Stali jsme se X-meny?! 2

Životní styl

Pohled Hope:
Od mého sezení s Profesorem uběhlo několik týdnů. Začala jsem lépe ovládat svoje schopnosti a za pomoci Jean, jsem dostala Jacksona zpátky do reálného světa.
To ovšem neni jediná věc, co jsem udělala. Rozhodla jsem se pozměnit celý svůj život.
Trvalo to dlouho, ale dostala jsem se přes Petera. Rozhodla jsem se však, ze chci zůstat na delší dobu sama a vyrovnat se sama se sebou.
Začala jsem jíst zdravěji, chodit víc ven, cvičit a začala jsme hrát florbal. 
Dokonce jsem se rozhodla, že si najdu brigádu. O víkendech pracuji v restauraci jako číšnice. Práci tam jsem si skutečně zamilovala. Chodí tam samí milí lidé.
Za peníze vyděláné z práce jsem si začala předělávat pokoj. Sem tam jsem vyměnila kus nábytku za nový.
Co se týče Wayna, pořád navštěvuje nás, ale častěji je v podzemí, i když mi hrozně chybí. Matka a táta se opět usmířili, ale táta a já spolu moc nevycházíme. Nelíbí se mu nic, co udělám, snažím se však zůstat pozitivní. Ovšem musím uznat, že se na jeho chování ke mě asi podílí jeho auto.
Na Petera ještě někdy myslím, vím, že mu nemůžu napsat, abych se mu omluvila a znovu za ním už nejedu. Pak mě napadl dobrý nápad. Sebrala jsem odvahu a jela za Tonym.
,,Ahoj." zasmála jsem se nervózně, Tony se tvářil, jakoby mě chtěl zabít.
,,Víš, uvědomila jsem si, že jsem se chovala jako blázen, asi to prostě patří k mé povaze, ale chci se polepšit. Potřebovala bych tu adresu Peterovi sestry, abych se mu mohla omluvit, alespoň dopisem. Vím, že mi asi už nikdy neodpustí, ale chci to zkusit, abych mohla s čistým svědomím opustit myšlenky na něj." řekla jsem a čekala jsem, co odpoví.
Na odpověď se zasmál a pustil mě dovnitř.
Šli jsme do obýváku, kde seděl Jackson a Clark.
Tony šel psát adresu na papírek a Jackson s Clarkem se na mě tázavěl podívali.
,,Co tu ještě chceš?" vyprskl Jackson, až jsem se musela zasmát.
,,Nejsem tu kvůli tobě, žijí tu i další lidé, víš?" řekla jsem se smíchem.
,,Ale-"
,,Nech jí být." promluvil Clark.
Jackson se zvedl a odešel.
,,Tady je ta adresa. Jacksona si nevšímej, je pořád trochu nevrlý z toho zmizení. Navíc, bude se stěhovat ke svým rodičům. Budeme shánět dalšího spolubydlícího. Potřebuješ ještě něco?" řekl Tony a podal mi kousek papíru.
Přečetla jsem si adresu a pak se zamyslela.
,,Potřebujete nového spolubydlícího? Vzali byste kohokoliv?" podívala jsem se na něj.
,,Asi ano, protože jsme dost zoufalí, dali jsme inzerát na pár sociálních sítí, ale všichni žijí moc dalek-" došlo mu, co jsem tím myslela.
,,Jestli už se nebudeš chovat jako sobecký blázen, tak si sbal tašky a máme našeho spolubydlícího." usmál se Clark a Tony souhlasně zakýval hlavou.
Domluvili jsme se, že bych se případně nastěhovala druhý den, ale musím se domluvit s rodičemi.
Chtěli poznat mé spolubydlící. Tak se stalo. Takže sedím u stolu s oběma rodiči, salátem k večeři a čekáme na moje potencionální splubydlící.
Netrvá to dlouho a zazvoní zvonek. Otec jde otevřít. Za chvíli do místnosti všichni tři vejdou a usadí se ke stolu.
Matka a otec v čele, Tony s Clarkem na jedné straně a já na druhé.
,,Takže, váš věk, adresu a jména už známe. Povězte nám. Jak jste poznali naši dceru a jak dlouho ji znáte?"
Složila jsem hlavu do dlaní nad matčinou otázkou.
Tony úplně v klidu odpověděl.
,,Chodila s naším kamarádem a když pak zmizel, pomohla nám ho opět najít. Nevím přesně, pár měsíců, možná?" odpověděl, čekaje na další otázku.
,,Máš přítelkyni?" zeptala se matka.
,,Ne, nemám. Ale rozhodně neplánuju chodit s vaší dcerou." rozesmál se.
,,A ty?" zeptal se otec a otočil pohled na Clarka.
,,Já mám přítelkyni, bohužel, nežije v Americe, ale rozhodně s ní hodlám zůstat."
Po několika dalších otázkách to rodičům stačilo.
Šla jsem do pokoje a zabalila jsem si kufr, jako provizorní zavazadlo. Kluci mi pomohli odnosit některý nábytek, abych neměla zatím úplně prázdný pokoj, Jackson si všechen nábytek odvezl. Takže dnes budu spát ještě doma.
Před spaním jsme vzala tužku a papír a začala jsem psát.
Milý Petere,
mrzí mě, jak jsem se zachovala. Mrzí mě, že jsem tě vůbec podvedla a pak jela, abych tě získala zpět. Nejsem nejspíš připravená na vztah. Měla jsem to vědět už dávno. Snažím se zlepšit, což pochopitelně nepůjde hned. Nechci se s tebou však loučit jako s nepřítelem, proto žádám tvé odpuštění a loučím se s tebou navždy, ať už tedy v dobrém, či zlém. To je jen tvé rozhodnutí. Přeji ti hodně štěstí v životě. Přeji ti, aby sis našel lepší dívku, než jsem já a abys s ní byl šťastný. Samozřejmě, je to tvé rozhodnutí, ale zkrátka, přeji ti lepší život a doufám, že ho najdeš, ať už kdekoliv.

Tvá (snad) neutrální kamarádka,

Hope

K dopisu jsem přihodila papírek se svojí adresou pro odpověď.                     Dopis jsem hodila do schránky. Teď už jen budu čekat, jestli přijde odpověď.

Tak to je pro dnešní kapitolu vše.
Doufám, že si užíváte víkend.

Váš
ProfesorY