Neber mi srdce! (FF Vadak - Vadim Tkačenko)

Deník

Pohled Julie:

Seděla jsem na schodech a psala do Karlova deníku. Nijak jsem nedávala pozor co. Prostě jsem psala. Po chvilce jsem si všimla, že propiska se zastavila. Jenom jsem ji tiskla k papíru, který prosákl. ,,Kruci" šeptnu a postavím se. Ruce jsem měla od inkoustu a noze jsem měla flek. Nechápu jak jsem si toho nemohla všimnout, že to na mě teče. Rychle jsem vstala a šla do pokoje. Deník jsem nechala ležet na stole a položila mezi stránky papírový kapesník. Šla jsem se umýt. Moc dobře to nešlo. Koukla jsem na hodiny. Rychle jsem seběhla schody a  otevřela dveře do jídelny. Už rovnou mi podívali prášky. Nechápavě jsem na ně koukala. Simona na mě začala mávat. Došla jsem k nim a sedla si vedle ní. Koukla jsem na ně. Vadim tu nebyl. Barbara na mě podezíravě koukla. Usmála sem se a prášky si vložila do pusy. Zastrčila jsem ji za škraně a napila se čaje. Překvapeně na mě koukla. Vadim jí něco řekl? ,,Hele jdu se nachystat" řeknu a Simona jen kývne. Hele skoč mi do pokoje a dones mi prosím věci" řekne rychle a já kývnu. Vyběhla jsem z jídelny a běžela k ní do pokoje. Když jsem cítila jak se prášky začínají rozpouštět otevřela jsem okno.

Pohled Vadima:

Snažil sem se co nejrychleji sebrat od Bar. Nechápu proč mě nevzbudila. Vykoukl jsem z pokoje a potichu ho zavřel. Slyšel jsem kroky. Schoval jsem se za okno. Kolem proběhly nějaký holky. Po chvilce se tu objevila Julie. Zastavila se a rozhlédla se. Otevřela okno. Naklonila se z něj. Něco flusala dolů. Naposledy flusla a otočila se do chody. Vydechla. Kolem prošla vychovatelka. Jen se na ni usmála. Zaksichtila se. ,,Fuj" šeptne a jde až nebezpečně ke mě. Zabočila k Simoně do pokoje.

Pohled Julie:

Vrátila jsem se k sobě do pokoje. Rychle jsem si vzala věci a seběhla dolů po schodech. Všichni už byli ve třídě. Simona si ode mě akorát vzala věci a vrátila se za ostatními. Jen sem nad tím protočila očima a šla si sednout. Když se dovnitř přiřítil Vadim bylo mi divný, že na mě tak kouká. Po chvíli přišla ředitelka tohohle všeho chaosu. Všichni si stoupli. Opožděně jsem taky vstala a koukla na ni. Mile se usmála. Mávla na nás a všichni si posedali. ,,Dobré ráno. Přišla jsem vám říct, jak jsme poskládali další z vás co se dočkají nového startu" řekne a ve mě hrkne. Prosím já ne. Já vážně nechci! ,,Přimíchám vás k výpravě co odjíždí už za tři dny" dodá a všichni nadšeně oddechnou. Ne. Já vážně nechci. Co se mnou bude? Co bude s ostatními? ,,Dominik". Jenom nadšeně vykřikl. Jak jsem poslouchala jména došlo mi, že to jsou všichni starší jak já. ,,Barbara". Nadšeně vykřikla. Vadim se jen usmál a koukl na mě. Hned jsem se otočila zpět dopředu. Dobře. Právě jsme tu zůstali my dva a pár lidí co absolutně neznám. ,,To je vše" řekne a já se kouknu po třídě. Všichni se nadšeně objímali. Ředitelka odešla a všichni začali nadšeně křičet. Nemůžou odjet. Rychle jsem se zvedla a pobrala si všechny věci. ,,Julčo!". 

