Stali jsme se X-meny?! 2

Tom

Peter-
Zíral jsem na něj a on na mě.
,,Ehm...půjdeš dál?" zeptal se
,,Je Hope doma? A kdo vůbec jsi?!" začínal jsem být naštvaný a hluboko v duši doufal, že je to kamarád nebo příbuzný.
,,Já jsem Tom a ano je doma," odpověděl zmateně ,,ale spíš mi řekni kdo jsi ty?" obrátil to
,,Já jsem Peter a jsem přítel Hope"
,,Aha, jako kámoš, tak to pojď dá-"
,,Ne jako kámoš, prostě s ní chodím a ty mi řekni v jakém vztahu s ní jsi ty"
,,J-já jsem kamarád...Hope nikdy neřekla, že s někým chodí." poslední část jsem skoro neslyšel. Ale přesto mi došlo, co to řekl.
Vyšli jsme schody do bytu a první dojem z místa, kde Hope bydlí, navždy zůstane otec Hope, silná rána a nálet na zeď.

Pohled Hope-
Je to už den od autonehody a Wayne se stále pohřešuje.
,,Proč?!" Bouchla jsem co největší silou do zdi, ale na ní se objevila jen slabá prasklinka. Zato já jsem se hroutila k zemi a brečela.
Uslyšela jsem zvonek a pochybuju, že táta, který staví případný hrob pro bratra, si toho všiml. Mamka si stále Wayna nepamatuje.
Setřela jsem si slzy a umyla obličej. Chci zůstat silná nechci vypadat, že potřebuju psychologa, otec už mi nabízel.
Běžela jsem ze schodů a doufala, že tam stojí třeba Peter. Ten by mě teď možná dokázal i rozesmát. K mému překvapení tam stál někdo jiný, Tom, můj bývalý spolužák z lavice z bývalé škole. Šla jsem mu otevřít a přitom se pořád divila, jak ví, že tu bydlím a proč tady vůbec je. Nikdy jsme nějací přátelé nebyli.
,,Ahoj, co tu děláš?" otevřela jsem
,,No... zaslehl jsem, že se pohřešuje tvůj bratr a chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku"
,,Proč zrovna já?"
,,T-toťiž...já ti nikdy nic nenaznačil, protože jsem se bál, pamatuješ jak jsem mluvil s tvým bratrem? Já...ptal jsem se na věci, co máš ráda, víš já jsem do tebe asi zamilovaný. Chtěl jsem ti to říct hned den po tom, ale ty jsi nepřicházela a když jsem se zeptal tvého bratra a učitelky, zjistil jsem, že tě přehodili na jinou školu. Ale mě to nevadí. Může to fungovat" byl celý červený a začal se ke mě naklánět
,,Ehm co může fungovat" nepochopila jsem
,,No náš vztah" řekl a rychle se ke mě nahnul a sakra, připadá mi jako, bych podvedla Petera. Já se neodtrhla, nešlo to. Když jsem políbila Petera, bylo to skvělé, ale tohle bylo ještě lepší.
Koho miluju já?
Tom mě vzal do náručí, zatočil a přes mé protesty se mnou vynášel schody.
,,Dej mě dolů! Umím chodit sama" zasmála jsem se.
,,Ale ne, navíc si musíš odpočinout, vsadím se, že jsi od toho nespala"
Dál jsem nic namítat nemohla, měl pravdu.
Otevřel dveře a hned nás přivítal táta.
,,Tome!" vykřikl hned radostně.
,,Moment, vy se znáte?" zmátli mě.
,, No ovšem, Tom je syn mého kamaráda. Bere ho s sebou na kuželky, když jdeme s chlapama hrát. Je to moc milý a hodný hoch." prohlásil táta.
,,Gratuluji! Konečně jste se dali dohromady." zakřičel a šel pokračovat ve vytváření hrobu.
,,Asi nás musel vidět" zasmál se Tom a odnesl mě do pokoje. Položil na postel a přikryl dekou. Tom zůstal s tím, že na mě bude dohlížet a zatímco se prospím, tak si bude číst knihu.

Tom-
Hope hned usla. Za chvíli jsem uslyšel zvonek. Šel jsem otevřít. Stál tam kluk, asi o rok starší, v odhadování věku, jsem dobrý.
,,Ehm...půjdeš dál?" zeptal jsem se
,,Je Hope doma? A kdo vůbec jsi?!" řekl.
,,Já jsem Tom a ano je doma," řekl jsem nakonec ,,ale spíš mi řekni kdo jsi ty?" obrátil jsem karty
,,Já jsem Peter a jsem přítel Hope"
,,Aha, jako kámoš, tak to pojď dá-"
,,Ne jako kámoš, prostě s ní chodím a ty mi řekni v jakém vztahu s ní jsi ty"
,,J-já jsem kamarád...Hope nikdy neřekla, že s někým chodí."
Nemohl jsem tomu uvěřit. Vždyť jsme se políbili, myslel jsem že pro ni něco znamenám, myslel jsem, že mě má taky ráda. A najednou se tu objeví kluk, co tvrdí, že s ní chodí.
,,Jak dlouho jste spolu?" zeptal jsem se cestou do schodů.
,,No nějaký ten pátek to bude" zasmál se, já se nesmál.
Otevřeli jsme dveře a údajného Petera vzal pan Blade za límec a hodil s ním vší silou o zeď. V tom přiběhla Hope.

Hope-
Slyšela jsem ránu a tak jsem běžela do chodby a spatřila jsem Petera, který se právě sesunul po zdi, tátu co se nad ním sklání a Toma, který to zmateně pozoruje.
,,Hope! Řekni mi, že jsi se s ním rozešla! Prosím" řekl otec
,,Takže je to pravda vy jste vážně pár! Já myslel, že pro tebe něco znamenám!" vykřikl Tom
,,Cože?! Hope ty jsi mě podvedla?!" řekl Peter
,,NE! Všechno je jinak!"

Wayne-
Duch! Uvolnil jsem bariéru a změnil se v černou postavu. Akorát jsem prý jiný, hlavní duch řekl, že mám stále fialové oči, možná je to jen tím, že jsem poloduch. Kráčel jsem skrz kameny a snažil se najít krystal a trůn. Je to jako chodit po tmě doma, když vypadne proud a vy hledáte baterku, kterou nevíte, kam jste položili.
Najednou jsem uviděl něco poblikávat. To musí být ono! Šel jsem blíž a krystal začínal svítit celkově. Už jen jeden krok.
Dotkl jsem se toho a světlo se rozlilo všude. Kameny se začínali zvedat, diamanty, drahokamy, zlato, sloupy strop, vše se obnovovalo.
Bylo to nádherné, když jsem zjistil, že se vše obnovilo, pustil jsem krystal a otočil se k radostným duchům.
Začali mě vyhazovat do vzduchu, jako bych něco vyhrál.
Nasadili mi korunu a učili mě kralovat, používat schopnosti a po dlouhém dni, mi přidělili královskou ložnici.
Seděl jsem na posteli a frustrovaně si prohrábl vlasy, je tohle, co budu v životě dělat? Budu kralovat?
Uslyšel jsem klepání.
,,Dále" řekl jsem
,,Těžký den, co? Jen jsem ti chtěl říct, že máš plno času rozhodnout se jestli tu zůstaneš s námi a budeš králem. Nechceme tě stresovat. Je to na tobě. Dobrou noc, Wayne."
,,Dobrou noc." usmál jsem se a nechal se unést lákavým spánkem.

Tak to je dneska vše. Snad se vám kapitola líbila.

Váš
ProfesorY