Stali jsme se X-meny?! 2

Rozbitý diplej

Pohled Hope:
Rozhodla jsem se pro útěk. Jenom myslím na jednu věc, co Tom? Už jsme spolu asi dva týdny, nemůžu jen tak utéct.
Sedla jsem na autobus a jela za Tomem....

,,Ne, proč bys jela do Glasgow?" vypadal opravdu zmateně.
,,Abych se sešla s kamarádem." řekla jsem a doufala, že tak by to vzal i Peter, když ten vztah nevyšel.
,,Nemůže on jet sem?"
,,Nemůže? Bude mít narozeniny, chci ho překvapit." vymyslela jsem výmluvu, ale něco uvnitř mi něco nedávalo smysl. Tomovi nevadilo, že se mám setkat s "kamarádem", vadilo mu, že bych tu chvíli nebyla. Proč tak trval, abych s ním zůstala.
Tenhle vztah začíná být vyčerpající. Vidíme se každý den. Hrozně často spolu jsme a chodíme hrozně často na rande. Nikdy mi Tom nepřišel jako ten závislý ve vztahu.
Chvilku jsme ještě mluvili, potom si Tom odskočil a tak jsem si jen sedla na pohovku.
Vedle mě zapípal Tomův mobil.
,,Tome přiš-" brala jsem telefon do ruky a zastavila jsem se, když na displeji ve zprávě někdo psal moje jméno, aw, on jim o mě řekl.

Otevřela jsem skupinový chat: (ne z příběhu nebude chat story, jen tenhle kousek)
Elias- Tak co Hope, Tome?
Phillip- Jn, ta bude zničená, až se s ní rozejdeš. Přece jen už jen asi dva týdny. Ale půlku už máš za sebou.

Zastavila jsem se a zírala na displej. Jela jsem výš v historii.

Elias-
Takže pravidla-
Sbalíš Hope, budeš s ní měsíc, během toho měsíce, každý den fotka jako důkaz, že jste spolu byli a párkrát na rande půjdete. Potom jí odkopni. Když vyhrajeme sto dolarů, pokud prohrajeme, dostaneš to ty.

Tom- Jen když nebude ve vážném vztahu.

Elias- Platí.

Tom- Platí.

Nemůžu tomu uvěřit, ten ten ten...ani slova nemohla popsat jak jsem se cítila.
Měla jsem zůstat s Peterem. Měla jsem zavřít Tomovi před nosem a říct, že jsem zabraná.

,,Hope?"

Otočila jsem se na Toma, bez výrazu v tváři.

Chvíli jsme na sebe zírali.

,,Můžu to vysvětlit." řekl a já nemohla uvěřit, že si myslí, že jsem ještě hloupější, abych to nepochopila.

Telefonem v ruce jsem, co největší silou jsme mohla, praštila o zem.
Sklíčko se roztříštilo na kousky, možná i displej.

,,Rozbilas mi mobil! Jak jsi mohla?!" zařval, ale já věděla, že není v právu.

,,Tys mi rozbil srdce a možná i někomu dalšímu! Někomu, kdo mě měl rád kvůli mě, ne sázce. Někdo, kdo si to nezasloužil, někdo za kým musím jet a možná už se ani nikdy nevrátím!" zařvala jsem v odpověď. Popadla jsem tašku a běžela pryč z toho domu.

Tomovím rodičům, které jsem potkala na chodbě s tácem sušenek, jsem řekla jen:
,,Měli by jste si promluvit s vaším synem."
Nečekala jsem na jejich odpověď a dál utíkala. Musím za Peterovým kamarádem.

,,Poslední zastávka, slečno"
vzbudil mě hlas a při vzhlédnutí nahoru jsem zjistila, že patří řidiči autobusu.

Zvedla jsem se a běžela k Peterovu domu.
Všude okolo vysely plakáty s Peterovou fotkou.
Zazvonila jsem.
Otevřel mi ten kluk, co mi vrazil.

,,Co tu chceš?" zeptal se a v pozadí byly slyšet další dva hlasy.

,,Vím, kde je Peter."

Pohled Wayna:

Jakmile jsem byl podzemí, bylo mi líp.
Přemýšlel jsem, co se stane s Hope a jejím plánem na útěk. Svěřila se mi, ale nesouhlasila, abych jel s ní. Trochu mě to zklamalo. Navíc za týden by měla začít její výuka v Xavierově škole.

Pohled Hope:
Vyjeli jsme hned jak jsem větu dořekla. Jeden z Peterových kamarádů sháněl trajekt a druhý řídil, třetí volal jeho otci. Na to jsem úplně zapomněla. Lépe řečeno, nikdy jsem se nezajímala o Peterovi rodiče. Zajímá mě proč nezmiňují jeho mamku, rozvedli se?

Jeli jsme po prázdné noční dálnici, když jsem něco spatřila:
,,Zastav!"
Kamarád rychle zastavil a všichni se podívali na mě.
Vystoupila jsem z auta a vzala do ruky Peterův mobil.
Vrátila jsem se do auta a ukázala jim svůj důkaz.
,,Je to jasné, jel tudy." řekla jsem.

Pohled Petera:
Chodil jsem po palubě sem a tam a přemýšlel. Co bychom mohli dělat v Glasgow?
Mohl bych dělat číšníka v baru, kdyby mi patnáct a měl bych doklady.
Bude to těžké, přežít.
Doufám, že to nedopadne tak, že James bude pracovat a já jen "doma". To bych vážně nechtěl. Zkoušel jsem  vymyslet nějakou práci. O žadné jsem nevěděl.
,,Jestli přemýšlíš o práci, něco jsem vám zajistil." otočil jsem se a překvapeně zíral na kapitána.
Zasmál se:
,,Mám kamaráda, vlastní docela populární kavárnu. Můžete tam oba pracovat, věk mu nevadí a doklady nepotřebuje. Taky vím, kde sežente celkem levný, ale luxusní menší byty."
V tuhle chvíli jsem ho doslova uškrtil objetím. I když mě odstrčil na zem a já to čekal, tak jsem se uvnitř pořád radoval.
James zrovna vyšel a jeho jsem také obejmul a nadšeně mu řekl dobré zprávy. A zrovna včas, loď zahoukala a kotva spadla.

To bylo pro dnešní kapitolu vše, snad se vám líbila.

Váš

ProfesorY