylem podobným Deco art, ale našel jsem i asi dva obrazy spíše impresionistické. Moje sestra má celkem ráda umění. Debatami o něm mě ovšem šetří, protože chápe, že mě moc nezajímá, sice jím nepohrdám, ale moc ho nemusím, styly ovšem znám, protože to jediné se mě donutila naučit.
Moje sestra byla vůbec umělecký typ, ale nikdy ne moc sportovní. Já si o sobě taky nemyslel, jako o sportovci, ale mám sporty rád. Rád plavu a lyžuji. Nejdou mi týmové hry, ale rád zkusím jakkýkoliv sport. Kdysi jsem zkoušel lukostřelectví, ale můj otec mi nechtěl koupit luk, takže jsem musel skončit.
,,Petere?"
Otočil jsem se na Jamese.
,,Ano, co se děje?"
,,Zastavil ses a nereagoval." zasmál se.
,,Tak kluci, jeden bude spát v pokoji pro hosty a druhý buď vedle něj, nevím jak velcí přátelé jste, nebo tady na gauči."
Podívali jsme se na sebe s Jamesem a pak rozhodli, že to spolu vydržím. Stejně ta postel pro hosty je podle mě alespoň pro dva, ba pro tři. Je obrovská a hrozně měkká.
Zatímco jsme se s Jamesem zabydlovali, šla Lea připravit večeři.
,,Balkón!" vykřikl James a prodloužil ó, pro dramatický efekt. Zasmál jsem se.
,,Máš rád balkóny, jo? Nějaká historka na sdílení?" ušklíbl jsem se.
,,Ne, to ne. Mám rád spíš ty výhledy." řekl s úsměvem a rozešel se k balkónu, co ho tolik uchvátil.
Šel jsem za ním. Chvíli jsme si povídali, než se James omluvil, že si asi půjde před večeří na chvilku zdřímnout, unaven z letu.
Opřel jsem se o zábradlí a povzdechl si.
Výhled byl krásný. Jasná obloha, hvězdy i měsíc jakoby na dosah ruky. I když vím, že nejsou a je to dětinské a hloupé zkusil jsem natáhnout ruku a chytit měsíc do ruky. Sám sobě jsem se potom vysmál a jen prohlížel výhled na město. Všude svítili světla, červená, modrá, bílá, žlutá a další.
Mrakodrapy, paneláky, viděl jsem i London Eye a kousek Big Ben, ah, tak se jim přece neříká, Petere. Hledal jsem pravý název, ale ten mi vyklouzl. Koukl jsme dolů z balkónu a uviděl stromy, listy, zelená, připomnělo mi to Hope.
Pořád si slepě myslí, že jednala správně? Ptal jsem se na různé otázky a pak se zeptal na jednu, kterou jsem dlouho zvažoval. Odpustil jsem jí? Ano, odpustil, sice s ní už vztah nikdy nebudu chtít a pochybuji, že bych snesl, abych se s ní přátelil, ale odpustil jsem jí.
Hlavně, protože i když mě to bolelo a byl to hlavní důvod mého odchodu, přivedlo mě to sem a lepší věc, než být s kamarádem a sestrou na místě jako toto snad není.
Hned jak jsem Hope odpustil, jakoby její jméno i osoba pro mě ztratili jakýkoliv význam. Jakoby mi spadl kámen ze srdce. Byl jsem šťastný.
Sám k sobě jsem se usmál, nad tím, jak málá věc mi udělala radost.
Zrovna v ten moment jsme uslyšel sestru, jak volá, že je večeře.
Vzbudil jsem Jamese a šel do kuchyně. Sestra má stůl a čtyři barové židle, vyhoupl jsem se na jednu a podíval se na čínské nudle s kuřecím masem. Lea miluje asijskou kuchyni.
,,Dáš si k pití aloe vera, nebo pomeranč?"
,,Aloe vera." odpověděl jsem a napil se džusu, co postavila přede mě.
James si dal pomerančový a všichni jsme se pustili do jídla.
Dlouho jsme si povídali, ale nejsem si jistý, jak dlouho James a Lea, protože jsem šel spát dřív.

Tak, to je pro dnešní kapitolu vše, promintě, že trvala tak dlouho 😅

Váš

ProfesorY