Stali jsme se X-meny?! 2

Jater <3

  Pohled Petera-
Babka vypadala děsivě. Ale hned jak jí někdo podal krabičku, spokojeně si mlaskla. Posadila se do židle v čele a začala jíst čokoládovovanilkový pudink. Vzhlédla a podívala se na mě.
,,Pojď se posadit hošánku." vstala a šouravým krokem se blížela ke mě. Rozhodl jsem se pro židli naproti té v čele, vzhledem k tomu, že jako jediná nebyla obsazená.
Babka ke mě přišla, a přistrčila mě k židli a já si radši sedl. Nechtěl jsem způsobit víc problémů, než se mi už vytvořit povedlo.
,,Jsem Joula, matka kapitána." představila se a nastavila ruku k políbení.
,,Těší mě, Peter." potřásl jsem její rukou a posadil jsem se.
Divně se na mě podívala a pak se zasmála.

Nikdo nic od chvíle, kdy jsem vstoupil, neříkal a tak jsem také mlčel. 

,,Dneska bylo více zamračeno než včera." řekl nakonec James a já zvedl hlavu od své porce, kterou mi přidělili. 

Nebyl jsem sám, všichni na něj koukali a nikdo nic do toho trapného ticha neříkal. Projevil jsem lítost a tak jsem se pokusil rozvést jeho větu, aby to ticho skončilo.

,,Jo, to jo. Myslíte, že tak bude i zítra?" nadnesl jsem otázku a čekal na odpověď a zase ticho.

Najednou si, ale malý chlapeček stoupl na židli a začal křičet:

,,Oni jsou vážně spolu! Vidíte? Doplňují se. Awww" to zato rozběhlo diskusi.

,,Takže máme na palubě gaye?"

,,Kdy bude svatba?"

,,Collinsovi"

,,Sláva, že to přiznali."

,,Já si říkal, proč by na palubu jen tak někoho pustil, byl to jeho přítel!"

,,STOP!" zařval James.

,,Není to můj přítel!" vypadal hodně naštvaně.

Jen jsem mlčky čekal, co se bude dít dál.

,,Ale je! Nebojte, zítra budeme v Glasgow a vy hrdličky už můžete vypadnout."

Zakoulel jsem očima, ale hned se rozveselil.

,,Už zítra?" usmál jsem se.

,,Ano, chcete si posunout termín?"

,,Termín?"

,,Svatby, JATER!" usmál se malý chlapeček.

Zamrkal jsem a snažil se uklidnit.

,,No ano! Svatba." zasmál jsem se a všichni se zaradovali.

James na mě zíral a já jsem mu věnoval pohled: Hraj to se mnou!

,,Ale taky se o tom tím pádem musíme i domluvit." popadl jsem James za loket.

Všichni vypadali jako že čekají pusu. Skepticky jsme se na sebe podívali a...

Pohled Hope:

Po dlouhém procesu vracení vzpomínek si mamka opět Wayna pamatovala a po vysvětlení všeho, co se stalo, se Wayne vytratil zpátky k duchům, aby něco dořešili, či co.

Já jsem se snažila vysvětlit rodičům svou situaci. Mamka by mě nechala, ale pak tu byl i otec. Proto jsem se rozhodla, co udělám...uteču.

Pohled Petera:

Propletl jsem si s Jamesem prsty a snažil se tvářit šťastně. Bylo to trapné. James to ale posunul ještě víc, vzal mě kolem pasu a vydal se se mnou z místnosti dveřmi, kterými vešla babka. 

Jakmile jsme byli za dveřmi odstrčil jsem Jamese.

,,Takže. Půjdeme ven a zahrajeme dramatický rozchod. Budou si myslet, že jsme se rozešli a tak nás nechají, aby "neranili naše city"." podíval jsem se na něj a on se snažil vstřebat moje slova.

,,Dobře."

Vymysleli jsme o čem zhruba konverzace bude a začali se hádat.

,,Jak to myslíš? Svatební šaty budu na sobě mít já!" zařval jsem, tak aby mě sto procentně slyšeli.

,,Ne, dohodli jsme se, že ty budeš mít oblek a já šaty!"

,,Jsem mladší." namítl jsem.

,,To nevadí. Na věk se nehledí!"

,,Jamesi! Proč jsi tak nezodpovědný!"

,,Nezodpovědný?! Já?! Tobě ani není osmnáct! Takže si mě technicky nemůžeš vzít, ale stejně tuhle  šarádu hrajeme."

,,Neříkej to! Ještě to někdo uslyší! Jsi takový idiot. Já se s tebou rozcházím! Hned jak tahle loď zakotví, už mě nikdy neuvidíš a budeš litovat!" zakřičel jsem a myslel, že se rozesměji a tak jsem si představil místo Jamese jedinou osobu, která tam šla...Hope.

Slzy mi začaly stékat a i přes mou snahu je zastavit, nešlo to a James si nejspíš myslel, že jsem se do hraní pořádně opřel a tak taky přitvrdil, bohužel pro mě to v tu chvíli nebyl on.

,,A já tě nenávidím! Nikdy jsem tě nemiloval-a! Nestojíš za mojí lásku! Měj se." řekla a naštvaně odkráčela.

Otočil jsem se za mizející Hope, ale dveře se okamžitě zavřeli, stál jsem tam jako opařený. Najednou mě něco táhlo, táhlo mě to ke kraji lodi. 

,,Ne!"  

Snažím se chytit čehokoliv po cestě, ale nic tu není. Táhne mě černá hmota. 

,,Co to je?!" nemohl jsem mluvit? Slyšel jsem se jen v mysli.

,,Jsme tvé myšlenky"

,,Ale já nechci poslouchat myšlenky! Jen mozek! A srdce!"

,,To samé říká tvé srdce" táhlo mě to ještě víc.

,,Petere!" zakřičel nějaký  hlas za mnou.

Otočil jsem. Stál tam James s vyděšeným výrazem. Z dveří za ním vykukovali všichni od stolu.

James ke mě přišel dřív.

,,Řekl jsem jim pravdu a asi mi už věří, j-já...promiň, myslel jsem, že skočíš. Rozbrečel jsi se a pak jsi odešel ven a pořád si se blížil k zábradlí. Já myslel, že i skočíš. Promiň. Jsi pro mě dobrý kamarád. I když se neznáme zas tak dlouho. Nechci ztratit kamaráda." řekl a vypadal smutně.

,,Nic se nestalo, jen...špatné vzpomínky. Mluvil jsi hrozně reálně. Pohnulo to se mnou až moc. Promiň, že jsem tě vyděsil." s těmito slovy jsme se vrátili do jídelny a už se normálně najedli.

Tak, dnešní kapitola je trošku jiná snad se vám líbila. 

Váš 

ProfesorY