Stali jsme se X-meny?! 2

Rozsedlá sklenička

Pohled Hope:

Hope nastavila přezdívku neznámého čísla na Peter💚💚💚

Peter💚💚💚: Ohhh takže už mám srdíčka? ;) Ale proč zelený?

Hope: Zelená je moje oblíbená barva
:3 Máš proti ní snad něco?

Peter💚💚💚 nastavil přezdívku Hope na Zelenina🌿sro

Zelenina🌿sro: Zmetku...

Peter💚💚💚: XD

Peter💚💚💚 nastavil přezdívku Zelenina🌿sro na Hope🌎

Hope🌎: Lepší :)

Peter💚💚💚: Nemáš zač

Ještě chvíli jsme si psali, ale pak přišla mamka, ze je večeře.
K mému překvapeni na talíři ležel řízek s bramborovou kaší...mňam
Wayne se prý pořád cítí špatně a tak mu mamka jídlo radši odnesla do pokoje.
Dalších pár dnů proběhlo jako voda. Vždy jsem se bavila s Terkou a Peterem. Tajně jsme se vždy vyplížili na chodbu a procházeli jí společně. Po konci vyučování mě Peter překecal, abych zavřela oči a šla za ním, ale na otázku proč, vždy odvětil ,,překvapení"
Už jsme byli vážně vysoko. Otevřel nějaké dveře a já ucítila vítr. Hlavou mi začaly běhat takové ty hloupé myšlenky jako- Co když mě shodí ze střechy? Co když mě unese? Znásilní? Okrade?- a tak.
Ale zatlačila jsem je do pozadí mysli. Ne, já Peterovi věřím. Vedl mě za ruku  a já cítila vzduch.
,,Můžeš" otevřela jsem oči
A viděla jsem celé město. Stála jsem na vrcholu střechy. Otočila jsem se, abych se podívala okolo sebe. Byl to nádherný piknik. Bohužel jsem nohou zavadila o košík s jídlem a ten čekal pád ze střechy. Stáli jsme tam vedle sebe a koukali jak padá a následně naráží na asfaltovou silnici, kde ho přejelo auto.
,,Promiň" řekla jsem a podívala se na zem. Ležela tam láhev nějakého pití. Super, alespoň ta tu zbyla. Sehla jsem se a už ji měla v ruce. Najednou mi však vyklouzla a spadla hned za košíkem. Další auto jelo a lahev přejelo.
Já jsem se se strachem otočila na Petera.
,,To nevadí" a vybídl mě abych si sedla
Učinila jsem tak, když mi však něco křuplo pod zadnicí. Rychlostí blesku jsem se zvedla a podemnou leželi dvě rozkřuplé skleničky.
,,ALE NOTAK!" zařvala jsem.
Peter vedle mě se začal smát.
Já červená jako rajče jsem zabalila střepy do ubrusu a chystala se je vysypat. Střepy jsem vysypala. Ale bohužel mi do popelnice spadl i ubrus.
Peter už se svíjel ve smíchu tak moc, že se válel na zemi a nemohl se zvednout. 
Já se zasmála jen nervózně. Po půl hodině mě ujistil, že je to v pohodě.
I když jsem zničila celé překvapení. Tak jsem odcházela s úsměvem. Peter mi daroval náhrdelník se zářivým zeleným smaragdem. Měla jsem chuť toho kluka políbit. A taky že jsem to udělala. Byl rudý jako paprika a já jako růže, oboum nám na tváři pohrával úsměv alá Vypadá to že jsem na drogách.
Mamka mě pak odvezla domů a očividně si nevšimla ani zářivého smaragdového náhrdelníku, ani toho že mě vyzvedávala o hodinu později než obvykle. Ale teď vážně, nepotřebuje brýle?

Tak to je pro dnešek vše
Další kapitola MOŽNÁ bude zítra, ale možná taky až příští týden. 😇

Váš

ProfesorY