Seděla jsem pod stromem. Z ničeho nic se ke mě rozeběhlo několik lidí. ,,Vstaň!" řekne naštvaně Vadim a já odložím knížku. ,,Co?" zeptám se a on mě postaví. Vylekaně jsem na něk koukala. ,,O co ti jde?" zeptám se a Vadim vytáhne Karlův deník. ,,Kde si...". ,,Ne! Tady se ptám já" řekne tiše a já se mu ho snažím sebrat. ,,Jak sis ho mohl dovolit vzít?" zeptám se naštvaně a seberu mu ho. Hned si ho zase vzal. ,,Julino nechoď. Mám strach o Bar" řekne a já se na něj otočím. ,,Když mi odvezli sestru slíbila, že se vrátí. Ale nevrátila. Bar si myslí, že je vše v pořádku, ale já si to nemyslím" řekne a jde ke mně. ,,Nechci příj i o ni" šeptne a smutně se na mě podívá. ,,Já ale nic nevím" odpovím a on se na mě lítostivě koukne. ,,Víš jaký to je přijít o někoho koho miluješ. Julčo prosím" zaúpí a já se na něj kouknu. ,,Promiň" řeknu a vidím jak k nám jsou vychovatelky. ,,Ty, ale něco musíš vědět!". Chytl mě za ruku. ,,Pššš. Pššš. Vadime buď potichu" řeknu a on začne vyhazovat rukama. ,,Bar říkala, že jsi nebezpečná. Viděla tě. Jak něco děláš u lesa". Vychovatelka nás zpozorovala. ,,Drž hubu" řeknu tiše a on ukáže na Bar. Ta šla k nám. ,,Buď už zticha" řeknu naštvaně a on se umlčí. ,,Když ti říkám, že nic nevím tak nic nevím" dodám a on se koukne do země. ,,Něco se děje zlato?" zeptá se a on pokýve hlavou. ,,Ahoj" řekne ke mě a já se usměju. ,,Těšíš se až odjedeš?" zeptám se a Vadim ke mě zvedne hlavou. 

Pohled Vadima:

Proč to dělá? Smutně jsem na ni koukl. ,,Moc. Potom se vrátím pro Váďu a budeme spolu" řekne a usměje se na mě. ,,No to je jasný" řekne s úsměvem a koukne na mě. ,,A není ti divný, že se zatím ještě nikdo nevrátil?" zeptá se a jen tak ledabyle vyhodí rukama. ,,Není. Asi to sem nikoho netáhlo. Nevybíjej si na nás, že tě tu tvůj brácha nechal" dodá zle a já na ni kouknu. ,,Bar" šeptnu a ona mě umlčí. ,,Stačí. Jenom nám závidí, že my máme samy sebe a ona nemá nikoho. Na všech si akorát vybíjí, že je svému bratrovi lhostejná". Všichni sme byli zticha. ,,No ať tě tam venku čeká cokoli je to jenom dobře" řekne ke mě a vytrhne mi ten deník z ruky. ,,Julie" šeptnu a ona jde dál. ,,Pozdravuj Karla a Vadimovu sestru" řekne spíš sobě, ale oba jsme ji slyšeli. ,,Cože? Tvoji sestru?" zeptá se a já na ni kouknu. ,,Jo" odpovím a jdu dovnitř. ,,Lásko promiň! Nevěděla jsme to". Jen co jsem vešel viděl jsem Julinu. Doběhl jsem ji a chytl za ramena. Otočila se a nadzvedla obočí. 

Pohled Julie:

Tiše stál. Koukla jsem na deník v mojí ruce. ,,Máš čas do zítra" řeknu a vrazím mu ho do ruky. Děkovně se na mě podíval. Jen sem na něj naštvaně koukla a obrátila se. ,,Děkuju" šeptne a já jdu do pokoje. Snad nebudu litovat.

Tak a to je pro dnešek vše. Snad se vám dnešní díl líbil. Určitě mi hoďte dolů vaše nápady... 

Vaše AdellRainbowUnicorn

BTW: Sorry za chyby